Předchozí díly:

Psychologické aspekty komunikace na internetu – Díl I.
Psychologické aspekty komunikace na internetu – Díl II.
Psychologické aspekty komunikace na internetu – Díl III.

5 Jednotlivá komunikační prostředí

5.1 Prostředí elektronické pošty

Předmětem prostředí elektronické pošty je samotná zpráva. Tato zpráva má určitou strukturu, jejíž všechny prvky však nejsou povinné. Tato struktura má následující tvar:

Příklad struktury zprávy elektronické pošty:

Petr Nekvasil domu (Petr.Nekvasil@email.cz)

Struktura emailové zprávy popsaná výše se skládá z hlavičky zprávy, těla zprávy a podpisu zprávy.

5.1.1 Hlavička zprávy

Hlavička zprávy je povinná, což znamená, že je ve zprávě uvedena vždy. Mnoho údajů se do hlavičky dosazuje automaticky. Jsou jimi adresa odesilatele, datum odeslání a adresa, či jméno příjemce. A dále například i názvy serverů, přes které se zpráva k adresátovi dostala, názvy případně přiložených dat a jiné informace, z nichž některé jsou však přístupné pouze na vyžádání, po provedení patřičné volby.

Dále hlavička obsahuje předmět (angl. subject), který by měl stručně charakterizovat celou zprávu. Nebo alespoň na sebe upoutat, aby příjemce byl motivován k jejímu přečtení. Příjemce totiž může obdržet mnoho zpráv a ne vždy má čas si všechny přečíst (Peterka, 2001). Jako korektní předměty, vycházející z profesionálního užití emailu, uvádí Peterka (2001) následující: „Zápis ze včerejší porady u šéfa“ „ Pozvánky na tiskovou konferenci 15. 10. 2001“ „Úkoly na zítřek.“ Předmět může mít i osobnější nádech: „AHOJ JANI :-)“ „Petře – Help me, please!“ „Jak bylo včera doma?“

Pokud předmět začíná předponou „Re:“,jak je tomu v našem příkladu, říká to příjemci, že jde nespíš o reakci na jeho předchozí dopis. Předpona „Re:“ se do předmětu přidává sama, pokud odesílatel po přečtení příchozí zprávy zvolí volbu „Odpovědět“.

5.1.2 Tělo zprávy

Tělo zprávy, které obsahuje samotné sdělení, je volitelné. Dopis tedy nemusí mít žádné, například když jsou zasílána data. Obvykle však zprávou chceme něco sdělit, a tak tělo obsahuje. O tělu zprávy se obsáhle vyjadřuje Suler (1998). Mimo jiné píše, že tělo zprávy je nejkomplexnější část dopisu. Může mít jakoukoliv délku, organizaci, může obsahovat citovaný text, gramatické chyby a nejrůznější znaky.

Struktura těla zprávy nám odráží kognitivní a osobnostní styl pisatele. Zpráva může mít přehlednou strukturu s minimem gramatických chyb, nebo naopak může být velmi zmatená. To nám cosi naznačuje o jejím pisateli.

Tělo zprávy může mít dvě části. Může zahrnovat text z předcházejícího dopisu tzv. citovaný text, jež se do těla při odpovědi s naším souhlasem sám vloží. Takto vloženému textu pak ve zprávě předchází znak „<“. A dále naše sdělení. To už žádnými znaky uvozeno není.

5.1.3 Podpis zprávy

Podpis zprávy je též nepovinný, ale mnoho lidí jej do zprávy uvádí. Podpis má za úkol blíže identifikovat odesilatele zprávy. Podle Peterky by měl jednoznačně identifikující podpis vypadat třeba takto:

Jan Novak
reditel
firma X.Y.
tel.: 02/12345678, fax: 02/87654321
http://www.firmaXY.cz

Z tohoto podpisu se dozvídáme jméno osoby, její postavení a kontakt. Bohužel nemáme zaručeno, zdali je tento podpis pravý a skutečně se váže k reálně existující osobě. Něco o identitě si řekneme v následující kapitole.

Podpis však také může vypadat velmi stroze. Například:

Pavel Ráb
Pája
Kunka

A nebo může být velmi originální. Například:

klak

--------------------------------------------------
MESSAGE FROM GOD !
"Universe rebooting in 5 seconds. Please log out!"
(L) Logout;(C) Cancel;(P) Panic;(H) Help :_

Rozsáhleji se podpisům zprávy věnuje Suler (1998) a Donath (1996).

Talk, ICQ

Talk a ICQ, jak jsme si výše popsali, spadají do kategorie prostředí, při nichž se komunikace vede na straně uživatelů a je synchronní. Kromě unixovského Talku a ICQ samozřejmě existuje i řada dalších prostředí, která jsou těmto podobná. Talk a ICQ jsem vybral pouze demonstrativně a to proto, že jsou u nás hojně používány.

Jak v případě ICQ, tak i Talku jsou spolu většinou komunikující spárováni. Probíhá komunikace jednoho s jedním. Obě jednotlivá prostředí si stručně přiblížíme.

5.2.1 Talk

Talk je unixový program, který slouží ke komunikaci dvou lidí. Aby se dva lidé spolu mohli spojit, je zapotřebí, aby oba byli současně přihlášeni na internetu. Pokud chce například uživatel Joe navázat komunikaci s Bártem Simpsonem z Wideneru, napíše: „talk bart@cs.widener.edu“ a na Bártově počítači se objeví toto:

Message from Talk_Daemon@cs.widener.edu at 21:45 ...
talk: connection requested by joe@ee.someplace.edu
talk: respond with: talk joe@ee.someplace.edu

Pokud bude chtít Bárt s Joem komunikovat, musí napsat: „talk joe@ee.someplace.edu“. Poté, když toto Bárt napíše, budou oba uživatelé spolu spojeni a mohou začít komunikovat. (Kehoe, 1992)

Prostředí Talku vypadá velmi jednoduše. Většinou uživatelé vidí jednobarevnou obrazovku uprostřed oddělenou čarou. Horní část obrazovky patří jednomu uživateli. Druhá část druhému. Komunikujícím se zpráva na obrazovce objevuje tak, jak je vyťukávána, tedy písmeno po písmenu.

Více tento program neumožňuje, pro komunikaci však stačí.

5.2.2 ICQ

Na rozdíl od Talku je ICQ (I seek you) velmi vyspělé prostředí a umožňuje mnohem víc než jenom komunikaci dvou uživatelů. Kromě ní k dnešnímu dni umožňuje přenos dat a souborů, vyhledávání uživatelů v rozsáhlé databázi podle nejrůznějších kritérií, pohlaví, věku, zájmů, národnosti, jazyka, …

Uživatelé, kteří chtějí ICQ používat, se nejprve do tohoto prostředí musí registrovat. Dnes má ICQ několik desítek milionů registrovaných uživatelů. Po registraci a přihlášení do systému si uživatel může vytvořit nebo rozšiřovat seznam lidí, přátel, s kterými by rád komunikoval. Přidání uživatele do seznamu jiného uživatele často předchází souhlas uživatele, který má být do seznamu přidán. Vlastníku seznamu pak tento seznam signalizuje, kteří uživatelé jsou právě k systému ICQ přihlášení a jsou schopni komunikace. Uživatel ICQ má tedy přehled, s kým může komunikovat. Uživatelé si většinou program ICQ spouští hned na počátku práce s počítačem, takže jsou obvykle dostupní vždy, když se u počítače nacházejí.

Pomineme-li nyní audio přenos, který ICQ nabízí a kterému se budeme věnovat dále, je v tomto programu možno komunikovat dvěma prostředky.

Prvním prostředkem jsou tzv. krátké zprávy (angl. instant message), kdy spolu uživatelé komunikují v krátkých sděleních, mezi nimiž bývá větší, či menší prodleva. Komunikace pomocí krátkých zpráv je výhodná, jestliže jsou komunikující mírně pracovně zaneprázdněni a nebo komunikují s více jednotlivými uživateli najednou.

Druhým prostředkem je komunikace velmi podobná komunikaci v unixovském programu Talk, kdy oba uživatelé vidí rozpůlené okno, v němž komunikace probíhá. Zde na rozdíl od Talku však komunikace neprobíhá po znacích, ale po větách. Respektive poté, kdy uživatel, který větu napsal, stiskne klávesu pro její odeslání.

5.3 Prostředí audio-video přenosu

Prostředí audio-video přenosu je prostředím synchronním a komunikace probíhá na straně uživatelů. Toto prostředí by mělo umožňovat slyšet a vidět komunikující tak, jak je máme možnost slyšet a vidět v reálném světě. Bohužel prostředky, které přenos zvuku a obrazu zajišťují, nejsou v dnešní době na takové úrovni, jakou by jejich uživatelé uvítali, a tak je zvuk a obraz mnohdy velmi zkreslen a lidé, kteří v tomto prostředí komunikují, se vidí a slyší také zkresleně. Někdy dokonce dochází i ke značnému posunu mezi zvukem a obrazem, což může být zdrojem nedorozumění.

5.4 Elektronické konference, diskusní skupiny

Elektronické konference a diskusní skupiny jsou asynchronní a probíhají vně uživatelů. Podstatou elektronické konference a diskusní skupiny je sdružení třech a více uživatelů, kteří mají stejné zájmy, problémy a jsou se ochotni své zájmy, problémy sdílet s ostatními. Takováto skupina lidí si pak někde na serveru vyhradí „místo“, kam má každý účastník možnost zasílat tematicky příbuzné příspěvky a zaslané příspěvky číst. Kromě toho, že jsou příspěvky ukládány a přístupny na serveru, bývá zvykem si všechny příchozí příspěvky přesměrovat do elektronické pošty, takže účastník skupiny, či konference si příspěvky nevyzvedává na příslušném serveru, nýbrž mu přicházejí elektronickou poštou mezi dalšími zprávami.

Tvar příspěvku je velmi podoben emailové zprávě. Má stejnou strukturu tj. hlavičku, tělo a podpis.

Elektronická konference i diskusní skupina může být veřejná nebo privátní.

U veřejné konference, skupiny má každý uživatel internetu možnost číst příspěvky, které byly do konference, skupiny zaslány a má i možnost se k těmto příspěvkům vyjadřovat.

U privátní konference, skupiny mají možnost příspěvky číst a jimi přispívat pouze úzké okruhy uživatelů internetu, kterým je toto již existující skupinou výslovně dovoleno.

Dále konference a skupiny mohou být nemoderované a nebo moderované.

Nemoderovaná konference, skupina není nikým řízena. Všechny příspěvky, které do skupiny přijdou, jsou i uveřejněny, byť by nebyly k tématu skupiny. Vymazat nepatřičný příspěvek má právo jen jeho autor. Hrozbou nemoderovaných skupin jsou tzv. „flame wars“.

Moderovaná skupina je pod dohledem moderátorem. Moderátor dohlíží na kvalitu příspěvků ve skupině. Pokud se příspěvky k tématu nehodí, má právo je mazat. I když k nelibosti některých účastníků skupiny. Příkladem může být toto vyjádření ke smazaným příspěvkům v diskusní skupině „Flashpoint“ na serveru www.bonusweb.cz.

I-Van, neby lzadán, [4.9.200122:15] Tak se mi zdá…… že tady zase řádila CENZURA. Byl jsem tu před asi půl hodinou a teď když jsem přišel, tak se mi zdálo, že to tu předtím vypadalo jinak, že ten přízpěvek co byl první předtím, byl úplně jiný. A pak mě to trklo. Uvědomil jsem si zcela přesně co tam bylo za přízpěvek. Nebudu to tu zmiňovat, nebo taky neprojdu CENZUROU. Ten co tam je teď asi taky nemá velkou šanci tady dlouho vydržet. Je to fakt nechutný.
Snad jediný co mě napadá, že nějakej zákon činí provozovatele těchto stránek zodpovědného i za obsah přízpěvků, takže chápu, že mažou nabídky pálenek, ale jinak mazat v celku nezávadné přízpěvky (ty češtiny) je prasárna. Takováhle diskuze má pramalou hodnotu, když je takhle nesmyslně přísně cenzurovaná.

Takže Čest práci , Soudruzi!

V tomto vyjádření je patrná značné podráždění autora, který mazáním příspěvků celou diskusi snižuje. I přes tuto nelibost některých jsou však moderované skupiny ve výsledku kvalitnější.

Frekvence zasílání příspěvku do skupiny, či konference je různá. Někdy přichází několik příspěvků denně, jindy zase třeba žádný.

5.5 BBS

BBS (Bulletin Board System) – definuje encyklopedie sítí (Feibel, 1996, s.90) jako jeden nebo více modemem propojených počítačů, ke které mohou uživatelé přistupovat ze vzdálených počítačů. Uživatelé připojeni k BBS mohou zasílat zprávy, dostávat technickou podporu od obchodníků, nahrávat nebo přijímat soubory a tak dále. Mnoho BBS je zřízeno obchodníky a firmami a zahrnují komunikační fóra, v nichž se uživatelům se zpožděním dostává technické podpory. Některé BBS jsou zřízené pro specializované zájemce, zpravidla za poplatek. (Zpoplatňované BBS často nesou vzletná pojmenování ve smyslu informačních služeb).

Do češtiny by se dalo označeni BBS, respektive Bulletin Board Systém přeložit jako systém nástěnek. Nástěnkami jsou v BBS označována „místa“, která jsou od sebe tematicky oddělena a kam uživatelé mohou posílat své příspěvky. Nástěnky jsou velmi podobné prostředí elektronických konferencí a skupin. Dokonce i struktura příspěvku je obdobná. Co ale odlišuje systém BBS od elektronických konferencí a skupin je, že v případě BBS se jedná o komplexnější systém, který kromě nástěnek poskytuje i něco navíc. Poskytuje možnost výměny souborů a možnost synchronní komunikace uživatele s uživatelem, či uživatele s více uživateli najednou. Užívání nástěnek však převládá a je nejviditelnější, a tak jsem tento systém zařadil do asynchronního přenosu.

Většina BBS požaduje po svých uživatelích registraci. Někdy je do BBS umožněn vstup každému, avšak pouze s atributem host (angl. guest). Práva hostů jsou však omezena. Většinou mohou číst jen nástěnky.

Každá nástěnka má svého moderátora, který ji spravuje. Celá BBS pak má správce, či několik správců, kterým se dostává označení sysop. Sysopové kromě jiného registrují členy BBS. Taktéž členům BBS mohou členství zrušit.

Další odlišností BBS od konferencí a skupin je složení uživatelů, kteří toto prostředí používají. U elektronických konferencí, skupin je prvotní téma a dle něho se tvoří skupina uživatelů. U BBS jsou prvotní uživatelé BBS a pak se až v druhé řadě ustanovuje téma. Uživatelé BBS tvoří ve většině případů pevnější skupinu a mají k sobě důvěrnější vztah nežli uživatelé elektronických konferencí, skupin. Samozřejmě i některé konference a skupiny mohou dosahovat kvalit skupin okolo BBS.

5.6 Domovské stránky

Domovské stránky (angl. homepage) se s nástupem WWW staly velmi populárním komunikačním prostředím, které je uživateli vnímáno jako prostředí sloužící k prezentaci jednotlivců a zveřejňování informací. Thomas Erickson (1996) však k tomu říká, že osobní a WWW stránky nejsou užívány k publikování informací, ale jsou užívány ke konstruování identity. Užitečné informace jsou pak postranním efektem. V souhrnu je WWW (world wide web) dějištěm, kde jednotlivci mohou konstruovat svůj obraz užitím informací. Toto virtuální prostředí poskytuje unikátní kontext, který dovoluje experimentovat s vlastní identitou.

Prostředí domovských stránek umožňuje komunikaci jednoho se všemi. A to tak, že ani její vlastní autor neví, kdo přesně na jeho stránku nahlíží.

Mocným nástrojem prostředí domovských stránek jsou hypertextové odkazy, které slouží autorům pro usnadnění navigace na vlastních stránkách a propojení svých stránek se stránkami jiných uživatelů.

5.7 Chat

Chat (česky se nepřekládá) jsou, jak jsme si řekli, prostředími, které umožňují synchronní komunikaci. Hlavním rysem těchto prostředí je, že umožňují komunikaci mnoha lidí najednou. K tomu, aby tito lidé mohli spolu najednou komunikovat, slouží kanál (angl. channel), či místnost (angl. room). V místnosti se píše text, který se posílá všem lidem v místnosti, nebo pouze vybrané osobě.

Do kanálů, či místností se uživatelé přihlašují pod přezdívkou (angl. nick). Většina chatů po uživatelích požaduje unikátní přezdívky, to aby se vědělo, ke kterému uživateli chatu se hovoří. Do mnoha chatů je povinná registrace. Na správnost údajů se však nedbá. Uživatelé mohou v mnoha případech do registračního formuláře napsat cokoliv a budou zaregistrováni. Některé chaty však nad tuto registraci poskytují i registraci licencovanou, u níž je s velikou pravděpodobností jisté, že uživatel je skutečně tím, kým jeho registrace říká, že je.

Jako příklad takovýchto chatů si můžeme uvést u nás velmi používané IRC, XCHAT, XKO.

5.8 MUD, MOO

MUD (multi user dimension, multi user dungdeons, multi user domain) a MOO (multi user dimension, object-oriented) jsou prostředí s pseudovirtuální realitou. V našich podmínkách však nejsou mnoho rozšířeny. To proto, že většina těchto prostředí je dostupná pouze v anglickém jazyce. První MUD se objevily na počátku 80. let a byly realizovány na unixu v čistě textovém režimu. Byly stvořeny hráči „Dungeons and Dragons“, aby tuto hru mohli hrát spolu na počítači v reálném čase. (Crispen P, 1998)

Multi uživatelské dimense se obvykle dělí do dvou kategorií (Raybourn, 1998)

1. Bojové nebo dobrodružné prostředí, kde na sebe jejich uživatelé berou podobu různých nadpřirozených rolí (MUD).

2. Sociální komunity, kdy jejich uživatelé zaujímají skutečné sociální role (TinyMUD, nebo MOO).

Prostředí MUD a MOO jsou velmi různorodá. Dnes, po více než dvaceti letech, se s nimi setkáme i v grafické podobě.

U MUD je hlavním rysem přítomnost prostředí. Může jím být jakýkoliv smyšlený svět, nebo kopie našeho reálného světa. U MOO k tomuto prostředí ještě přibývá možnost manipulace s objekty. Uživatel může objekty vytvářet a pak si je prohlížet a dokonce i používat. Uživatel se například může virtuálně posadit na židli. Občerstvit se. Zaplavat si v bazénu.

Diky přítomnosti pseudovirtuálního prostředí jsou uživatelé do tohoto prostředí více vtahováni. Jejich komunikace je pak tímto pseudovirtuálním prostředím ovlivněna.

5.9 Grafický chat

Grafické chaty jsou prostředí pseudovirtuální reality se synchronní komunikací. Od klasických chatů se tyto grafické chaty odlišují tím, že se zde nekomunikuje pouze textem dokresleným emotikony v „prázdných“ místnostech, ale za pomocí ztělesnění (angl. avatar) v graficky ztvárněných prostředích. Ztělesnění uživatelů grafického chatu může nabývat jakýchkoliv podob a v průběhu komunikace se může měnit. Taktéž prostředí, v nichž je komunikace vedena jsou různá. Škála těchto podob a prostředí sahá od velmi realistických, které svými motivy připomínají naší realitu a končí u prostředí naprosto bizarních .

Grafické ztvárnění komunikujících a prostředí má oproti předchozím prostředím výhodu pohybu jednotlivých ztělesnění v prostoru. Když spolu například jednotliví uživatelé komunikují, posunou své ztělesnění co nejblíže sobě, takže každému komunikujícímu je hned jasné, kdo ke komu patří. V grafických chatech se dají taktéž díky značné proměnlivosti ztělesnění velmi dobře vyjadřovat emoce a komunikaci obohatit o neverbální prvky.

Výzkumem grafických chatů se zabývá Suler (1996).

Příště:

Psychologické aspekty komunikace na internetu – Díl I.

Psychologické aspekty komunikace na internetu – Díl II.

Psychologické aspekty komunikace na internetu – Díl III.

Psychologické aspekty komunikace na internetu – Díl V.