Frank Grey, trávil siestu nedělního odpoledne u televize. Seděl pohodlně rozvalený v křesle a procítěně sledoval přímý přenos z mistrovství světa Formule 1. Velkou cenu San Marina. Jako Angličan fandil loňskému mistru světa D.Hillovi, i když zcela jistě věděl, že s vozem od stáje Aerrow, nemá žádnou šanci, vůbec kdy v letošním ročníku zvítězit, nebo se alespoň jedinkrát umístit do desátého místa.

„V čele se stále drží kanaďan Villeneuev, druhý s nepatrným odstupem jede Rakušan M.Schumacher, kterého stíha Němec H. Frentzen,“ komentoval záběr kamery na první tři vozy, projíždějící cílovou rovinkou s nepatrnými odstupy od sebe, komentátor. Frank pomalu spustil ruku podél křesla a na koberci vzal lahev piva, kterou si s dvěma jinýma před závodem přinesl z ledničky. Pod sebou na křesle nahmátl otvírák. Lahev otevřel a pořádně si z ní přihnul.

Hřímající hlas, vášnivého sportovního komentátora probudil Coru, která spala po noční směně. Opatrně otvírala oči, bráníce se tak přímému náporu, nedělního odpoledního slunce, jehož paprsky pronikaly zvenčí oknem do ložnice skrze chatrné závěsy. Naštvaně se protáhla a vstala. Věděla, že dnes už neusne.

„… ano je to Hill, kdo narazil do japonce Nakamiho,“ zaníceně interpretovar komentátor záběr dvou nabouraných vozů, na něž se přenesl obraz z čela závodního pole. Na obrazovce se objevil záznam celé nehody. „Hill vjíždí do zatáčky. Nakami před ním zpomaluje. Hill …..“

Dveře obýváku se otevřely. Nahá Cora impulzivně přešla k televizi a bez ptaní ji vypnula. Obrazovka ztmavla. Chvíli než si Frank uvědomil co se vlastně stalo, hleděl na Corino nahé tělo. Nemělo chybu. Plná ňadra, rovné nohy, a kůže bez obludných mateřských znamínek, či vyrážek.

„Padej něco dělat!“ rozeřvala se na Franka Cora. Její zrak sjel k Frankovým třem lahvím piva. „Chlastat a zmírat u televize to ti jde, ale něco dělat. Nic. Padej aspoň umejt nádobí. Dělej.“

Frank se naučil Coriny hysterické výstupy za téměř již pět let manželství ignorovat. Natáhl se pro dálkový ovladač, ležící na vedlejším křesle a znovu televizi zapnul. Schumacher právě zajížděl do boxu. „… nyní nejsem schopen říct, na kolik ho tato předčasná návštěva boxu vrátí…“ Než stačil komentátor větu dopovědět, přešla Cora od televize k Frankovi, vytrhla mu dálkový ovladač z ruky a rozčileně jím vší silou mrštila o zeď u dveří, vedoucích do kuchyně. Ovladač náraz o zeď nevydržel a rozpadl se, na několik menších kousků. Pak znovu televizi vypla. Vítězně pohlédla na Franka.

To ho naštvalo „Tos podělala,“ řekl teď už rozzuřený Frank zvýšeným hlasem Core. „Zapni tu bednu!“ přikázal ji.

Cora ho ignorovala. Zamířila do kuchyně. Měla hlad.

Frank dopil na ex druhou flašku piva. Otevřel si třetí. Vstal, zapnul televizor a opět se v pohodlném křesle usadil. Pořadí se na čele závodu změnilo. První stále Villeneuev, druhý však Frentzen a třetí Irvin. Schumachera, jako by závod přestal najednou zajímat. Stejně jako Franka. Ten seděl a přemýšlel o Core a jejich hádce. Bylo mu líto ovladače, který bude muset, za několik liber, koupit nový. Bylo mu však, ale líto i ošklivých slov, které Core před chvíli musel říct a které i ona řekla jemu. Proč se každý den musejí jen a jen hádat? Měl ji rád a ona měla určitě ráda jeho, tak proč to všechno? Frank televizi vypnul a šel z koberce sebrat kusy rozbitého ovladače .

Cora nyní vyndávala z lednice margarín. Postavila jej na stůl a lednici zavřela. Vzala do rukou nůž a začala jím mazat dva před chvílí připravené krajíce chleba.

„Dáš si taky“, zavolala Cora na Franka do obýváku tak, jako by se před chvílí vůbec nic nestalo.

„Jo. Co to bude?“, zeptal se zohnutý Frank, který na stůl do kuchyně neviděl.

„Chleba s máslem.“

„Jeden, díky.“ odpověděl. Vstal a s rozpadlým ovladačem šel směrem ke koši. Opravit se v žádném případě nedal.

„Promiň,“ omluvila se mu Cora.

Frank ovladač vhodil do koše. Z obýváku si přinesl, třetí nedopité pivo. Postavil ho na stůl a usedl na proti Core. Ta před něj položila krajíc chleba. Frankovi nebylo jasné jak na sebe mohli být před chvílí oba dva tak hrubí. Byla nádherná. Bohyně mezi bohyněmi. Třešňový květ v rajské zahradě. Dlouhé tmavé vlasy sahající až do pasu. Hnědé oči, malý nosík a plné rty. Nabídl jí pivo. Cora jeho nabídku přijala a napila se rovnou z flašky, aniž se obtěžovala nalít si ho do skleničky, jak to vždy dělávala. Očividně ji chutnalo.

Bylo pět hodin, když Cora navrhla Frankovi, aby rozdělali lahev červeného vína, kterou dostali dárkem od svých přátel Smithových. Frank souhlasil. Připravil skleničky, rozdělal víno a naplnil je po okraj. Čekal na Coru, která se před chvílí vzdálila do koupelny. Po chvíli se Cora vrátila zpět do kuchyně, mnohem hezčí, než z ní odešla. Upravená, nalíčená s vlasy sepnutými do culíku.

„Jsi tak krásná,“ zalichotil ji Frank a ještě než si sedla, ji podal skleničku s vínem. Sám se také postavil a řekl, „ať se máme rádi.“ Přiťukli si. Napili a pak se posadili.

„Proč na sebe každej den musíme bejt jak psi? Nemůžem se chvíli nehádat?“ zeptal se Frank Cory.

„Nevím. Před svatbou to bylo jiné. Zapomeň na to,“ odpověděla Cora a opět se napila.
Oba dva již byli trochu přiopilí, když otvíraly lahev vodky, kterou měli jako zálohu připravenou pro návštěvy. Štamprlata se jim špinit nechtělo a tak si naplnili skleničky, ve kterých se ještě před chvílí nacházelo červené víno. Opět si přiťukli a trochu se napili. Frank natáhl svou ruku ke Corině hlavě, a začal jí lehce projíždět ve vlasech. Cora se přitáhla blíže k Frankovi. Nejdříve ho hladila po vlasech, pak mu sjela rukou k poklopci a začala mu jej rozepínat. Frankova ruka opustila Coriny nádherné vlasky a svezla se k stvrdlým bradavkám. Cora se najednou od Franka trošku odtáhla. „Pojď do ložnice,“ řekla. Frank kývl. Podal Core skleničku. Sám se chopil své a společně je s Corou vyprázdnily.

Postavili se a malátným, veselým krokem se odebrali do ložnice.

„A nebudeš už na mě víckrát křičet, viď Franku?“

„To víš že ne, Cori. Už se víckrát nebudeme hádat.“

Frank otevřel dveře do ložnice. Svalili se na postel.

„Slibuješ,“ nedala se tak lehce odbít Cora.

„Slibuji,“ říkal přiopitý Frank pomalu, když v tom dostal nápad, „už se víckrát nebudem hádat. Už nikdy.“

Vstal.

„Kam jdeš miláčku?“ zeptala se Franka odcházejícího z ložnice Cora.

„Ještě jednu věc, jednu věc musím udělat. Za chvíli jsem zpátky.“

„Vrať se mi brzy,“ zavolala za ním tichým hlasem Cora a převrátila se na záda. Vše kolem ní se točilo. Z chodby se ozval rachot. Cora se zasmála. Představila si Franka, jak zas do něčeho vrazil. Po chvíli se z kuchyně do ložnice vrátil. Začal se s Corou vášnivě milovat, nedbaje toho, že celý byt pomalu prosycoval plyn, který unikal ze všech čtyrech, naplno otevřených, plynových hořáků.