Vtípek, nebo realita?
Šéf: „Pořád si stěžuješ na krizi, přitom máš o 50% vyšší plat.“
Zaměstnanec: „Vyšší oproti čemu?“
Šéf: „Oproti příštímu roku.“
(zdroj: mail)
Vtípek, nebo realita?
Šéf: „Pořád si stěžuješ na krizi, přitom máš o 50% vyšší plat.“
Zaměstnanec: „Vyšší oproti čemu?“
Šéf: „Oproti příštímu roku.“
(zdroj: mail)
Vtípek, nebo realita?
Čtenář Mártin Sládek nás požádal o zveřejnění své kompilace retrofotek s hudebním doprovodem. Osobně mi shlédnutí přišlo velmi příjemné a odpočinkové. Snad tak příjde i vám.
Výborná baleťákova rozcvička. Velmi mne pobavila. Doufám, že pobaví i vás.
Skvělý optický klam. Podívejte se na obrázek zblízka. Koho vidíte? Nyní od monitoru vstaňte a na obrázek se podívejte z cca. 3 až 4 metrů. Koho vidíte nyní?

Včera večer mi kamarádka ze Slovenka poslala citaci slov Tomáše Bati k hospodářské krizi ve třicátých letech minulého století.
Příčinou krize je především morální bída. Přelom hospodářské krize? Nevěřím v žádné přelomy samy od sebe. To, čemu jsme si zvykli říkat hospodářská krize, je jiné jméno pro mravní bídu. Mravní bída je příčina, hospodářský úpadek je následek. V naší zemi je mnoho lidí, kteří se domnívají, že hospodářský úpadek lze sanovat penězi. Hrozím se důsledku tohoto omylu. V postavení, v němž se nacházíme, nepotřebujeme žádných geniálních obratů a kombinací. Potřebujeme mravní stanoviska k lidem, k práci a veřejnému majetku. Nepodporovat bankrotáře, nedělat dluhy, nevyhazovat hodnoty za nic, nevydírat pracující , dělat to, co nás pozvedlo z poválečné bídy, pracovat a šetřit a učinit práci a šetření výnosnější, žádoucnější a čestnější než lenošení a mrhání. Máte pravdu, je třeba překonat krizi důvěry, technickými zásahy, finančními a úvěrovými ji však překonat nelze, důvěra je věc osobní a důvěru lze obnovit jen mravním hlediskem a osobním příkladem.
Zdroj odkud citace pochází jsem zatím nedohledal. I tak se ale domnívám, že tato slova v době minulé krize zazněla a bylo by velmi rozumné se jimi řídit i dnes.
To je: Nepodporovat bankrotáře, nedělat dluhy, nevyhazovat hodnoty za nic, pracovat a šetřit.
Tak mi nyní do mailu zavítal velmi dobrý vtípek o který bych se s vámi rád podělil. Navíc mi to nedá, abych vám v souvislosti s tímto vtípkem nepoložil otázku, nechcete ho někdo v létě vyzkoušet :-).
Tak mi nyní do mailu poslal kolega převánoční vtip, který se mi natolik líbí, že se o něj s vámi podělím. Snad se tedy zasmějete i vy ;-).
Rodiče mají dvě děti – jednoho pesimistu a druhého velkého optimistu. Na
vánoce si rodiče chtějí děti vyzkoušet. Pesimistovi vykoupí obchod s hračkami a
optimistovi dovezou do pokoje kopu koňskéh hnoje. Zazvoní na zvonec a děti
běží do pokoje podívat se na dárky. Z pokoje pesimisty se ozývá pláč.
„Tolik dárků, všichni mi budo závidět, hračky se budou porouchávat a tolik baterek do
nich…!“
Z pokoje optimisty se ozývá smích. Když přijdou do pokoje, optimista se přehrabuje v hnoji a říká: „Tolik hnoje, to tu musí být někde koník…!“
Přišlo mi mailem. I když ne ze vším v textu souhlasím, dost věcí stojí alespoň za zamyšlení.
Realita dneška
Neslavíme VŘSR, máme Haloween a Santu, obojí je stejně odpudivé.
Není RVHP jen diktát úředníku EU. Národní hrdosti se teď říká zpátečnické
čecháčkovství.
Peníze není třeba podložit prací, buď dá sociálka, nebo banka.
Řemeslníci zmizeli, každý je manažer. Socialismus je pro naše děti dlouhá fronta na banány a nic jiného.
Kniha faktů stojí pětikilo, tak proč ji kupovat. Blesk a Aha vás připraví na maturitu levněji.
Za zábavou se chodí do obchodních center.
Historici nepracují, sporné věci řeší vynucené zákony.
Znalcům je dvacet pět, zkušenost je zbytečná, zodpovědnost rovněž.
Člověk po padesátce přestává existovat.
Nepřizpůsobivost a agresivita jsou pryč, máme kulturní odlišnost.
Spravedlnost nahradil výklad práva lépe placeného právníka.
Podvody nejsou, existují jen nevydařené podnikatelské záměry.
Největší žijící orel ve volné přírodě se jmenuje Mattoni.
Není vláda jedné strany, pravdu má ten, kdo je u koryta.
Přišlo mi dnes mailem. Autor neznámý.
1. Kdysi v Indii do jedné vesnice přijel muž a oznámil vesničanům, že vykupuje opice a za každou dá 3 dolary.
2. Vesničané věděli, že v okolí je mnoho opic a tak přestali hospodařit na půdě a všichni šli chytat opice.
3. Muž opravdu koupil stovky opic za dohodnutou cenu. Ale počet opic v přírodě se brutálně snížil. Tím vesničané polevili v úsilí a vrátili se k farmaření. Na to muž oznámil, že bude kupovat opice po 7 dolarech. Toto znovu vyburcovalo vesničany a opět začali chytat opice.
4. Ale počty opic se zase snížily a lidé se vrátili na svoje farmy. Muž zvýšil nabídku na 10 dolarů, ale již bylo velmi těžké chytit nějakou opici.
5. Muž tedy oznámil, že bude kupovat opice za 50 dolarů za kus a protože musí na čas odjet do města bude ho zastupovat jeho asistent, který bude v jeho jménu opice vykupovat.
6. Jakmile muž odjel, asistent svolal vesničany a řekl:“ Podívejte se, v těchto klecích je 5000 opic, které muž od Vás koupil. Každá má teď cenu 50 dolarů. Já vám je prodám za 30 dolarů a až se šéf vrátí z města, vy mu je můžete prodat po 50 dolarech.
7. Vesničané dali dohromady všechny úspory a opice koupili.
8. Od té doby už nikdy neviděli šéfa ani jeho asistenta. Pouze opic bylo všude
okolo jako na začátku.
Vítejte na Wall Streetu!