Lukáš Faltýnek a autoři

Nejsem typická matka aranžérka, co je již dlouho před vánoci natěšená na vyzdobování svého bytu. Ne, že by se mi všechny ty výzdobičky nelíbily, ale spoustu krásných výrobků přinesou děti ze školy a ze školky. Čertíci a andílci na nás bafají za každým rohem, takže si raději s dětmi zahraji pexeso nebo jiné deskové hry.

Předevčírem jsem, ale udělala výjimku, abych dětem ukázala, co jsme vyráběly s dětmi z mého nynějšího zaměstnání. Zkusili jsme s Davídkem a Lucinkou navléknout kousíčky vaty na nit, takže při zavěšení chomáčky připomínaly sníh, aby se snadněji oddělily, dělají se mezi nimi na niti s odstupem uzlíky. Dětem jsem říkala, že v práci mi kolegyně nerozuměla, když jsem „po našem na Moravě“ řekla:“ mám udělat suk?“( rozuměj uzel) a Lucinka, která mluví spíš hodně česky, mě fakt dostala, když se mě pak zeptala:“ a z kama je, maminko ta paní?“

2 komentářů

„Tati, mě ta adresa stále nechodí,“ volal mě Davídek k počítači. Kamarád mu říkal, ať se podívá na www.autodrahy.cz.

2 komentářů

Lucinka nepřestává zeměpisně perlit. Včera přišla s Afrikou a klokany, dnes s hrou na Číňany. A to následovně.

„Dnes jsme si maminko hráli ve školce na Číňany. Měla jsem takovou tu indiánskou čelenku.“

3 komentářů

„Tatínku, dnes jsem ve školce jako jediná věděla, které zvířátko žije v Africe,“ začala mi večer nadšeně povídat Lucinka. „A dostala jsem za to bonbónek,“ neopomněla dodat.

„A které zvířátko jsi řekla?“ zeptal jsem se.

„Klokany!“

Nakonec jsem se Lucky zeptal, zdali se paní učitelka náhodou neptala na Austrálii. Prý ptala ;-).

Jeden komentář

Začaly s tím děti. Začaly s tím, když jsem je dnes večer uspával.

„Tatínku, chceš slyšet nejdivnější písničku?“ zeptal se mě ležící Davídek, když již cítil, že ze mě žádná pohádka nekápne.

„No, jasně že jo“ odpověděl jsem a čekal, co za nejdivnější písničku z Davídka vyleze. Překvapivě se přidala i Lucinka.

„Pásla koně na betoně,
koupala se v nožíkách,
vypíchla si oko vdolkem
a chodila po rukách

mám babičku v Americe,
je v gumové plantáži,
domů jezdí na melounu,
salámem se odráží.“

Nezbylo mě než si tuto nejdivnější písničku zapsat.

„Tati a chceš ještě něco slyšet? Teď spíš takovou nejdivnější říkanku, než písničku“ ozval se chvíli potom, co jsem si písničku zapsal opět Davídek.

„Chci.“

Davídek s Lucinkou spustili přednes.

„Jednou za onoho času
voda se sypala a písek se lil,
silnice byla posypána škvarkama
psi po ní lítali a hlady chcípali

pán řeknul svým učedníkům,
vemte si rance a běžte do práce“

Hlava mi šla kolem.

„Tati jakou nejdivnější písničku znáš ty?“ zeptal se zas po chvíli Davídek.

Divnější písničku a říkanku Davídku neznám, odpověděl jsem a děti spokojeně usnuly.

Stejně mi ale jejich divná písnička a říkanka teď vrtá hlavou a tak bych se vás rád chtěl zeptat, znáte také nějakou divnou písničku, či říkánku?

11 komentářů

Tak nám včera Davídek s Lucinkou daly hádanku:

Lucinka: Je to modrý a má to na hlavě klobouk?

Davídek: Má to játra ve skříni?

Lámeme si hlavu. Gabča na Davídkovu hádanku odpovídá lednička. Davídkovi záři očka a říká, jóóó.

S Lucčinou hádankou je to těžší. Modrá houba? Ne. Modrý panáček? Ne. Po chvíli se necháváme poddat.

No přece modřina, usmívá se Lucinka a je šťastná, že její hádanka byla neuhodnuta.

Jeden komentář

Jednou přišly děti domů ze školy ihned po obědě a sluply ještě jeden oběd doma.

„Vy jste nebyly na obědě?“ Ptám se.
„Byly.“ Slyším trojhlasně.

„A co jste měly?“
„Kuřecí stehna“ Odpoví.

„A to vám nechutnalo?“
„Jo, ale jedly jsme pomalu a pak už chodila učitelka s pytlíkem a vybírala maso.“ Říkaj s klidem.
„Jak, vybírala maso?“ Divím se.

„Pro psa.“
„Vona má psa?“ Nezdá se mi…

„No nemá.“
„To nosí domů, manželoj a rodičům.“

9 komentářů

Teď když má již Davídek svůj první druhý zub (Dádovi dnes vypadl první zoubek) snažím se mu čas od času připomenout fakt, že o druhé zuby musí pečovat ještě o něco víc, než o ty první, protože třetí mu už nikdy nenarostou.

„Ale tatínku,“ usmívá se na mě Davídek při čištění zoubků, „třetí zuby budu mít přece vyndávací, jako má babička.“

Myslím, že se už docela těší.

Jeden komentář

„Auuu, už nemůžu děti, už po mě neskákejte,“ směju se na rozverného Davídka a Lucinku, kteří po mě vesele skáčou. Myslím, že toto zná každý rodič.

„Ještě tatínku, ještě,“ jásají děti. Lucinka mě začíná lechtat.

„Néé, už,“ říkám a snažím se děti nějak zklidnit. Děti se ale nedají.

„Auu, auu, auu,“ křičím. „Jsem celý rozlámaný děti, zavolejte doktora. Auu, auu, auu.“

V mžiku děti se skákáním přestávají. Začínají si hrát na doktora. Lucinka se ptá co mě bolí. Davídek si jde do pokojíčku pro lékařský kufřík.

„Zavolejte Davídku Sanitku, auu, auu, auu,“ volám za ním ještě.

Počítám, že se místo s lékařským kufříkem vrátí se sanitkou, kterou mu pod stromeček nadělil Ježíšek. Nevrací se. Po chvíli přichází Gabča a ptá se, „můžeš mi prosím tě Lukáši říct, na co si hrajete?“

„Na doktora, něco se děje?“

„Jo, Davídkovi jsem na poslední chvíli típla telefon. Vytáčel 112.“

Sklapla mi čelist. Ještě že tak, toto jsem fakt netušil. Nemocného člověka již asi hrát před dětma nebudu :-).

6 komentářů

Minulý týden jsem šla na polikliniku na odběr krve. Doprovázel mě i můj čtyřletý Maty. Aby se tam nelekl, co to mamince sestřička dělá, tak jsem mu cestou všechno vysvětlovala. Zdálo se, že to chápe:

„No, dobře, tak takhle ti to berou. Ale jak do tebe něco dávaj?“ Nerozuměla jsem mu.

„Třeba…jak do tebe dávaj spemie?“ (myslel spermie, tomu už jsem rozuměla)

„To ti jako rozříznou břicho a daj ti je tam?“

Vůbec jsem nevěděla, co mu na to odpovědět..a on si dál mudrcoval:

„Nebo je spolkneš?“

Tak teď jenom čekám, kdy ve školce vybalí, že maminka polyká spemie ….

Pokračovát dále ve čtení příspěvku »

15 komentářů