Tak se nám dvakrát rok s rokem sešel a po prvňákovi (A máme doma prvňáčka) máme doma prvňačku.
Luci se do školy těšila. Na otázku, na co se těší nejvíc odpověděla, že se naučí číst a psát. Tak je vše správně.
Davídek se do školy těšil též. Především na spolužáky, velkou TV a DVD ;-).
Stejně jako před dvěma lety, proběhlo i u současných prvňáčků uvítání a předání upomínkových předmětů.
Pokračovát dále ve čtení příspěvku »
Mnoho lidí dumá nad svým profilovým fotem tak dlouho, až si z důvodu nechuti dávat vlastní reálné foto, buďto žádný nedají, nebo poruší autorský zákon a někde si nějaký neosobní obrázek ukradnou.
Po zkušenosti s Davídkovým školním úkolem nakreslit jednoho z rodičů vidím, že to jde i jinak a lépe.
Nechť vám tedy obrázek k vašemu profilovému fotu nakreslí malé dítko. Může být vaše vlastní, od známých či od sousedů (hlavně ho prosím neshánějte s pytlíkem bonbónů před školou, či školkou). Dejte mu do ruky pastelky a čekejte na výsledek. Povede-li se, jakože věřím ano, budete mít krásné, originální, profilové foto.
Včera večer mě Lucinka povídá:“Maminko, víš, proč je večer tma, já ti to řeknu. Je to proto, aby děti večer nemlsaly, Já bych po tmě do komůrky nešla, na čokoládku, já bych se bála, tak už víš, proč je večer tma?
V úterý měla Lucinka svůj velký den. Nevypadl ji sice zoubek jako Davídkovi, ale protože jsme přišli na preventivní prohlídku, zoubek jí paní zubařka vytrhla. Lucinka však prokázala i velkou statečnost s jakou zvládla vrtání jejího prvního kazu. Jako rodič jsem se sice zastyděla. Nicméně jsem před pár dny mluvila s kamarádkou lékařkou, jejímu chlapečkovi taky vrtaly zoubky, takže jsem se utěšovala, že v tom nejedu sama.
Odpoledne si Lucinka se svými kamarádkami oblékly pyžamka a šly si lehnout ve velké víře, že přijde víla Zubnička a ony uvidí jak vypadá. K jejich zklamání se nedočkaly a tak až večer si dala znovu Lucinka vytrhlý zoubek pod polštář a těšila se na vílu Zubničku. Mezitím Dáda začal ječet, že on chce taky svůj první zoubek a že se mu po něm stýská. Dáda na rozdíl od Lucinky schoval pod polštář drahý kámen, který dostal od víly Zubničky. Ráno Lucinka nemohla dospat a pod polštářem místo zoubku našla vysněnou mycí houbu kočičky Kitty, zatímco Dáda měl pod polštářem svůj kámen. Když se začal divit, říkám: „Davídku, tys dal pod polštář achát a od víly Zubničky jsi přece dostal růženín. Dáda další noc kámen vyměnil a teď přemýšlím, má víla začít hledat jeho první zoubek aby mu jej vrátila nebo, co se jednou dá se nevrací?
Kdyby jsme to bývali věděli, doma bychom raději sedět zůstali. Jenže jsme to nevěděli a před Vánoci potvrdili účast na tetiných šedesátinách, kam jsem také za kalamitní sněhové situace včera vyrazili.
Start cesty Hradec Králové, cíl Bakov na Jizerou. Za volantem výborný řidič taťka. Navigátor, reportér, strašil, .. LuFa ;-). Vzadu mamka.
Sněhové „dobrodružství“ začalo již po pár ujetých km, kdy nás policie odklonila od plánované, nám dobře známé trasy, Hradec Králové – Jičín.
Pokračovát dále ve čtení příspěvku »
Lucinčin tříkrálový obrázek. Vytvořeno ve školce, foceno dnes na nástěnce.
No, pouze část vánočního cukroví, ale je to roztomilé.
Díky Lucinko. Případné pochvalné komentáře Lucince vyřídíme.
Vám všem přeji krásné prožití před vánočního času. Sám za sebe doufám, že od čtvrtka skončí mé několika týdenní lenošení a zde na blogu začnou přibývat nové příspěvky.
Nejsem typická matka aranžérka, co je již dlouho před vánoci natěšená na vyzdobování svého bytu. Ne, že by se mi všechny ty výzdobičky nelíbily, ale spoustu krásných výrobků přinesou děti ze školy a ze školky. Čertíci a andílci na nás bafají za každým rohem, takže si raději s dětmi zahraji pexeso nebo jiné deskové hry.
Předevčírem jsem, ale udělala výjimku, abych dětem ukázala, co jsme vyráběly s dětmi z mého nynějšího zaměstnání. Zkusili jsme s Davídkem a Lucinkou navléknout kousíčky vaty na nit, takže při zavěšení chomáčky připomínaly sníh, aby se snadněji oddělily, dělají se mezi nimi na niti s odstupem uzlíky. Dětem jsem říkala, že v práci mi kolegyně nerozuměla, když jsem „po našem na Moravě“ řekla:“ mám udělat suk?“( rozuměj uzel) a Lucinka, která mluví spíš hodně česky, mě fakt dostala, když se mě pak zeptala:“ a z kama je, maminko ta paní?“
„Tati, mě ta adresa stále nechodí,“ volal mě Davídek k počítači. Kamarád mu říkal, ať se podívá na www.autodrahy.cz.
Lucinka nepřestává zeměpisně perlit. Včera přišla s Afrikou a klokany, dnes s hrou na Číňany. A to následovně.
„Dnes jsme si maminko hráli ve školce na Číňany. Měla jsem takovou tu indiánskou čelenku.“
