Chřipková fobie
Jak to tak bývá, dostáváme dnes ze všech stran informace o viru H1N1 a jeho mutacích, dokonce se dozvíme, jak jsou na tom s chřipkou v Norsku i Karlových Varech. Taky novináři stříhají metr, kdy už přijdou ty vakcíny do Česka, kolik jich bude a kdo bude očkován a kdo ne.
Hodně doktorů odmítá podstopit očkování, protože není otestované a stejně nepomáhá.
Co tato informovanost způsobuje u „normálních“ smrtelníků?
Bojíme se.
Dnes ráno, docela brzo ráno jsem nakupovala v obchodě co není Kaufland, ale přesto tam stála střednědlouhá fronta. „Normálně“ vypadající pán asi nakupoval vyjímečně, možná to za něj obvykle dělá někdo, kdo má chřipku. Pán ale náhle promluvil:“ Co to tam je za afričany? Jsou pomalý a černý, pak nemáme bejt nemocný, šahaj na naše jídlo a naše peníze a prskaj nám tady, ať jsi jdou prskat domů do Afriky.“ Pán si vše výrazně přivlastňoval.
Tady se pán projevil jako ten, o kterém píše pan psycholog (nebo sociolog?):Jsme národ pitomců. Hned jsem si na tento článek vzpomněla a bylo mi líto paní Jaroslavy, která měla tento víkend šichtu na pokladně. Paní Jaroslava měla jen černě obarvené vlasy a možná tmavší oči. Do vzezření afričanky hodně daleko. Možná by se mohla považovat za romku, ale romové přeci nejsou afričani, nebo?
Dnes jsem jela tramvají, sednu si a za mnou začne někdo kašlat, lidi od člověka odstupují, odsedávají si, udělám to i já. Tady mám pocit, že mohlo jít o fígl, jak si vydobít místo k sezení.
Nebo: Lidé více než jindy nadávají na ty, co chodí do práce nemocní, s teplotou a rýmou. Používají stejné toalety, kuchyně, místnosti jako ostatní. V tomto případě se dá rychle poznat kdo z dam je čerstvě těhotný (rozuměj,ve té fázi, kdy je to tajemství). Ta začně totiž vyšilovat nejvíce a posílat krchláky domů, případně radši zůstane doma preventivně ona.
Co jsme se tak bavili v práci, rozhodně se nestýkáme s lidmi, co mají děti, protože tam to je jasný a vysoce pravděpodobný.
A to všechno i přesto, že nemáme kolem sebe někoho, kdo by měl prasečí chřipku prokázanou, nebo kdo by na ni dokonce umřel.
Myslím, že o co víc se budem bránit a budem na to myslet, tím je pracděpodobnější, že padnem a posílíme Tím silný pharma průmysl.







LuFa píše
am Listopad 21 2009 @ 19:49
Po návštěvě čtvrtečního koncertu Pink, kde se nás na jednom místě sešlo tisíce, čekám (prasečí) chřipku každý den. No uvidím, jak a kdy přijde.
Očkování zatím odmítám. Nemyslím si, že by pro zdravého člověka bylo nutností.
Hospodynka píše
am Listopad 22 2009 @ 08:24
Panikááá paniknááá! Nikdy jsem se neočkovala proti chřipce, nebudu ani proti té prasečí.
Gaucman píše
am Listopad 22 2009 @ 11:42
Taky to považuju za uměle vyvolanou paniku. Zatím na ni umřeli jen lidi, kteří by těžko rozdejchali i normální chřipku. A že denně umře mnohem víc lidí na infarkt, než na prasečí chřipku, tak to už se nikde pro jistotu neříká, ještě by lidi přestali šílet a nekupovali by lékárnický preparáty.
Lenka H. píše
am Listopad 22 2009 @ 14:59
Podle toho, co vím, tak u člověka v produktivním věku, který není jinak těžce nemocný je to k nerozeznání od „normální“ chřipky.
Většinou je to potřeba jenom vyležet… takže k panice zatím není důvod.
MaReK Olšavský píše
am Listopad 23 2009 @ 10:02
Souhlasím, že panika je zbytečná. Snad jen u nás zemře ročně 2 000 lidí na normální chřipku, kdyby se jim média věnovala tolik, jako lidem, jež dostahnou chřipku H1N1, tak ve zprávách není nic jiného.
Podle mě zemřou ti, kteří by zemřeli i při „obyčejné“ chřipce, jen kolem toho bude větší humbuk. Pomohli jsme si ale sami, tak moc jsme nadužívali antibiotika, až se nám to pomstilo, viry a baktérie mají absurdní odolnost.