Lukáš Faltýnek a autoři

Předchozí díl – III
Jelikož jsme nyní rodina o sedmi kusech, pere se denně, většinou dvě várky prádla. Po víkendu je to víc.

Praní mám na starost taktéž já. Líbí se mi styl věšení prádla. Mají na zahradě takové stožáry, jako na vlajku, jsou propojeny lanem, které se při vešení prádla dá níž, a poté zase zpátky, na stožáry, prádlo tedy nevadí žádnému pohybu na zahradě, protože vlaje tak 4 metry vysoko.

S prádlem souvisí i žehlení, což je noční můra. Darko mě ale vysvětlil, že se nežehlí skoro nic. Prádlo se rovnou skládá a rozděluje na hromádky jednotlivých členů. Dětem se ukládá do skříně. Rodičům se má dát „někam“ do ložnice, ne ale do skříně. V ložnici ale není nikde místo. Vypadá to tam, jako by tam zloděj něco hledal. Skříně otervřené, zásuvky všelijak pootevřené, v nich skřípnuté prádlo, mezi tím všude po podlaze boty, kabelky, šminky, ručníky. Rachot. Ložnici mám jen luxovat, není ale luxovat kde, podlaha je téměř pokryta výše zmíněnými věcmi. Prádlo lze dát pouze na postel.

Po několika týdnech zjištuji, že se prádlo, které jeden den složím jako vyprané, třeba hned ráno objeví ve špinavém prádle. Proto je koš na prádlo stále plný. Pokud se totiž rodičům komínky oblečení svalí, či oni je večer skopnou, to co se rozházelo se hodí do prádla: Jednodušší než něco složit je hodit to do špinavého prádla.
Stejně to chápou i děti, pokud jim něco spadne, či si to nakonec nevemou na sebe, neskládají to, hodí to do špinavého prádla. Divná mentalita.

Pokračovát dále ve čtení příspěvku »

3 komentářů

Tak si tu tak čtu, kde je Lufa, co dělá, vidím jak vypadá jeho rodina, co pijí, co jedí a vzpomněla jsem si na článek o datových schránkách.
Za měsíc budou všichni slušní občané přivázáni za dlouhy řetěz k boudě – situace je vážná, to je titulek ke kritickému článku.

Pokud budete deset dní mimo republiku, měli byste nahlásit místo, kde se nacházíte, úředníci budou mít přesný přehled, kde se nacházíte…

Argumentuje Lufa.

Jenže my sami dobrovolně sdělujeme světu, kde jsme, s kým jsme, jak vypadáme, co děláme, s kým spíme, co jíme, co pijeme. Sami se dobrovolně vzdáváme svého soukromí a osobních údajů. Jak? Linkedin, facebook, twitter, blog,….

Sami se vystavujeme riziku, že někdo ukradne naši identitu, či jinak zneužije zveřejněné situace ke svému obohacení. Myslím tím informace, jako např. ted nebudu týden doma, takže to auto co stojí před domem, budu hledat až za deset dní. Tou dobou už bude rozmontováno na kousíčky a bude ve skladech náhradních dílů, okolo Boleslavi.

Opět se potvrzuje, že protestujeme apriori proti všemu, ale střílíme do vlastních řad.

Hazardujete i vy se svými soukromými daty na knize obličejů? Dobrovolně?
Tak si nestěžujte.

Jeden komentář

Před odjezdem na dovču přidává ještě dalších 25 kol, skvělé hry Assembler: Assembler – další z výborných flashových her.

Pokračovát dále ve čtení příspěvku »

Přidat komentář

A je to tady, odjezd na prázdninovou dovolenou. Týden a kousek u moře. Snad nám vyjde počasí a občas se dostanu k internetu, abych napsal kratičký příspěvek. Když bude možnost, čas od času písnu na Twitter: http://twitter.com/faltynek/.

(dovolená 2008)

Za případné příspěvky děkuji Klárce.

Jeden komentář

I geocaching má své nepříznivce. Možné definice geocachingu, slovy kritiků:

„Běhání s GPS po lese“
„Jsout to lidé kteří se neumí sami zabavit, nemají svůj rozum a názor tak se řídí pokyny dalších takových zoufalců, je to další ze znaků konzumnosti naší uspěchané generace – neumí jít do přírody jen tak, bez krabiček,….“

Určitě jste mluvili už s nějakým keškoskeptikem.
Jak jsem psala minule, dají se lidi co hledají kešky docela dobře poznat. Hlavní znak je, že chodí ve dvojicích, sem a tam a buď vypadají jako socky, nebo mají kostkaté kalhoty, nebo obojí.

Tak jsem si vždy tak nějak otipovala, kdo v mém okolí asi kešky hledá, akorát o tom nevím, protože on nepředpokládá, že já bych kešky hledala. No a zjistila jsem, že člověk je budto keškař, nebo o tom nikdy neslyšel a nebo je keškoskeptik.

Pokračovát dále ve čtení příspěvku »

10 komentářů

Včera jsme celá rodinka navštívili hospital. Ne, nikdo naštěstí nebyl nemocný, šlo o rodinný výlet za kulturně historickými skvosty. Poznáte dle fotografie, kde jsme byli?

Správnou odpovědí na minulou hádanku Sváteční foto hádanka – na “dno” čeho se díváte byla Macocha.

4 komentářů

Koupil jsem si geocoin a každému z dětí travel bug. Pokud by vám tyto názvy nic neříkaly, zápisek o geocoinu naleznete zde: Nadšení pro Geocoin – dálší zápisek z oblasti Geocachingu a zápisek o travelbugu zde: Hurá za Travel Bugy.

Zakoupený geocoin vypadá takto:

V podstatě jde o funkční sluneční hodiny.Minci orientujete na sever, šipkou otočíte na sluníčko a v otvoru se vám ukáže čas. Docela se těším na jejich cestu. Do pokladu bych je rád vložil v pondělí. Do té doby musím vymyslet jejich cíl. Zatím uvažuji, nastavit cíl na uražení co nejvíce kilometrů, nebo cestu kolem světa. Co myslíte? Máte nějaký jiný tip?

Travel bug zakoupený dětem vypadá vcelku obyčejně:

Pokračovát dále ve čtení příspěvku »

13 komentářů

Předchozí díl – II. část
Když má Helen pocit, že jsem už schopná zvládnout vše sama, zavolá si mě, že se mnou chce mluvit. Mluví strašně vážně, napínavě a děsí mě.

„Darko se zítra ráno bude stěhovat, dnes mi dá klíče, zítra za sebou jen zabouchne. Hlídej, zda neodnáší i nějaké naše věci.“

Vykulím oči. A Helen pokračuje:

„Darko je kriminálník, našel si tu práci v pekárně, načerno, celou noc pekl v pekárně, pak ráno poslal děti do školy, vyspal se, zkrátka měl dvě práce, jednu u nás, legální, druhou nelegální.“
„Tím, že bydlí u nás, můžeme mít problémy, že jsme ho nenahlásili policii, takže musí rychle zmizet. Možná už ho policie sleduje a to pak budem mít opravdu velký problém, celá rodina, i ty.“

Lapu po dechu.

Ona je fakt prdlá. Nebo je to britská mentalita, napadá mě.

Pokračovát dále ve čtení příspěvku »

Přidat komentář

I když jsem si o víkendovém nákupu žádné lahvové pivo v supermarketu kupovat nechtěl (točených je v létě dost) jedenácti stupňovému Pardálovi, kterého jsem viděl poprvé, jsem neodolal a pár si jich do vozejku naložil.

Od neděle mám již za sebou již dva zkonzumované Pardály a musím říct, výborné lahvové pivo. Myslím, že mu budu letos dávat přednost před Plzní.

Krom prodeje v lahvích se Pardál i točí. Seznam míst, kde točeného pardála dostanete naleznete na adrese: http://www.pardal.cz/kam-na-pivo-pardal/.

V Hradci máme tato místa dvě. Bohužel jsou k místům, v kterých se běžně pohybuji, natolik vzdálené, že se do nich v blízké době dostanu. Snad se mi točeného Pardála 11 poštěstí ochutnat po prázdninách.

Pokud se chcete o Pardálovi 11 dozvědět více, zajděte přímo na stránky výrobce: Budějovický Budvar uvádí na trh „jedenáctku“ – Pardál Echt.

Pokud jste již nového Pardála chutnali, můžete se se svým názorem na něj podělit v komentářích.

19 komentářů

Předchozí příspěvek (1.část)

Děti budím před půl osmou, tou dobou už rodiče nejsou doma, do práce dojíždí do Londýna. Musím připravit snídani, což znamená jen uvařit čaj, nalejt do něj mléko a tuny cukru. Na stůl dát cereálie a mléko, misky a lžíce. Postupně se trousí a jí. Opět všichni v uniformách, tak ani nevím koho mám u které školy nechat. Připravuji jim ještě svačiny do školy, na které mají zvláštní kufříky, které si každý důležitě nese do školy.

Děti mě vedou ještě k jinému domu, kde jsou zvyklé vyzvedávat jiné děti s au-pair, který je ze stejné země jako já. Přicházáme k domu, kde jezdí malý kluk v uniformě dokola na kole, nezastavuje se, nevšímá si nás, moje děti zvoní. Vyjde opálený jemný hubený kluk a mluví anglicky. Až po několika minutách se tak nějak domluvíme, že já jsem češka a on slovák. Začneme mluvit československy. Jmenuje se Tom.

Odchytí ušaté díte na kole, vrazí mu tašku a kufr s jídlem a jdem do školy. Hned u první školy nechá Tom své dítě, ale jde se mnou, do dalších škol.

Tom je v rodině už půl roku, zná Darka a Silvii, která byla au-pair v mojí rodině ještě před Darkem. Nějak se to u nás hodně střídá, říkám si. Začínám mít první obavy.

Přijdu domů, uklidím po snídani, vlastně i po večeři dospělých, dám vše do myčky.
Přichází Darko. Dáváme prát prádlo, vysáváme dům, steleme postele, myjeme koupelny a záchody. Povídáme.

Pouští mi desky, které stojí za to. Na oplátku mu pouštím české Třistatřicet tři stříbrných stříkaček. Rozzáří se.
„To znám, to mě učila babička, když jsem byl malej, ona byla češka.“ Až později zjistím, že Darko pochází z Daruvaru, kde žije hodně čechů.

Darko jde spát. Já zase prozkoumat okolí.

Pokračovát dále ve čtení příspěvku »

2 komentářů