Věci nejsou tak hrozné, jak se zdají

(Podobnost s postavami ve vašem okolí je čistě náhodná, i když vzhledem k aktuálnosti tématu, velmi pravděpodobná.)

Už je zase probuzená, je tma, venku ticho a tma, takže je opravdu brzy, tak 3 nebo 4 hodiny ráno. Snaží se usnout, ale začně šrotovat, ostatně jak už to tak má, od listopadu, kdy se firmě, pro kterou pracuje, přestalo dařit. Přemýšlí o svém týmu:

Johana je šikovná, jenže až moc, ve firmě je docela dlouho, pracuje výborně, vypadá výborně, možná až moc výborně. Vypadá šťastně.
Růžena nastopila do firmy ve chvíli, kdy se začala loď potápět, jenže o to více se snaží, bojuje, bojí se a snaží se. Je to její první práce. Není moc chytrá, ale to pro tuhle práci není důležité. Výsledky nemá moc dobré, ale udělá co ji řeknu a hned a bez keců.
Za to Johana vždy přemýšlí o raciálnosti a napadají ji jiná řešení. Leckdy bohužel i lepší.
Růžena mi i čas od času Å™ekne informace ze zákulisí, což se vždycky hodí…..

Probouzí ji až budík. Sakra, tak to nesnáší, když ji budí budík. No a ještě k tomu musí dnes rozhodnout a zítra propustit některou z holek. Jako už od listopadu, má pocit, že je jí špatně, vždy ráno. Nejprve se radovala, že je těhotná, jenže prdlačky, dělá se jí špatně jakmile začne šrotovat.

Holky už jsou v práci, vÅ¡echny, sekají dobrotu, bojí se, takže podle toho nerozhodne. Johana zase vypadá dobÅ™e, září, má dobrou náladu, sekne jí to, oblečení jako vždy sladÄ›no se Å¡perky,….Vůbec asi netuší, že by pÅ™emýšlela o ní, o seniornÄ› nejstarší, o to víc má chuÅ¥ její úsmÄ›v zkazit, udÄ›lat to, vidÄ›t tu reakci.

Růžena a ostatní „začátečníci“ už nÄ›co buší do klávesnice, telefonují…dÄ›lají že pracují. No mají z ní respekt, když je na obzoru, zintenzivní svou práci. DÄ›lá ji to dobÅ™e, mají z ní strach. Ví, že má moc.

„Johano, pojď se mnou, jdem k šéfovi…“ Slyší sama sebe jak to říká. Diví se sama sobÄ›. Nadruhou stranu se těší, až to skončí.

„Já?“ Diví se Johana.
„Tyjo holky, tak nakonec jdou vyhodit mÄ›…“ Stihne jeÅ¡tÄ› Å¡eptem s úsmÄ›vem na tváři sdÄ›lit kolegyním.

„Jak víš, firmÄ› se nedaří, bla bla bla bla jsme se rozhodli s tebou rozloučit, bla bla bla 6 mÄ›síců odstupného, zítra už nemusíš chodit, ale můžeÅ¡, jak chceÅ¡….“

Johany úsměv a záře z tváře nezmizely. Žádné hroucení. Milé rozloučení, poděkování za spolupráci. Co to proboha je, co to na ni hraje? Jakto že ji nevidí zhroucenou, uslzenou, s rozmazanými šminkami, jako to bylo při prosincových nedobrovolných loučeních.

Je tak rozhozená, že spustí:“ Johano, promiň mi to, mi to opravdu moc mrzí, neÅ¡lo to jinak, pro mÄ› to taky není lehký, už mÄ›síce z toho nespím a navíc to jeÅ¡tÄ› nekončí,….holky jsou levnÄ›jší, bojí se, nebudou chtít zvednout plat, jsou manipulovatelný……“ Vypadá z ní víc než by mÄ›lo. Musí se uklidnit, jde si pro vodu.

PÅ™ichází k ní s úsmÄ›vem Johana: “ Blani, nic si z toho nedÄ›lej, mnÄ› to nevadí, vážnÄ›, my jsme koupili dům v JihlavÄ›, v dubnu se budu stÄ›hovat, takže to akorát tak vyÅ¡lo, jsem moc ráda, že to takhle vÅ¡echno pÄ›knÄ› dopadlo, stejnÄ› bych musela na konci mÄ›síce výpověď dát, no a takhle mám jeÅ¡tÄ› půlroční plat na pÅ™ilepÅ¡enou…“ Uklidňuje svou bývalou šéfovou Johana.

You can skip to the end and leave a response. Pinging is currently not allowed.

2 komentáře k “VÄ›ci nejsou tak hrozné, jak se zdají”

  1. LuFa napsal:

    … nakonec vÅ¡e dobÅ™e dopadlo. Jako v pohádce. Bohužel spoustÄ› lidí, kteří se s obdobnou situací dnes v dobÄ› krize setkávají čím dál častÄ›ji, to už takto dobÅ™e nedopadne :-(.

    Lidem v nadřízených pozicích, podobné rozhodování ani v nejmenším nezávidím. Je to skutečně těžké.

    Díky Klárko za hezký fejeton.

  2. bicarbona napsal:

    LuFa:
    no nevím jestli „vÅ¡e dobÅ™e dopadlo“, pÅ™ečet jsem si to jeÅ¡tÄ› jednou a vychází mi z toho, že to dobÅ™e dopadlo akorát pro Johanu :-)
    Za příbÄ›h dÄ›kuji také, líbí se mi právÄ› tím, že není až tak černobílý…

Napište prosím komentář

You must be logged in to post a comment.