Napadení

Mike O’Harra byl totálnÄ› mimo. Bolela ho hlava. VÅ¡e vidÄ›l rozmazanÄ›. Místnost, ve které se nacházel, hrála vÅ¡ema barvama. Stůl, doposud stojící v poklidu, začínal tančit. Pomalu se k nÄ›mu začaly pÅ™idávat i okolo stojící polstrované židle. Strop klesal a podlaha stoupala. „JeÅ¡tÄ› tak pÄ›t minut,“ říkal si Mike pro sebe „a budu na sračky. Co se s tím stropem ksakru dÄ›je?“

Mike se snažil racionálně uvažovat. Zprvu mu to dělalo značné potíže, nepřemýšlel denně. Celej život dělal vše jaksi automaticky. Bylo mu teprve pětadvacet. Život měl před sebou. Co ale viděl nyní, nebylo ani v nejmenším v pořádku.

Jen pár stop chybělo do střetu podlahy se stropem.

„No tak Miku pÅ™emejÅ¡lej a nelež furt na tý zemi jak slepec na kÅ™ižovatce, “ snažil se Mike vybičovat k nÄ›jaké pozitivní činnosti, která by mu zachránila život. Jeho myÅ¡lenky ale moc oduÅ¡evnÄ›lé nebyly. „Jak to jen v tý televizi říkali? Invaze z kosmu spojená s biologickým výzkumem. Brrr, pitvat lidi za živa. Fuj, sou tady a chtÄ›j mÄ› operovat.“

Dveře do Mikeova pokoje se náhle otevřely. Mike k nim pomalu obrátil hlavu. Přes záda mu přejel mráz. Nic hroznějšího v životě neviděl. Ve dveřích stála zrůda, s kterou by si v obludnosti nezadal ani Frankenstein.

Monstrum se vláčným krokem blížilo k Mikovi. Krvavé oči, které se z nÄ›ho na Mika dívaly nevěštily nic dobrého. TÄ›lo příšery byla kapitola sama pro sebe. TÅ™i ruce, které nesymetricky vystupovaly z kosodélníkového tÄ›la o jedné noze se vlnily v rytmu jakési lidskému uchu nepostÅ™ehnutelné hudby. Mike už na nic nečekal. VÄ›dÄ›l, že jedná správnÄ›. Celý malátný se postavil na obÄ› nohy, napřáhl se a celou svou mysl koncentroval do svého omračujícího úderu. Monstrum se svalilo na zem. Mike popadl židli a mlátil s ní zrůdu tak dlouho, dokud se nepromÄ›nila v pytel plnej krve. „Co kdybych teď chtÄ›l pitvat já tebe, příšero, „říkal si Mike pro sebe,“ jak mÄ› v tom zabráníš?“

Mike potěšen výsledkem boje se zrůdným mimozemÅ¡Å¥anem se opatrnÄ› vypravil ke dveřím. Konec konců, je dobÅ™e, že napadení se uskutečnilo u O’Harrových v domku. Alespoň je Mike dobÅ™e obeznámen s prostÅ™edím, ve kterém svede tento nerovný boj z neznámou civilizací. Až na vlnící se zdi kolem Mika, se zdálo být vÅ¡e v naprostém pořádku. Mike opatrnÄ› vyhlédl ze dveří svého pokoje. Chodba spojující obývací pokoj s kuchyní byla prázdná. „Co dál,“ zauvažoval. „MÄ›l bych si opatÅ™it nÄ›jakou zbraň. Nůž by prozatím mohl stačit. „Mike zamířil do kuchynÄ›. Stále se cítil být nÄ›jaký malátný. „Co to na mÄ› ty kurvy vesmírný použily,“ nadával. „VÅ¡ak já jim ukážu. VÅ¡echny je pozabíjím!“ Řval.

Pohled do kuchynÄ› byl absurdní. Zrůda stála u kuchyňské linky, zády ke stolu a myla nádobí. Na stole kromÄ› pár talířů ležel nůž stÅ™ední velikosti. ÄŒepel mÄ›l dlouhou asi patnáct centimetrů. Mike se tichým krokem dostal od dveří ke stolu, na nÄ›mž sebral nůž. Potom rychlým výpadem bodl monstrum do zad. Příšera zaječela, ale na protiútok se nezmohla. Podlomily se jí nohy a pomalu padla k zemi. Mika toto rychlé vítÄ›zství nijak zvlášť neuspokojilo. „PÅ™edstírá smrt, mrcha. VÅ¡ak já jí jeÅ¡tÄ› ukážu,“ říkal si. Vytáhl nůž ze zad a jeÅ¡tÄ› asi tÅ™icetkrát ji bodl do různých partií jejího hnusnýho tÄ›la.

VzpomnÄ›l si na sekáček, umístÄ›ný v druhém Å¡uplíku od zemÄ›. OpatrnÄ› ho ze Å¡uplíku vyndal. Byl zaprášený, celé roky nepoužívaný. UrčitÄ› čekal na tuto chvíli, až ho bohem povolané ruce uchopí a setnou s ním nÄ›jaké zrůdÄ› hlavu. Nyní stříkala krev po celé kuchyni. Mike se svalil vedle mimozemÅ¡Å¥ana. Stále mu nebylo dobÅ™e. Chvíli jen tak nehybnÄ› ležel. VÅ¡e kolem nÄ›j se opÄ›t začalo dávat do pohybu.“ NemůžeÅ¡ tady jen tak ležet, Miku, „začal se povzbuzovat k dalším monstrózním výkonům. „Buďto zabijeÅ¡ ty je, a nebo oni zabijou tebe. Nemáš na vybranou.“

Mike se sebral, zmobilizoval vÅ¡echny své síly a vypravil se se sekáčkem z kuchynÄ› do obývacího pokoje. Dva mimozemÅ¡Å¥ané sedÄ›li na gauči a dívali se na televizi. Jedna zrůda se otočila a upÅ™enÄ› si Mika prohlížela. „Proboha!“ zvolala. „Miku, cos dÄ›lal? SeÅ¡ celej od krve. „Mike na nic nečekal. Napřáhl se a zrůdÄ› Å¡vihem zarazil sekáček doprostÅ™ed hlavy. Druhá obluda vyskočila z gauče a počala Mika Å¡krtit. Oba klesli na zem. Jejich síly byly vyrovnané. Najednou dostal Mike spásný nápad. Oslepit zrůdu. Namířil prsty proti jejím očím a pomalu se do nich zaboÅ™il. Å lo to hladce. Zrůda začala vydávat pekelné skÅ™eky a pustila Mika. Mike vytáhl hbitÄ› první zrůdÄ› sekáček z hlavy a sÅ¥al s ním hlavu druhé zrůdy . Pak se svalil do kÅ™esla celý vyčerpaný a usnul.

***

Mika probudila až policie. Minnesotský nejvyšší soud ho odsoudil k trestu smrti za vyvraždění celé své rodiny. K tomu, že Mike vraždil pod vlivem značné dávky LSD přihlédnuto nebylo.

You can skip to the end and leave a response. Pinging is currently not allowed.

5 komentářů k “Napadení”

  1. puma napsal:

    Joooo,tvrdý je život narkomana,ale opÄ›t krásnÄ› napínavý až do samého konce—–ráda čtu tvé povídky—-piÅ¡,moc mÄ› baví.

  2. Šťáva napsal:

    Pekne napsane, ale tema vic nez proflaknute. Tohle by nespasil uz ani ten prilet UFOnu. Kazdopadne precetl jsem rad.

    Šťáva

  3. stibi napsal:

    No, chtÄ›l bych pochválit, ale chválil jsem už minule, takže pro rovnováhu vesmíru bych tady mÄ›l mít negativní názor na povídku …
    Nene, dobrý je to .. každopádnÄ› na ‚Výrobní tajemství‘ to nemá :)

  4. (teta) Klárka napsal:

    Mě připadlo podezdřelé to jejich chování už v kuchyni, přece jenom, vesmírná návštěva by se chovala jinak. Každopádně mám radši šťastné konce.

  5. Beerushka napsal:

    Taková je holt současnot…

Napište prosím komentář

You must be logged in to post a comment.