Jako každý malý kluk jsem byl dost dlouhou dobou fascinován kouzelníky a jejich kouzly. Nejdříve těmi malými pouťovými, kteří za pár korun na chatrném jevišti tahali z ucha peníze, spojovali a rozpojovali kruhy, z klobouku tahali králíky, do pozoru stavěli provaz, v hmoždíři drtili hodinky, trhali papír, aby ho zas mohli ukázat celý, hádali karty, četli myšlenky a tak podobně. Velmi mě tehdy vrtali hlavou triky, které se především týkaly čarováním peněz. Kdo by si občas nějakou tu kačku nechtěl vyčarovat.

Později jsem zjistil, že vše co jsem u pouťových kouzelníků viděl nejsou žádné čáry a kouzla,ale jen obyčejné triky a tak jsem přesedlal jsem na kouzelníky vyšší třídy. Konkrétně Davida Coperfielda. S jistotou jsem nebyl jediný, koho jeho první kouzelnické televizní show učarovali a kdo alespoň na chvíli věřil, že to co David předvádí je skutečné. Jeho průchod Čínskou zdí, levitace, mizení nadměrných předmětů, útěk z Alcatrazu, vše bylo tak neuvěřitelné.

Opět ale, jak šel čas, začal jsem o své iluze přicházet a Davida si zařadil do kategorie, velkých kumštýřů a iluzionistů, nikoliv kouzelníků, ovládajících triky a čáry.

Po čase jsem kouzelní přestal sledovat úplně. Ano, iluze, kterou kouzelníci dokáží vytvořit je nádherná, leckdy dech beroucí, ale stále je to pouhá iluze, nijak nezasahující do zákonitostí reálného světa.

Začátkem minulého týdne, kdy česká média začala informovat o podivném čarování majetku páně Staníka jsem si na své kouzelnické časy rozpomněl a získal nový idol. Ano správně jste pochopili, je to Staník. Kouzelník nad kouzelníky, který svými čáry a kouzly nepřestává udivovat média a občany. Kouzelník, jehož čáry a kouzla nezůstávají pouhou iluzí, ale odráží se v reálném životě. Kouzelník, jeho čáry a kouzla gradují a jsou čím dál větší a větší.

Co jsou čáry a kouzla s diplomovou prací, titulem, disertační prací, dalším titulem, úspěšným průchodem politikou, miliónem na byt a tak dále (mnoho kouzlíček a kouzel by se našlo), oproti nynějším stovkám miliónů, které se staly nynějším předmětem jeho kouzelnického umu.

Staník je prostě kouzelník, který v rámci zákona dokáže vše. Potřebuje zmizet, zmizí. Potřebuje se objevit, objeví se. Potřebuje nějaký ten milión, má ho. Ne nějaký smyšlený, vystavěný z falešných bankovek, ale opravdový.

Staník je bez debat největší kouzelník dneška a já, přiznám se, mu tak trochu začínám závidět a velmi rád bych se něčemu z jeho kouzel naučil.

Se zatajeným dechem tak sleduji media a hltám každou řádku, a slovo, které se o Staníkových kouzlech zmiňuje. Staník je úžasný, Staník je jedinečný, Staník je kouzelník, Staník je prostě ten, který na to kápl. Většího kouzelníka nad Staníka prostě není.

Nebo si snad myslíte něco jiného?