Tak již je to nějaký ten čas zpět, co jsem se stal majitelem komunikátoru (telefon + kapesní PC). Komunikátor krom telefonování a běžných kancelářských věcí používám jako čtečku knih, hudební a filmový přehrávač. Proč ho také k pro čtení knížek, přehrávání muziky a filmů nepoužívat, když vše z jmenovaného zvládá na jedničku.

Možná že teď někteří nechápavě kroutíte hlavou a říkáte si, „poslouchat muziku, to bych pochopil, mp3 přehrávač mám, ale číst v komunikátoru knížky, nebo se dívat na filmy? Nikdy. Papír je papír a na filmy je displej nějakého komunikátoru malý.“ Částečně mnohé, kteří tento názor mají, chápu. Papír je skutečně papír a držet knihu v ruce, listovat si stránkami a pomalu se prokousávat ke konci knížky je zážitek. Taktéž film si člověk vychutná nejlépe na velkém plátně či obrazovce se skvělým zvukem. Bohužel, doba je hektická, úkolů, které se musí stihnout je mnoho, takže najít si doma delší čas na čtení knížky, nebo klidné sledování filmu je vzácností.

Naštěstí, když už člověk přes den nenajde mnoho delších celistvých úseku, najde spoustu čekání a krátkých chvilek, které se díky možností komunikátoru dají využít lépe, než jen k civění do blba, nebo chytání lelků. Ne že by civění do blba nebylo užitečné, člověk někdy potřebuje vypnout, ale všeho moc škodí. Tedy i civění do blba ;-). Díky komunikátoru, může mít člověk s sebou spoustu knih, nebo filmů, které si ve chvilce volna může pustit. Protože si při přerušení knihy, nebo filmu, čtečka, nebo přehrávač zapamatuje, kde skončil, není problém v další volné mezeře ve čtení knihy, nebo dívání se na film pokračovat.

Navíc, s čím mám třeba problémy u knih je absence světla v ranních, či nočních autobusech a vlacích. Zatímco na papíře za snížených viditelných podmínek nic nepřečtu, s komunikátorem problém nemám. Prosvícení displeje je fantastické, takže nádherně přečtu cokoliv.

V současné době tedy preferuji knihy, muziku a filmy v elektronickém formátu. Pro větší požitek z hudby pak navštěvuji koncerty a pro větší požitek z filmu kino.

Ač vše co jsem popsal vypadá ideálně, tak bohužel není. Přes všechny klady výše napsaného spatřuji jeden obrovský zápor a to je absence zdrojů pro muziku ve formátu .mp3, .ogg, .flac, knih ve formátu .pdb a filmů ve formátu .avi, uzpůsobeným rozlišení malého displeje.

Ano, existuje služba pro stahování muziky jako i-legalne.cz a zřejmě i některé další. Bohužel tyto služby používají na hlavu postavenou ochranu DRM, která skladby přes tyto služby stažené neumožňuje přehrávat jinde než pod operačním systémem Windows. Taktéž filmy, které jsou dnes poskytovány v elektronické podobě nesou ochranu DRM, takže pro nějakou konverzi v Linuxu do mobilního formátu nejsou vhodné. U knih je pak situace ještě horší, než u muziky a filmů.

Z výhod výše popsaných a z hlediska potenciálních zákazníků z řad majitelů kapesních počítačů, myslím, že je škoda že nikdo nic podobného na trhu nenabízí. Nezbývá mi tedy položit otázku, proč tomu tak je? Proč tuto situaci, kdy zákazníci poptávají audiovizuální díla v elektronické podobě, vydavatelé ne a ne vzít na vědomí? Co jim brání. Bojí se snadnějšího šíření jednou prodaného díla? Nebo je v tom něco jiného?

Sám nevím a pomalu uvažuji, že se na každého jednotlivého většího vydavatele zkusím písemně obrátit s otázkou, v čem má problém. Myslíte, že toto má cenu? Kupovali byste si knihy a muziku v elektronické podobě za přijatelný peníz? Snad nejsem příliš velký optimista, když si odpovídám, že ano.