31 srpna, 2007 
LuFa Pátek, poslední den služební cesty a domů. Čím jsem starší a v Praze bývám častěji, tím se vždy těším víc a víc na okamžik, až tu naši matičku měst opustím. Před lety jsem ještě dokázal ocenit klady velkoměsta, dostatek pracovních příležitostí, čilý ruch na každém metru, tisíce hezky vypadajících hospůdek a restaurací, zbožím přetékající obchůdky a mega obrovská nákupní centra, rozsáhlé barvami zářící pasáže, a neskutečné množství kulturních akcí.
Dnes, jak na sobě cítím, zjišťuji, že výše jmenované, co mi bylo před pár lety velmi příjemné, mi dnes již tak úplně po chuti není. Jak se říká, všeho dobrého se člověk přejí a o mnoho věcí, které bral ještě před nějakým rokem za klad, ztratí zájem. Zřejmě jsem se před časem Prahy přejedl i já a místo čilého ruchu anonymního šedého velkoměsta dávám přednost tichým, neanonymním zeleným vesničkám za městem. Ostatně v jedné takové vesničce kousek od Hradce Králové od narození žiji a i když bych asi před lety tvrdil, že bych se klidně, bez hnutí srdce odstěhoval někam do města, dnes si to nemyslím.
Dnes jsem v Praze rád tak jeden den a možná noc. Projít se po městě, sednout si do hospůdky, objednat si dobré jídlo a pití, při tom pokecat s přáteli a domů. Jednou za půl roku je to ideální. Být v Praze víc dní mě ničí. Možná, že mi teď mnozí řeknete, že bych si zvyknul, což sám osobně nevím, protože jsem si na dlouhý pobyt v Praze nikdy zvykat nemusel. Ale i přesto, když bych si zvyknul, určitě bych kdesi ztratil a chybělo by mě to mimo městské krásno, na které jsem zvyklí nyní.
Co mě tedy nyní v Praze konkrétně vadí. Především je to až přespřílišný spěch všech přítomných a nedostatek prostoru a zeleně. Když přijdu domů z práce, potřebuji především relaxovat, trochu si odpočinout. Jsem rád, když nikdo kolem mě nespěchá, když lidé posedávají na lavičkách, nebo se jen tak pro radost procházejí. Jsem rád také za prostor. Jsem rád, že domů mohu chodit klidně po prostředku silnice. Ne proto, že jsem sebevrah, ale pro minimum aut, které v naší blízkosti jezdí. Jsem rád, když kolem sebe vidím trávu, stromy a květiny a mohu tak nějak podvědomě čerpat a nasávat jejich energii.
Toto vše mě v Praze chybí, neustálý spěch mě ubíjí. Možná, že někdy v budoucnu budu nucen v Praze pracovat. Žít v Praze mě však nikdo nedonutí. Připadal bych si, že umírám a já chci především žít.
Ještě pár hodin a vyrazím z Prahy k domovu. Děsně se na to těším.
Zveřejněno v
Copak, zase seance v Oracle s paní Bugárovou :-)
V Praze není blaze… taky si jen těžko zvykám. Prakticky je člověk celý den v práci a když přijde domů, na hnusné panelové sídliště, tak nemá náladu vůbec na nic :-/ na druhou stranu Praha nabízí po pracovní stránce mnoho možností. Takže dokud si myslím, že převažují, tak tu zůstávám. Až mě to přestane bavit a budu mít jiné ‚priority‘, tak se vrátím zpátky do HK :-) samozřejmě, když seženu nějakej job.
2 Stepan: Oracle ano, Mrs.Bugarova ne. Vice tento komentar jeste rozvedu z domova. Nyni jsem u pocitace, kde nefunguje ani cestina :-(.
Zdravý názor, zdravého člověka.
Jsem rád, že ještě existují lidé jako Vy, kteří nespadnou do špíny velkoměsta.
Já sem sice rodilý pražák, ale po 30 letech jsem se rozhodl odstěhovat na vesnici, za přírodou, za čistý vzduchem a hlavně od neskutečného kvanta lidí ! Když příjdu domů a ve špinavém paneláku mi nad hlavou skáčou sousedi s dřevěnou podlahou do 1/2 2 v noci, tak bych je odstřelil. Cesta MDH, neznám nic horšího, příroda se jaksi vytratila a byla převálcována parkovišti u hypermárketů atd atd…to bych tu psal dvě hodiny :) A člověk s tím nic neudělá, prostě není jak, vlastně je, pryč od toho.
Proto sem vyměnil velice dobře placenou práci v Praze, za spokojený a tichý život na vesnici a práci se zvířaty. Nikdy bych se do Prahy nevrátil. Když tam musím zajet, tak sem z toho pak jen vyřízený. Ale procházka do lesa mi hned zpraví náladu :)
Ono se i v Praze dá najít spousta krásnejch a zelenejch míst, jen vědět kde. Na druhou stranu, jak psal Štěpán, člověk přijde z práce a nemá náladu na nic, protože ty lidi v metru a autobusech, se se neustále hádaj, tlačej strkaj a plivaj blesky nervozity, ty člověka vysajou tak, že už pak do té zeleně nemám sílu jít. Ale např o víkendu, tu je hezky, Riegrovy sady, Park Parukářka, Kunratický les, Průhonický park….Pražáci jsou pryč a turisté sem netrefí.
Přesto všechno se teším, až z Prahy taky uteču:-)
Klára: S tím, že se dá v Praze najít mnoho krásných míst souhlasím. Včera přes den jsem byl například v Riegrových sadech. Jenže, přesto všechno hezké, klid, pejsci, … přeci jen, sady to jsou malé a člověk je někdy musí opustit. Pak opět bác do hlavy, beton, rušné ulice a kouzlo maličkého kousku zeleně je pryč. Navíc, co jsem včera uvažoval a ptal se Pražských přátel, zdali je vhodné chodit do Riegrových sadů po setmění, bylo mi odpovězeno, že to asi moc vhodné není.
Člověk žijící na vesnici, nebo v maloměstě má toho životního bezpečného prostoru přeci jen poněkud více.
P.S. Za necelou hodinu jedu z Prahy domů, tak jásám ;-).
Ahoj brácha, to jsi mě překvapil. No vidím, že všechno bývá jinak. To víš, něco za něco. Ona i vesnice má své mouchy. Nejdůležitější jsou sousedé. Když jsou dobří, je jedno, kde žiješ.
Více k tomu nemám co napsat,
čau,
š.