Tak jsem si říkala, jak Lufa zařídí, aby se mu politika vyhla třeba na jeho blogu. Žádné pokyny na embargo politických témat jsem nedostala, tak jsem se aktivně zeptala, možná zaprovokovala:“ A tak já napíšu o plzeňských právech a o jednom českém sabotérovi Václavovi co zaplňuje světová média.“
„Můžeš, napiš.“ Odpověděl.

A tak o tom nenapíšu.

Čtu ted pamětní knihu jedné podkrkonošské obce. Je napsána asi od druhé poloviny devatenáctého století. Některá období jsou napsána zpětně, zejména doba kdy byl pak kronikář v koncentráku. Postupným čtením zjištuji, že se nic nezměnilo. Nezměnily se rozdíly mezi lidmi, chudí vs. bohatí. Nezměnily se rozmary počasí. Nevím zda kronikář byl pohádkář, ale jsou tam informace jako:

Letošní únor byl nezvykle teplý, děti chodily bosy, selo se obilí a sázely brambory. Na Velikonoce se již sekalo a sušilo seno.

Nebo

Na 28.10. napadlo tolik sněhu, že slavnostní průvod musel býti zrušen.

Zkrátka místo ptačí a prasečí chřipky se píše o choleře, spalničkách, obrně a neštovicích. Místo o ekonomické krizi se píše o neúrodě, hladu a válce.

Kronika mapuje i podnikání v obci, informace o domech, kostelu, škole, hasičích, poště, počtu lidí a zvířat v obci….tak si říkám, kolik obcí asi píše kroniky dnes, aby se pak praprapra vnoučata dočetla, jak jsme si žili v blahobytu a pak jsme se najednou divili. Přečtou to stejně rychle, jako jsem přečetla já informace o měnové reformě. Za minutu, za dvě….Jestli ale budou mít co číst, jestli budou umět číst, a jestli budou česky rozumět, jestli budou na stejném místě žít.

Vše nej k svátku Michaelám.