Čas se neúprosně rychlostí hnané gazely nachýlil k sedmé hodině. „Ještě pár řádek a končím,“ říkal si pro sebe Patrik, píšící mail své počítačové lásce Kamile.
Seznámili se spolu před necelým měsícem na xchatu. V místnosti „Láska po netu“ se toho tenkrát moc nedělo a tak s radostí uvítal, když ho oslovila neznámá dívka s přezdívkou Pomněnka. Říkala, že je na netu teprve krátce a xchat má spuštěn podruhé v životě. Zeptala se, jestli má čas a byl by ji ochoten vysvětlit některé věci ohledně xchatu. Patrik přikývl a u Pomněnky setrval. Časem se dozvěděl i dívčino pravé jméno a adresu. Byla z Berouna. On z Chebu.
Deset minut po sedmé vypnul Patrik počítač. Ve spěchu se oblékl a bez snídaně uháněl do školy. Začínal o půl osmé biologií. Předmětem, který i s účou tasemnicí, jak jí přezdívali, nenáviděl. Dnes psali test z mutačních změn genotypu. Nic mu to neříkalo. Viděl sice Ostrov doktora Moreaua podle Wellse a dosud mu živě do mysli vstupovala zmutovaná zvířata, ale zmiňovat se o nich v písemce by se neodvážil. Příště bude muset na hodinách dávat lepší pozor.
Test dopadl vcelku dobře. Jestliže z toho, co opsal bude správně alespoň polovina, dostane za tři. Ještě, že má tak chytré spolužáky. Však jim to v matice nebo fyzice oplatí.
Domů ze školy přišel ve tři. Celé dopoledne se nemohl dočkat, až zas spustí počítač a bude si moci s Kamilkou promluvit. Domluveni byli na půl čtvrtou. Nahodil počítač a otráveně pozoroval pomalu nabíhající WINDOWS XP. Firefox naběhl podstatně rychleji. Do schůzky zbývá dvacet minut. Co bude dělat? Horká těla z Inspirace nikdy nezklamala, zabrousil tedy tam.
„Tak která z nich má postavu jak Kamča?“ Ptal se sám sebe. Kamilu nikdy neviděl.
Za minutu půl čtvrté čekal nažhavený Patrik v předem smluvené privátní místnosti ‚Miláčkovi‘ na Kamilu. Byla přesná, jak švýcarské hodinky Swatch.
‚Ahoj Patriku :-))))), dík za ranní mail. Moc mě potěšil.‘
‚Hi miláčku, pro tebe všechno.‘
‚Jak bylo ve škole?‘
‚Psali jsme test z biologie. Snad za tři. Celý den jsem na tebe myslel. Je mi tu bez tebe smutno, má Pomněnko.‘
‚Mě taky, Patriku, mohl bys někdy přijet na víkend k nám do Berouna? Představila bych tě rodičům.‘
‚Hrozně rád, budu o tom přemýšlet. Škoda, že nebydlíš blíž.‘
‚Přijeď. Prosím ……..‘
Celý večer Patrik na Kamilin návrh myslel. Chce vůbec svou fyzicky idealizovanou lásku vidět? Duši a srdce má čisté, ale co postava? Co jeden považuje za štíhlé děvče, může druhý považovat za obézní ošklivou brécu. Je pravda, že se navzájem popisovali snad stokrát, ale nepřidal si on tu a tam něco k lepšímu? A ona se mu přeci hned přiznala, že má malinko nadváhy. Je skutečně tak upřímná?
Vzpomněl si, jak mluvila o svých vlasech. „Zkoušela jsem je nosit dlouhé, ale nemůžu. Třepí se mi a jsou stále mastné. Má pokoušet štěstí a rozbíjet tak krásný virtuální vztah? Jak by pak bez ní mohl žít? A ona bez něho?
Vzpomněl si na Veroniku. Byla pro něj donedávna, než poznal Kamilu, vším. Zemí i nebem. Vodou i ohněm. A to jen pro svou krásu. Myšlení měla na úrovni patnáctileté puberťačky. Po týdnu známosti s duchaplnou Kamčou se s ní rozešel.
Kamilinu postavu jednoduše přizpůsoboval svým niterným představám s tím, že duch té božské postavy k němu promlouvá skrz internet. Byla inteligentní, vtipná, laskavá, obětavá a dokázala vždy v pravý okamžik potěšit. Ale řekněme si to upřímně, není postava někdy to nejdůležitější? Ráno se Patrik vzbudil v šest. Za pět minut seděl u počítače a psal Kamile mail.
Ahoj Kamčo, celý večer jsem o tvém návrhu přemýšlel. Myslím, že by bylo dobré se setkat. Čím dříve, tím lépe. Pokud se ti to hodí, mohl bych přijet za čtrnáct dní. Nevím ale, kde v Berouně bydlíš? Musíš mi to vysvětlit, abych se u vás neztratil. Beroun sice není velké město, ale nikdy nevíš co se může přihodit. Za chvíli jdu do školy a tak budu muset končit.
P.S. Posílám ti velkou elektronickou pusu na čelo.
P.S.P.S. Nezapomeň dnes o půl čtvrté.
Ve škole se Patrikovi, až na malý incident se svou bývalou láskou Veronikou, nic zajímavého nepřihodilo. Na Veroničiny nepřátelské výpady si za těch pár týdnů po rozchodu zvykl. Jak ji vůbec mohl kdysi tak zaslepeně milovat? A kde ona po tom všem, co společně krásného prožili, bere sílu mu neustále ubližovat. Jako by nestačilo, že před týdnem na diskotéce proti němu postavila svého dvacetiletého kamaráda Zdeňka, karatistu, který mu pak přestavěl ciferník. Kdy s tím Veronika konečně přestane?
O půl čtvrté měl Patrik puštěný xchat a čekal na Kamilu.
‚Nazdar Patriku :-))))).‘
‚Ahoj Kami :-))))).‘
‚Jsem ráda, že přijedeš. Nešlo by to dřív?‘
‚Příští týden jedu s rodiči na chatu. Opravdu to nejde.‘
‚Moc se na tebe těším. Kdy přesně přijedeš?‘
‚V sobotu někdy k poledni. Počkej chvíli, mrknu se do IDOSu. Moment…..‘
‚Mám to, v 6:24 mi to jede z Chebu a v Berouně bych měl být v 9:08. Myslím, že je to dobrý.‘
‚Je to skvělý Páťo, budu tě čekat na nádraží.‘
‚Jak tě ale poznám?‘
‚Něco vymyslíme. Co třeba takhle růže v klopě u kabátu?‘
‚Nebo rovnou celý puget? Na uvítanou.‘
‚Fajn. Bude to………‘
Následujících necelých čtrnáct dní se táhlo pomalu. Čím rychleji se blížilo sobotní setkání, tím déle seděli Patrik s Kamilou u počítačů a vzájemně spolu hovořili. Patrik byl v sedmém nebi a Kamila jakbysmet. Bez rozmyšlení by každý z nich v setině sekundy přísahal, že větší lásky, krom jejich na světě není. Patrik si dokonce nad postel vyvěsil čtvrtku s čárkami, které indikovaly, kolik dní zbývá do setkání. Každé ráno jednu škrtl. Dnes na něj ze čtvrtky vzhlížela jediná nepřeškrtnutá čárka. Na stolku vedle postele stála váza s růžemi.
Večer si natáhl budík na půl šestou. Po čtvrt hodině zařezával jak špalek. Zdál se mu sen. Moře. Pohled shora na pláž. Po pláži kráčí muž s ženou držící se za ruce. Přiblížení. Poznává tvář muže. Je to jeho tvář. Ženu nezná. Zastaví se a chvíli hledí na klidné moře. Svlékají se. Jaká nádhera. Tu tu tu tu tu tu.
Patrik se s nevolí probral. Zamáčkl budík. Mrknul na hodinky. Pět čtyřicet. Ustrojil se, posnídal, vytáhl z vázy pugét růží a vyrazil k vlaku. Na nádraží si zakoupil jízdenku, nastoupil do vagónu a začal s výběrem kupé. Na sobotní ráno byl vlak nepochopitelně plný. U čtvrtého kupé se Patrik společně se svým srdcem zastavil. Seděla v něm krásná štíhlá tmavovláska s modrýma očima ,pevným poprsím a oblými boky. Otevřel kupé.
„Mohu si k vám přisednout slečno?“, otázal se mile.
„Klidně.“ Odpověděla kráska.
Chvíli mlčeli. Vlak se rozjel.
„Jmenuji se Patrik“
Dívka zvedla hlavu a zpříma si Patrika prohlédla. „Lucka.“ Podala mu ruku.
„Těší mě. Kam jedeš, Lucko?“ snažil se nepřerušit nevázanou konverzaci Patrik.
„Do Berouna. A ty?“
„To je náhoda, já taky. V Berouně mám nemocnou babičku.“ Zalhal.
„A já zase dědečka. To je neuvěřitelné…..“
Patrik se cítil, jako by seděl na dvou židlích. Nemůže zradit Kamilu. Ale co s Luckou? Je taky tak milá a krásná. Navíc je z Chebu. Co jen bude dělat? Kamilu zná dlouho. Ví, že je stálá. Zůstane u ní. Kam to jen dal srdce?
S Luckou si vydrželi bez delších pauz povídat až do Berouna. Cesta utekla rychle.
„Za chvíli bude Beroun,“ oznámila Patrikovi Lucka.
„Díky. Škoda, že jsme spolu nemohli strávit delší čas.“
„Vracím se z Berouna v neděli ve tři. Jestli mě chceš vidět,“ řekla Lucka Patrikovi tak, jako by jí na něm přeci jenom trochu záleželo.
„Beru to na vědomí.“
Vlak zastavil. Patrik jako gentleman vystoupil první. Lucka za ním. Rozloučili se.
Patrik vstoupil z nástupiště do nádražní haly. U východu se postavil a začal vyhlížet Kamilu. Krom malé, tlusté, uhrovité dívky, držící kytici růží, nikoho jiného neviděl. Oklepal se. Že by tato dívka byla jeho Kamča? Puget růží strčil pod kabát.
Vyběhl z nádraží a začal pátrat po Lucce. Třeba ji ještě někde před nádražím zahlédne.
ze misto toho nejdes ven, nebo delat neco uzitecneho…
Zajímavé…..
mekele: Teď jsem teď po mnoha hodinách přišel z venku, kde jsem dělal nesčetně užitečných věcí :-D.
Mrtvocich: co to je za prinosne komentare? Tvoje komentare vubec nejsou v poradku, tak jak je pises.
Docela depresivní, ale holt to tak v zivote chodi. Holka muze byt mila a inteligentni az na pudu, ale … clovek navzdory tomu co od evoluce ziskal je v podstate primitivni zivocich a jde mu pouze o to jedno :-) A i k tomu holka musi mit predpoklady. Doufam ze tohle holky nectete, musite si myslet, ze jsem naprosty necita, … chapu, ale zkuste misto toho proste jen zit a vypadat zdraveji a trochu na tele zapracovat, neni to tezke a chytra holka to prece pro primitivniho chlapa dokaze, no ne ? :-)
Pěkné, jako ze života. Jen takové podotknutí, to že nechal Lucku vystoupit jako první nebylo zrovna džentlovské… Muž má vystoupit jako první a ženu jistit zespodu :-)
No tak Lukasi, dneska mas dalsi pochvalu a jednicku s hvezdickou :-) Opet povidka bez mrtvol ;-) Ale musim se priznat ze podobne „hroznou“ zkusenos mam. Nebyla ani mala, ani uhrovita ani tlusta, ale proste divna. Vydrzel jsem s ni asi dve hodiny a vzal sem zbabele do zajecich. No pak uz sem byl opatrnejsi a vysledek si videl na chate :-)
Mě je té Pomněnky líto.Ale myslím, že se tohle děje dnes a denně. Doufám, že se to Patrikovi nějak vrátí.
Velmi, opravdu velmi podarene. Tyhle povidky mam nejradsi, jsou proste ze zivota.
Souhlasím a stejného názoru jsem jako Klára.Musím se ovšem přiznat,že podobné kousky jsme dělávaly s kamarádkama taky.Po telefonu jsme hledaly naše „oběti“a dávaly srazíky na různých stanicích metra.No,když tam místo krásnýho mužskýho stál zástupce obludária……frrrrrr a byly jsme pryč,než mohl zpozorovat,že je sledován.Tak,třeba to byl právě takový Patrik a dostal stejnou lekci.Pokud ovšem nepatřili k „Patrikovcům“,hluboce se jim tímto omlouvám.
Lemík: díky za připomínku, opravím :-).
JoLa: S ženou jste se sesli hezky ;-).
Klára: Je to jen povídka :-).
Puma: Ještě aby sem napsal nějaký napálený :-D.
Bal jsem se, ze Pomnenka bude dokonala i v realite. Neni a je to asi spravne, dalo se to cekat. Povrchni jsme vsichni, alespon do jiste miry.
Otazkou zustane, zda pro ni nebyl takovym symbolem, zr by nezacala pouzivat krem a pravidelne navstevovat telocvicnu. To zabere pul roku a spoji je to. To, jaky je clovek uvnitr, se zmenit za pul roku neda.
Jinak opet vyborne napsane, mas jednicku :)