Předchozí příspěvěk – XII.

Pan Srí Lanka je s týdenním úklidem spokojen. Vždy po úklidu zaplatí cash a přinese dvě plechovky piva.

„Jedna dáma ze Srí lanky by čas od času potřebovala hlídat děti.“ zmínil se jednou.

A tak jsem měla další brigádku. O paní Srí Lance mi řekl, že je sama, s dvěmi dětmi a občas potřebuje pohlídat. Mluvil o ní moc hezky.

Bydlí ve vedlejší ulici. Domluvila jsem se s ní už na týden, co bude moje rodina pryč – na dovolené.

Přicházím k domu, který je stejný jako náš dům. Paní otevírá, vypadá docela mladě. Za ní přibíhá holčička, asi tříletá. Schovává se za mámu. Syn je větší, jezdí okolo domu na kole.

Domlouváme se, že budu hlídat asi 4 hodiny, ohřeju jim oběd, půjdu s nimi do parku, holčička ještě jezdí v kočárku.

Zůstáváme sami a já začínám mít tušení, že tohle bude trochu jiná sociální třída, než můj soused Srí Lanka.

Dům je v nepořádku, v lednici jsou jen zkažené věci, a i tak je poloprázdná. Na stole je kytka a na kytce coleslaw (salát, pomazánka, konzistence jako vlašák). Když paní viděla, jak na tu kytku nevěřícně koukám, pravila:“ To udělala malá, můžeš to prosím z té kytky obrat?“

A už mi bylo jasné, že ta rodina nebude vůbec normální.

Holčička byla hodně zakřiknutá, což bylo těžké, protože pak nebylo poznat, co chce. Hlavně jestli chce na toaletu či nikoli. Na vše odpověděla strašně kňouravě. Plínu už neměla, ale moc jsem jí nevěřila. Pro jistotu jsem se ptala stále a tím jsem ji možná ještě více stresovala.

První větší šok jsem měla poté, co jsem chtěla dát ohřát oběd, na plynovém sporáku, plyn ale nešel. Plynaři ho odpojili, protože paní neplatila.

Taky jsem zvedala telefony, volali neznámí páni, a nechtěli nechat vzkaz. Pak volal někdo i z banky a to jsem začínala tušit, že za svou práci asi nedostanu zaplaceno.

Dům byl zatuchlý, špinavý, neútulný. Paní ale vypadala jako veliká dáma. Je mi jasné, že pan Srí lanka nevěděl, jak jeho kamarádka žije. Tyhle lidi to dokáží moc dobře hrát.

Paní se měla vrátit a nikde nikdo, ani nevolala. Stmívalo se. Holčička už byla hodně unavená, s radami jeho brášky jsem ji vykoupala a uložila. Měla slzy v očích. Ty velké kulaté oči ohraničené černou kůži vypadaly bídně. Stýskalo se jí po mamince.

Maminka ale nejela a nejela. Přemýšlela jsem, co dělat, nechtělo se mi je nechat doma samotné, a odejít. Jenže abych celou noc nespala? A čekala?

Paní dorazila, samozřejmě na zaplacení neměla, zaplatila asi čtvrtinu, a měla milion vymluv. Řekla jsem ji, že volali páni a že nejde plyn a z banky, že dluží.

„To není možný, to je omyl…“ divila se, že by jí to jeden věřil.

A tak jsem si při cestě domů uvědomila, že můžu bejt ráda, že jsem ve své bláznivé rodině, že bych mohla být v ještě mizernějších podmínkách.

Paní Srílanka si pak na mě stěžovala, že prej jsem jí udělala doma nepořádek. Takže ne každý ze Srí Lanky je milý, zdravý a dá si s vámi pivo.