Předchozí díl – VIII.

K práci au pair patří i čas od času večerní či noční babysitting, tedy hlídání dětí zatímco rodiče jdou za kulturou či na mecheche. U nás se tak stalo až po několika týdnech mého působení. Na nedalekém zámku měl koncert Elton John.

Romantický zámek, romantická letní noc a Helen si vyráží s Markem, který je v teplákách Nike. Kolena vytahaná, gumu pod panděrem….Nevěřila jsem svým očím a čekala, že se chudáci ještě před koncertem pohádají. Helen však Markův oděv vůbec nekomentovala. Sama strávila dlouhý čas v ložnici, kde se natírala vším možným.

„Děti ať jdou spát nejpozději v devět, my přijdem tak do půlnoci.“ znění instrukce.

Jelikož je sobota a ostatní au pair nemají co dělat a rodiny mají doma, pomalu se trousí k nám. Bohužel zbytečně brzy, proto je děti vidí a jsou rozjančené a natěšené na nějakou párty.

„Pusť nám tu českou muziku!“ řvou.

„Pipipipíjů, pipípipipijů….“ Zpívají krásnou češtinou Lucii nebo Wanastovky (teď nevím, čí to vlastně je píseň).

„Co to znamená? ptají se.

„To nejde přeložit, to je něco jako lalala.“ Odpovídám sebejistě.

Před desátou všechny děti naženu do ložnic a zdá se, že je tam ticho.

Jsou v pohodě, říkám si, takový babisittingy mi můžou dávat častěji.
Sedíme dole, povídáme.

Před jedenáctou se ozve strašný křik. Zoe běží dolů a kříčí:

„Alex se pořezala, krvácí v koupelně.“ Hystericky řve, přitom je z dětí nejvíc v pohodě.

Angličtina mi v tomto okamžiku neřekne, zda se podřezala, nebo pořezala, rozumím jen že krev v koupelně.

Běžím nahoru, tam brečí Alex, svým bílým tričkem si otírá krev z nohou. Nohy má pořezané na několika místech. Tričko vypadá strašně a první co mě napadá, zda z něj krev dostanem.

„Co tady děláš, jakto že nespíš,“ spustím na ní.
„Jsem si potřebovala ohoholit nohy…“ fňuká. Je jí osm.
„Proč myslíš, že si potřebuješ holit nohy? ptám se.
„Protože je mám chlupatý, to je strašný jak je mám chlupatý.“ brečí.

Promlouvám jí do duše, že děti mohou mít chlupaté nohy, vydezinfikuju ji rány a pošlu ji spát. Tričko namočím do studené vody a přemýšlím, zda to říci rodičům či nikoli. Pokud ne, musím tričko někam schovat.

Au paiři se radší dekují, možná jim nedělá dobře pohled na krev, nebo se bojí, že bude čoro až se „starý“ vrátí.

Jdu se ještě podívat nahoru, zda už fakt všichní spí a nikdo si neholí nohy.

Spí.
Jdu spát a přemýšlím, jak to měla Alex vymyšlený, rodiče nejsou doma, vemu jejich žiletku, a potichu si oholim nohy. Bohužel, neví jak se holítko používá. Asi to musím říci, už kvůli krvi na cizím holítku a taky, co kdyby měl někdo v domě AIDS.

To je z těch reklam, kde hladké nohy dělají člověka šťastným a úspěšným.

Alex za to nakonec dostala od rodičů týden zaracha na počítač. Hmm, pěkný, už zas vidím, jak to na mě v době jejich nepřítomnosti bude zkoušet.