Rozloučí se se ženou a jde do práce. Každý svou cestou. Ona dorazí dříve, pracuje blíže od místa rozloučení.
Kdoví jestli už tam je i ONA. Pomyslí si.

„Ahoj“ Usměje se a pozdraví ona ONU.
„Ty tu snad spíš.“ Dodá.

„Nespím, spím přeci s tvým Honzíkem…..“ Vtipkuje jako vždy nejapně ONA.

Po cestě do práce přemýšlí, jak tohle jednou dopadne, jednou to skončí, ale jak a kdy? Takové protiklady, ona je milá, oddaná již několik let. ONA je drsná až protivná a nikdy ji nebude mít v hrsti tak jako onu. Kdyby se ho někdo zeptal, kterou chce více, neví. Jak se mu tohle mohlo stát?

Ona vypráví o víkendu s ním, jak byli na výletě, jakou měli romantickou večeři, v jejím životě není nikdo jiný.
ONA to poslouchá a zle se směje, posmívá, vysmívá.
„A co v neděli, to byla taky taková romantika?“ Zeptá se ony.

„No v neděli byl na zápase, pak přišel dom, úplně mrtvej.“ Ani se nenajed a padnul.

„No jo, po zápase….“ Směje se již celá kancelář.

„Honzo, já už ji to řeknu, já to nemůžu poslouchat, ty její naivní romantický kecy, vždyť ona nežije s tebou, žije ve snu. Ona to vůbec necítí, neví…“ Začne ONA.

„To jí nemůžeš udělat, je hrozně citlivá, nikoho jinýho než mě nemá, zabilo by ji to.“ Starostlivě a s láskou brání onu.

„To je její problém, že nemá. Kdybych žila jako ona, taky nikoho nemám.“ Jde do ony tvrdě ONA.

„Nebuď zlá, víš co by to bylo za rozruch u vás v kanceláři, kdyby to po těch letech prasklo? To by Vás zrušili. Nebo rozsadili.“ Zamýšlí se Honzík.

„Jdem na jedno, mám úplně vyprahlo.“ Utne debatu ONA. Zákeřně si dává jedno za druhým, on s ní drží krok.

Rozloučí se se ženou a jde do práce. Každý svou cestou. ONA dorazí dříve, pracuje blíže od místa rozloučení.
Kdoví jestli už tam je i ona. Pomyslí si.

„Ahoj“ Usměje se a pozdraví ONA onu.
„Ty tu snad spíš.“ Dodá.

„Nespím, spím přeci se svým Honzíkem…..“ Vtipkuje jako vždy nejapně ona.

Po cestě do práce přemýšlí, jak tohle jednou dopadne, jednou to skončí, ale jak a kdy? Takové protiklady, ona je milá, oddaná již několik let. ONA je drsná až protivná a nikdy ji nebude mít v hrsti tak jako onu. Kdyby se ho někdo zeptal, kterou chce více, neví. Jak se mu tohle mohlo stát?

Rozloučí se se ženou a jde do práce. Každý svou cestou. Ona dorazí dříve, pracuje blíže od místa rozloučení.
Kdoví jestli už tam je i ONA. Pomyslí si.

„Ahoj“ Usměje se a pozdraví ona ONU.
„Ty tu snad spíš.“ Dodá.

„Nespím, spím přeci s tvým Honzíkem…..“ Vtipkuje jako vždy nejapně ONA.

Po cestě do práce přemýšlí, jak tohle jednou dopadne, jednou to skončí, ale jak a kdy? Takové protiklady, ona je milá, oddaná již několik let. ONA je drsná až protivná a nikdy ji nebude mít v hrsti tak jako onu. Kdyby se ho někdo zeptal, kterou chce více, neví. Jak se mu tohle mohlo stát?

„Ahoj, já se dnes vůbec nevyspala, Honzík přišel, smrděl hospodou a nakonec šel ještě zvracet.“
Říká ona.

ONĚ zasvítí jiskřičky v očích:“ No já taky moc nespala, taky mi ty piva nějak nesedla, ani nevím, kolik jsme jich včera s Honzíkem dali…“ Vychutnává si ji jako každé ráno.

Ona se zasměje a dodá: To určitě, Honzík byl s klukama, víš?!?! Uklidňuje sama sebe.

Honzo já jí to furt říkám a ona nic, ona to nechápe, ona to nechce chápat. Budeš jí to muset říci ty. Tlačí na pilu ONA.

Ach jo, ženský zatracený, proč je vůbec kdy někdy potkal? Onu a pak ještě k tomu všemu ONU. Z jedný kanceláře. Je to osud, nebo trest z minulého života, či zkouška do budoucího života? Co by bylo nejlepší udělat? Škoda že nežije máma nebo táta. Co by asi poradili oni? „Najdi si nějakou třetí, jakoby slyšel otce, když nevíš, jestli tu nebo onu, hledej třetí.
Než ji najdu, budu pokračovat, ona je z bohaté rodiny, máme hezký byt, uvaří, vyžehlí, upeče a neodmlouvá.
ONA je držka, ale to je právě ono. Má taky byt, kde se scházíme, s ní jsem uvolněnej, na nic si nehraju, mluvíme spolu narovinu, někdy i sprostě. Sex s ONOU je sex z vášně. S onou to je jak ve škole, prostě mě vyvolá k tabuli ať jsem připravenej:“Honzíku, dem dělat mimí, jo?“ Skočí na mě a je to. Záhadou je, že po tomhle zkoušení u tabule nikdy neotěhotněla.

Rozloučí se se ženou a jde do práce. Každý svou cestou. Ona dorazí dříve, pracuje blíže od místa rozloučení.
Kdoví jestli už tam je i ONA. Pomyslí si.

„Ahoj“ Usměje se a pozdraví ona ONU.
„Ty tu snad spíš.“ Dodá.

„Nespím, spím přeci s tvým Honzíkem…..“ Vtipkuje jako vždy nejapně ONA.

Na konci dne oznámila ONA oně a zbytku kanceláře, že je ve třetím měsíci.
„Vždyť nemáš chlapa!“ Vylítla ona nekontrolovaně.
„Jak můžeš bejt těhotná, nejsi ani vdaná.“ Je ona v šoku.

„Spím přece už léta s tvým Honzíkem……“ Řekne co nejvážněji.

Ona poprvé na okamžik znejistí….