Nový český film soutěží v Berlíně. Dokud jsem ho neviděla, myslela jsem si, že je to film pro děti, což si myslí všichni, když se v upoutávkách objevuje Karkulka.

Když jsme jeli do Francie, busem, jelo i docela dost malých dětí. A co řidiče nenapadlo? Pustit právě tento film. Trochu bych to přirovnala k hororu. Děti které se na to dívaly, byly v šoku a měly na své rodiče spousty hlasitých dotazů: “ A jsem vaše? A máte mě rádi? A je tatínek můj tatínek?“

Film bych přirovnala ke knížkám pro děti, které píše Roald Dahl. Dospělým dává velmi negativní vlastnosti, názory a děti jsou Ti dobří, kdo se snaží vše napravit.

Film ukazuje vnímavost dětí, zejména při rodinných problémech. Mnohdy si dospěláci myslí, že děti nevidí, neslyší, nechápou. Avšak oni někdy chápou až moc a po svěření se ve školce dokáží zapojit fantazii na plný pecky a v dětské duši je průser. Ten se může projevit například tak, že se při zastávce ve francouzském supermarketu jedna holčička ztratila, lépe řečeno, vydala se za dobrodružstvím, stejně jako Karkulka ve filmu Kdopak by se vlka bál.

Příběh velice smutný, citlivý a poučný hlavně pro rodiče: “ Dávejte si bacha!“ Polepšete se.

www.csfd.cz