Podařilo se mi o víkendu dostat do krajů, kde pojem světová ekonomická krize znamená, že se nemusí bát, že se jich to netýká, protože svět je od nich daleko, když jsou na jeho konci. Po téměř měsíčním intenzivním bušení informací do hlavy o krizi, cenách bytů, o insolvenci, o nezaměstnanosti, propouštění, krachu společností, exportu cizinců zpátky domů…..jsem zažila den, kdy nikdo nic o „přicházející katastrofě“ neřekl. Podhorského kraje jakoby se to netýkalo. Zádný strach o práci, protože když práci nemáte, nemůžete ji ani ztratit. Žádný strach o splácení hypotéky, protože když ji nemáte, nemusíte nic splácet.
Krachy společností, především textilních, zde probíhají již několik let.
Takže „vyhlášení“ světové ekonomické krize nikoho nezajímá, tedy nevzrušuje.

Pohoda

Napadlo mě, že v tuto chvíli se mají nejlíp právě tam, kde je bída s nouzí už několik let. Ono je totiž už jen tak nic z míry nevyvede a navíc, jsou zvyklí. Žijí z toho co je a ne z toho co není. Proto pokud by se splnil nejčernější scénář médií, život tam půjde dál. A my budeme ještě rádi, že si tam budem moci zajet poprosit o maso, brambory, jablka a vodu.

A můžeme umět javu a .NET sebelíp…