Do Rudolfína jsem vstoupila podruhé v životě. Poprvé to bylo za dob studií, kdy vystavoval Mikuláš Medek. Je to už asi 7 let, jako studentce se mi zdálo 80 Kč za vstup moc. Jenže přijela návštěva z New Yorku a začla o umělci vyprávět a samozřejmě, chtěla tu výstavu vidět. A tak jsem se ocitla v Rudolfínu poprvé.

Podruhé to bylo podobné a proto jsem si uvědomila tu skutečnost, že to co máme za rohem, to opomíjíme a lítáme do tramtárie, kterou pak známe více než domov.

V Rudolfinu je nyní výstava čínské malby.

Vstup pro dospěláka je 120 Kč.

Jedná se o velkoformátové obrazy tří současných čínských malířů. Obrazy, které znázorňují číňany, připomínají fotky. Někdy jsem měla pocit, že jsou na obrazech znázorněni zpitvoření lidé, jenže možná jde jen o „nezvyk“ dívat se na čínskou komunitu.

Výstava je doplněna projekcí. Návštěvníci většinou žasnou. Na velkém plátně je klasická střílečka – hra. I se zvukem.
„Jé to znám, to hraje Tomáš s Honzou, ale mají to pomalejší.“ Komentuje jedna návštěvnice nahlas. Střílečka po pár minutách končí. Na plátně se objevují čínské zprávy o tom, jak někde někdo někoho postřílel. Patrně to mělo poukázat na to, že není divu, že se děje co se děje.

Na co se v Rudolfinu těšit?
Na Andyho Warhola – 29.1.2009.