Mike O’Harra byl totálně mimo. Bolela ho hlava. Vše viděl rozmazaně. Místnost, ve které se nacházel, hrála všema barvama. Stůl, doposud stojící v poklidu, začínal tančit. Pomalu se k němu začaly přidávat i okolo stojící polstrované židle. Strop klesal a podlaha stoupala. „Ještě tak pět minut,“ říkal si Mike pro sebe „a budu na sračky. Co se s tím stropem ksakru děje?“

Mike se snažil racionálně uvažovat. Zprvu mu to dělalo značné potíže, nepřemýšlel denně. Celej život dělal vše jaksi automaticky. Bylo mu teprve pětadvacet. Život měl před sebou. Co ale viděl nyní, nebylo ani v nejmenším v pořádku.

Jen pár stop chybělo do střetu podlahy se stropem.

„No tak Miku přemejšlej a nelež furt na tý zemi jak slepec na křižovatce, “ snažil se Mike vybičovat k nějaké pozitivní činnosti, která by mu zachránila život. Jeho myšlenky ale moc oduševnělé nebyly. „Jak to jen v tý televizi říkali? Invaze z kosmu spojená s biologickým výzkumem. Brrr, pitvat lidi za živa. Fuj, sou tady a chtěj mě operovat.“

Dveře do Mikeova pokoje se náhle otevřely. Mike k nim pomalu obrátil hlavu. Přes záda mu přejel mráz. Nic hroznějšího v životě neviděl. Ve dveřích stála zrůda, s kterou by si v obludnosti nezadal ani Frankenstein.

Monstrum se vláčným krokem blížilo k Mikovi. Krvavé oči, které se z něho na Mika dívaly nevěštily nic dobrého. Tělo příšery byla kapitola sama pro sebe. Tři ruce, které nesymetricky vystupovaly z kosodélníkového těla o jedné noze se vlnily v rytmu jakési lidskému uchu nepostřehnutelné hudby. Mike už na nic nečekal. Věděl, že jedná správně. Celý malátný se postavil na obě nohy, napřáhl se a celou svou mysl koncentroval do svého omračujícího úderu. Monstrum se svalilo na zem. Mike popadl židli a mlátil s ní zrůdu tak dlouho, dokud se neproměnila v pytel plnej krve. „Co kdybych teď chtěl pitvat já tebe, příšero, „říkal si Mike pro sebe,“ jak mě v tom zabráníš?“

Mike potěšen výsledkem boje se zrůdným mimozemšťanem se opatrně vypravil ke dveřím. Konec konců, je dobře, že napadení se uskutečnilo u O’Harrových v domku. Alespoň je Mike dobře obeznámen s prostředím, ve kterém svede tento nerovný boj z neznámou civilizací. Až na vlnící se zdi kolem Mika, se zdálo být vše v naprostém pořádku. Mike opatrně vyhlédl ze dveří svého pokoje. Chodba spojující obývací pokoj s kuchyní byla prázdná. „Co dál,“ zauvažoval. „Měl bych si opatřit nějakou zbraň. Nůž by prozatím mohl stačit. „Mike zamířil do kuchyně. Stále se cítil být nějaký malátný. „Co to na mě ty kurvy vesmírný použily,“ nadával. „Však já jim ukážu. Všechny je pozabíjím!“ Řval.

Pohled do kuchyně byl absurdní. Zrůda stála u kuchyňské linky, zády ke stolu a myla nádobí. Na stole kromě pár talířů ležel nůž střední velikosti. Čepel měl dlouhou asi patnáct centimetrů. Mike se tichým krokem dostal od dveří ke stolu, na němž sebral nůž. Potom rychlým výpadem bodl monstrum do zad. Příšera zaječela, ale na protiútok se nezmohla. Podlomily se jí nohy a pomalu padla k zemi. Mika toto rychlé vítězství nijak zvlášť neuspokojilo. „Předstírá smrt, mrcha. Však já jí ještě ukážu,“ říkal si. Vytáhl nůž ze zad a ještě asi třicetkrát ji bodl do různých partií jejího hnusnýho těla.

Vzpomněl si na sekáček, umístěný v druhém šuplíku od země. Opatrně ho ze šuplíku vyndal. Byl zaprášený, celé roky nepoužívaný. Určitě čekal na tuto chvíli, až ho bohem povolané ruce uchopí a setnou s ním nějaké zrůdě hlavu. Nyní stříkala krev po celé kuchyni. Mike se svalil vedle mimozemšťana. Stále mu nebylo dobře. Chvíli jen tak nehybně ležel. Vše kolem něj se opět začalo dávat do pohybu.“ Nemůžeš tady jen tak ležet, Miku, „začal se povzbuzovat k dalším monstrózním výkonům. „Buďto zabiješ ty je, a nebo oni zabijou tebe. Nemáš na vybranou.“

Mike se sebral, zmobilizoval všechny své síly a vypravil se se sekáčkem z kuchyně do obývacího pokoje. Dva mimozemšťané seděli na gauči a dívali se na televizi. Jedna zrůda se otočila a upřeně si Mika prohlížela. „Proboha!“ zvolala. „Miku, cos dělal? Seš celej od krve. „Mike na nic nečekal. Napřáhl se a zrůdě švihem zarazil sekáček doprostřed hlavy. Druhá obluda vyskočila z gauče a počala Mika škrtit. Oba klesli na zem. Jejich síly byly vyrovnané. Najednou dostal Mike spásný nápad. Oslepit zrůdu. Namířil prsty proti jejím očím a pomalu se do nich zabořil. Šlo to hladce. Zrůda začala vydávat pekelné skřeky a pustila Mika. Mike vytáhl hbitě první zrůdě sekáček z hlavy a sťal s ním hlavu druhé zrůdy . Pak se svalil do křesla celý vyčerpaný a usnul.

***

Mika probudila až policie. Minnesotský nejvyšší soud ho odsoudil k trestu smrti za vyvraždění celé své rodiny. K tomu, že Mike vraždil pod vlivem značné dávky LSD přihlédnuto nebylo.