„Když Vás někdo pozve na Tahiti… aspoň o tom přemýšlejte,“ přečetla jsem si před časem jednu z rad v v jedné nejmenované příručce. Ta rada mne rozesmála. Už jsem viděla… jak mne někdo zve na Tahiti…

Uplynul nějaký čas a toho pozvání se mi skutečně dostalo. Nebylo to sice na Tahiti (pro ty z vás, kteří jste na tom se zeměpisem podobně slabě jako já, dodávám, že je to fakt z ruky) a pozvání to bylo spíše nepřímé… ale inspirována radou autorky Rebeccy Hallové – o věci jsem přemýšlela. A co je důležité – od myšlenek jsem přešla k činům…

No nebudu Vás napínat, šlo o let horkovzdušným balonem. „Splňte si svůj sen“, je jeden z reklamních sloganů společnosti – a já jsem na něj slyšela. Balon pro mne byl vždycky symbolem dobrodružné romantiky a připadal mi úžasný. Z obrázků, na kterých balon je namalovaný, dýchá kus nostalgie a krásy. A vždycky když se (jednou za čas) objevil nad naším městem, byla to pro mne událost. Ale že bych i já měla letět?!

Ta možnost pronikla do mého vědomí vlastně až s upozorněním výše zmíněného známého na velký reklamní nápis poblíž loučky, ze které se startuje, kde jsme se ocitli vlastně náhodou. „Určitě je to krásný, ale radši zůstanu na zemi…“, byla moje okamžitá reakce. „Třeba by se ti to líbilo,“ nenechal se odbýt ten „pokušitel“. Jenže já jsem věděla sví… V poslední době mi nedělali dobře ani pouťové atrakce, na které jsem s dcerkou obvykle musela. A balon létá vysoko…

Jak vlastně vysoko létá? Začala jsem o tom číst na internetu. Pak mi zavolala kamarádka z mých školních let, sešly jsme se a vyprávěla mi, jak si k výročí svatby daly s manželem dárek – vyhlídkový let letadlem… Byla nadšená. V myšlence na let balonem, která mi stále vrtala hlavou, mne jednoznačně podpořila.

Ovšem jako jedna z mála. Většinou mé okolí bylo skeptické a kopírovalo moje obavy – strach z výšek a otevřeného prostoru… někteří trpí závratěmi. I já jsem závrať už jednou prožila – i když to bylo jenom ve snu… Stála jsem na střeše nějaké výškové budovy, podívala se dolů a chodník pode mnou mne přímo přitáhl… To nejsou dobré „startovací podmínky“… šlo mi hlavou. Brzy jsem měla možnost otestovat si svoje reakce na nižší rozhledně. A nebylo to tak zlé… Pohled do dálky byl příjemný, povznášející… kolmo dolů se mi ale dívat „nechtělo“.

Trochu riskovat se ale musí, jinak život člověk skončí v každodenním stereotypu a kruhu. Po zvažování a váhaní ve mne narůstala vnitřní jistota, že do toho mám jít.

A skutečně – nic to nebylo. Tedy nic, čeho by se měl člověk bát… Balon samozřejmě řídil zkušený pilot a přiznám se, že z koše jsem se moc nevykláněla… („Neplivala jsi na zem…“, glosoval pak ten známý, když jsem mu o letu vyprávěla) A tak jako na rozhledně – dívala jsem se spíše do dálky než pod sebe. Ale byl to neskutečně a až nadpozemsky klidný let… Žádné pocity strachu se nedostavily..!! Bylo to prima…

Obrovský balon nad sebou nevnímáte a vzdušným prostorem plujete velmi klidně, takřka jako kdybyste stáli na místě… a to přestože klesáte, stoupáte a pohybujete se rychlostí větru… Nahoře nefoukalo – ani tam nebyla zima. Spíše naopak… Od hořáků šlo teplo, takže kšiltovka na hlavě se hodila.

A tak jestli Vás let balonem také láká… a brzdí Vás ve splnění Vašeho snu jenom obavy… Nebojte se! Bude se Vám to líbit… (A co já vím.. možná se to netýká jenom letu balonem…)