Už potřetí jsem jela do Blatničky pod Svatým Antonínkem (Slovácko), do vinného sklípku. Už potřetí jsme plánovali výlet na Svatého Antonínka a nikdy to nedopadlo.
Loni se tam dokonce kamarádka z Čech jela vdávat. To místo je prý magické a plné energie.
„Jsem vždy tak blízko a nikdy tam, ve skutečnosti nejsem!“ Říkám si a strhávám dav.
Druhý den ráno, svítí sluníčko a všichni ochotně vyráží z Blatničky na Antonínka. Paní domácí nám vysvětlila cestu přes pole, luka, vinohrady a my se konečně projdeme po místech, kde ta se ta vína rodí.
Na kopci Svatý Antonínek (nebo Blatnická hora – 350m) je kostel, krásný, i s panem farářem. Všude ticho, klid, jen včelky a ptáčci vyluzují zvuky jara. Výhled je na všechny strany krásný. Směrem do obce Blatnice vede cesta lemovaná alejí, soškami Antonínka, studánkou se zázračnou vodou, tulipány, v dálce jsou opět vidět vinohrady.
Konají se tu poutě – 13. 6. v den svátku sv. Antonína (místní pouť), následující neděli (hlavní pouť), za 14 dnů druhá hlavní pouť, poslední neděli v srpnu krojovaná děkovná pouť, poslední sobotu v říjnu dušičková pouť.
„Úplně jiný kraj“
Na kopci s krásnou vyhlídkou zvaném Svatý Antonínek, jednom z nejznámějších poutních míst na Moravě. Stojí na něm kostel a kaple zasvěcená svatému Antonínu Paduánskému. Na „svého“ svatého Antonínka jsou zdejší lidé patřičně hrdí. Je totiž patronem ztracených věcí. Pokud něco hledáte, stačí ho prý nahlas poprosit o pomoc a za chvíli věc zaručeně najdete. Vyzkoušejte.
A to není všechno. Svatý Antonínek je zde uznáván i jako pomocník v záležitostech lásky. Dívky si u něj mohou vymodlit dobrého ženicha. Která „svobodná děvčica“ to udělá, té Antonínek do roka a do dne její přání splní. Pokud by to snad nevyšlo, není třeba zouvat, stačí prostě přijet za rok do Blatnice znovu. I když ani Antonínek není všemocný a pracuje prostě s „lidským materiálem“. Potvrzují to některé, co zde už šeptaly své skryté touhy. Po pár letech nad jeho rozhodnutím občas i zakroutí hlavou. Dobrý ženich je prostě pojem relativní. A tak nezbývá než věřit, že svatí vědí co činí.
Tak to jsme blbý, že jsme tam nešly dřív, říkáme si.
Pro tu pouhou čtvrtku moravské krve co ve mě koluje, nějak neskousávám jih Moravy. Nebaví, mám z toho strach, já nevím …
Potřeboval bych ANTIMINDRAKDIN nebo ANTIKOMPLEXIN, jenže nejsou na předpis a je to moc drahý.
Víno je plný síry a bolí mě po něm palice.
Přesto otevřeně říkám, že bych taky moc rád jel někdy do sklípku s partou prima lidí….
Moje desetiletá dcera se za půl hodiny vrací právě z farního výletu ke sv. Antonínkovi. Kdysi jsem na tom kopci také byla… Možná proto, že na jižní Moravě žiju, nevnímám její specifickou krásu nijak dramaticky… ani na ty sklípky nijak nejsem… :-)
Ahojky, Klári,
moc pěkná pozvánka, nikdy jsenm tam nebol.
Len ma trochu zarazilo to strhávám dav, skoro
jsem tam četl šat, ale co by ne…
Tož tos mě teda Klárko doběhla nebo spíš předběhla. Já su totiž z Ostrohu, což je městečko sousedící s Blatnicí, takže jsem tam byla na kopci od dětstvíaž do puberty ani sama nevím kolikrát. Byla sem tam, jak autem s rodiči tak i pěšky s kamarádama a nejvíckrát na kole. Vzpomínek je hodně, většinou jsme dojeli do Blatnice na kole a kopec vyšli pěšky,právě se mně vybavilo, jak jsme jeli z kopečka a jednomu klukovi spadl řetízek na kole takže nemohl brzdit a křičel pozóóór a k tomu jsme se v duchu modlili úplně všichni.
Tlampačíno- já si dám raději cappucino než-li víno, protože mě po něm nebolí gebule, ale už jsem pila i vína dobré z kterých hlava nebolí. Jinak doporučuju vypit tolik vína, že ti za chvilku bude v těle kolovat jen moravská krev.