Už se zase blíží nominace na Magnezii Literu. Sakra, mělo by se o mně více psát, abych se tam dostal, určitě by mi to zvýšilo prodeje, možná se ozvou nějací investoři. Ta letošní kniha, ta se docela vyvedla, asi nejvíc ze těch co jsem napsal, ale bohužel, dnes už to není o tom co je dobré a co je špatné, dnes je to o marketingu. Taky o sexu, penězích, drogách a alkoholu.Taky dnes člověk přijde, knížku koupí, za pár dní přečte odhodí a je konec jednoho výtisku.

Když jsem si někdy koupil knížku já, opatroval jsem ji jako oko v hlavě, četl několikrát, bral si ji s sebou na výlety, představoval si spisovatele, jak vypadal, jaký byl jeho život, co zrovna dělal. Taky jsem přemýšlel o tom, jaký byl asi žák, o tom jsem přemýšlel hlavně když jsem měl ve škole problémy, nebo když se mi tam vůbec ale vůbec nechtělo. Přemýšlel jsem, jestli byl spisovatel taky někdy za školou a jestli třeba za školou psal právě tu knížku, kterou držím v ruce nebo o ní přemýšlel, nebo ji třeba jen vymýšlel. To vše mě naplňovalo a oživovalo naději, že to se mnou třeba taky dopadne dobře, i když mi třeba nejdou integrály. Kolikrát jsem s knížkou a spisovatelem žil. Někdy jsem se svěřil kamarádovi a on samosebou chtěl knihu půjčit. A to se mi kniha pouštěla z ruky těžko. Nadruhou stranu jsem si mohl vyžádat na oplátku nějakou jeho knihu. Vždy jsme přesně dohadovali termíny vrácení a pak jsem četl třeba i celou noc, abych to stihl.
Jednou, na školním výletě, jsme si s kamarádem v noci četli nahlas, byla to dobrodružná kniha a já to teda nepřiznal, ale bál jsem se moc. Byla noc, byli jsme na horské boudě a strašně foukal vítr, okny to lomcovalo, meluzína byla slyšet a my četli o vrahovi, chtěl jsem stále říci:“ Hele, jdem spát…“ Ale nechtěl jsem, aby kamarád poznal, že mám strach. Kamarád četl s velkým napětím, občas byl úplně v transu, hlavně když došlo k vraždě.

„Policie chytila celostátně hledaného zločince, když v pražském knihkupectví ukradl knihu“ Ozve se z rádia. Chudák, co ho to napadlo? Krást knihu? Takové mrazy, lidé kradou jídlo a najednou někdo riskuje svobodu tím, že jde ukrást knihu? Možná to nebyl bezdomovec a chudák, možná to byl kleptoman. Ale stejně, ukrást knihu, to si musel knihy sakra vážit, knihy se asi dnes moc nekradou. Zvláštní.

Druhý den vidím další zprávu, „Vrah z vášně ukradl knihu a putoval za mříže. Zabil milenku, nikdo o něm pak rok neviděl ani neslyšel, až nyní, v této kruté zimě se mu zachtělo číst knihu. Přivolaná policie zjistila, že se jedná o celostátně hledaného vraha. Celý incident se odehrál v knihkupectví Karel, na Smíchově.“

Zjišťuji že o zloději knih přemýšlím jako tenkrát o spisovateli mé oblíbené knihy. Co asi tak za knihu ukradl, ukradl jen tak, ledajakou, nebo jednu konkrétní? Přemýšlím, přemýšlím a napadá mě se do knihkupectví vydat na výzvědy.

V knihkupectví mě polilo horko, ukradl moji knihu. Moji letošní knihu. Přemýšlím o něm celou noc a jdu se zeptat na policii, kde bych ho asi tak našel, toho vraha a zloděje knih. Policisté na mě koukají jako na blázna, ale pak z nich přece jen dostanu, kde dotyčný sedí. Vydávám se do věznice. Po dlouhém vysvětlování a za vydatné pomoci dalšího okukujícího novináře se nám všem podařilo domluvit krátkou schůzku s vrahem z vášně a zlodějem knih. Novináři se totiž strašně líbil můj příběh, moje zvědavost. Mně se ta jeho nelíbila, ale zase jsem byl už kousek od konce.

Otevřely se dveře a seděl tam, seděl tam on, můj kamarád s kterým jsme si půjčovali knihy. Poznali jsme se okamžitě, padli jsme si kolem krku a v tom se kolem nás sesypali strážci a byli jsme na zemi oba, s rukama za zády……

Pan novinář vše barvitě vykreslil v nejčtenějším deníku a já musím říci, že ukradená kniha je pro spisovatele větší ocenění než nějaká Magnezia Litera. I když, díky panu novináři jsem se letos probojoval až do nominací, takže kdoví, zda nakonec nedostanu ceny dvě. Prodej knihy se zvýšil tak, že s vydavatelem plánujeme dotisk.