Tak si tu tak čtu, kde je Lufa, co dělá, vidím jak vypadá jeho rodina, co pijí, co jedí a vzpomněla jsem si na článek o datových schránkách.
Za měsíc budou všichni slušní občané přivázáni za dlouhy řetěz k boudě – situace je vážná, to je titulek ke kritickému článku.
Pokud budete deset dní mimo republiku, měli byste nahlásit místo, kde se nacházíte, úředníci budou mít přesný přehled, kde se nacházíte…
Argumentuje Lufa.
Jenže my sami dobrovolně sdělujeme světu, kde jsme, s kým jsme, jak vypadáme, co děláme, s kým spíme, co jíme, co pijeme. Sami se dobrovolně vzdáváme svého soukromí a osobních údajů. Jak? Linkedin, facebook, twitter, blog,….
Sami se vystavujeme riziku, že někdo ukradne naši identitu, či jinak zneužije zveřejněné situace ke svému obohacení. Myslím tím informace, jako např. ted nebudu týden doma, takže to auto co stojí před domem, budu hledat až za deset dní. Tou dobou už bude rozmontováno na kousíčky a bude ve skladech náhradních dílů, okolo Boleslavi.
Opět se potvrzuje, že protestujeme apriori proti všemu, ale střílíme do vlastních řad.
Hazardujete i vy se svými soukromými daty na knize obličejů? Dobrovolně?
Tak si nestěžujte.
Na Facebook jsem se registroval po mnoha pozvani nekdy koncem minuleho roku. Nyni, kdyz jsem zjistil, jak Facebook funguje, jak mocna socialni sit se tvori a jak snadno jste schopni o mnoha lidech zjistit velike mnozstvi informaci, prestala se mi registrace libit.
Na web, Twitter a dasli netove komunikacni sluzby pisi dobrovolne kdy chci a co chci. Pokud se 10 dni nedostanu k netu, nic se nestane. Navic nikomu nic nemusim oznamovat. Kdyz toto srovnam s datovymi schrankami, tam uz oznamovaci povinnost mam, musim nekam zajit. Potom musim min. jednou za nejaky cas sehnat pripojeni k netu a do schranky se podivat. Je tedy velky rozdil, mezi dobrovolnosti a povinnosti.