29 května, 2009 
LuFa Každý kdo mne zná ví, že jsem jednoznačně proti zavedení zákazu kouření v restauracích (Podepsat petici proti kouření v restauracích? V žádném případě.). Jak jsem již mnohokrát psal, restauraci beru jakou soukromé zařízení, kde si má majitel sám rozhodnout, co svým hostům povolí. Jakkoliv toto soukromé rozhodování omezovat zákony mi je proti mysli.
Na druhou stranu existují veřejné prostory, budované z daní občanů, které slouží všem stejně. Jak kuřákům, tak nekuřákům. Zde už s částečným zavedeným zákazem kouření souhlasím a platný zákaz kouření v prostorách autobusových zastávek a nádraží jsem přivítal. Bohužel, málo kde se tento zákaz dodržuje a hulvátští kuřáci si především za deště, či jinak zhoršeného počasí, vypalují hubu přímo v polouzavřených prostorách zastávky. Takové chování a hulvátství mne už štve. To že jsou na zastávce i lidé a děti, kteří nekouří je vůbec nezajímá. Čudí si a čudí. Jak parní lokomotivy.
Naposled jsem se s třemi hulvátskými kuřáky setkal včera, když jsem se kvůli silnější dešťové přeháňce na čas schoval pod střechu blízké autobusové zastávky. Jejich kouř mi samozřejmě začal po chvíli vadit. Takže co teď? Jak jim nejlépe sdělit, aby kouření nechali? Říct jim to přímo? Nezlobte se prosím, ale jsem teď mezi vámi jediný nekuřák, vámi produkovaný kouř mne obtěžuje, mohli byste přestat kouřit. Navíc kouření v prostorách autobusové čekárny je již pár let zakázáno. Co když ale neuposlechnout. Podobné situace jsem byl již v minulosti párkrát svědkem.
Zkusil jsem tedy jinou taktiku. Právě v čase mého rozhodování jak na kuřáky mi na mobil volala Gabča. Po vyslechnutí důležitých informací do telefonu hezky nahlas říkám, že déšť přečkávám na autobusové zastávce. Mokrý nejsem, ale čekání je nic moc, protože ho znepříjemňují tři hulváti s zapálenými cigaretami. A v podobném stylu povídání o kuřácích v čekárně jsem pokračoval.
Přibližně po třech drsnějších větách do telefonu odhodil do blízkého koše svou nedokouřenou cigaretu první kuřák. Po pár dalších větách se tak zachovali i zbývající dva kuřáci. Zřejmě se zamysleli a i když jsem jim nic přímo neříkal, začalo jim být trapně. Do konce mého čekání si pak již nezapálili.
Postěžovat si na kuřáky do telefonu zabralo ;-). Nyní přemýšlím, že toho využiji i příště. Třeba i jen s předstíraným telefonním hovorem.
Zveřejněno v
Měl jsi zavolat komisařoj, aby přijel, v Praze je fakt chytaj, ale nevim nevim jak v HK v dešti, to většinou dojedou autama na Lesní hřbitov a tam v autech prospí službu.
Říct to přímo jim by mi přišlo normálnější. Ale jestli chceš kvůli tomu vždycky volat Gabče… :)
Hospoda i zastávka je v pohodě, tam nechodím. Mě třeba s***, když si zapálí sousedi pod náma a jde nám to do bytu oknem nebo balkonem.
Klárka: Nebojuje teď náhodou komisař s piráty v Somálsku?
Lenka: Říct přímo něco třem kuřákům na zastávce nemusí být zrovna účinné. Párkrát jsem to už zažil. Navíc, když někomu říkáš přímo, musíš se chovat vybíravě, než když nepřímo s někým mluvíš do telefonu.
Jak píšu úplně na konci příspěvku, Gabče vždycky volat nemusím.
Hurri: Holt, chce to nová protikouřová okna. A pak nevětrat ;-).
Vím o lepším řešení, jen bude chvilku trvat.
@ hurri: mám podobný problém, vlezou do okna a pálí a člověk nezmůže nic. A teď v létě je to double trouble.
Aby ti jednou neřekli, že bys měl mluvit tišěji a nerušit je svým telefonem na veřejném místě. :-)
Ale jinak to může být zajímavá taktika a někdy to zkusím. Akorát doufám, že nedostanu do držky. :-)
Já kouřím, ale na zastávce si nezapálím. Když už, tak jedině o kus dál, kde nikdo nestojí. Taky nemám rád, když mi někdo fouká pod nos.
JÁ JSEM SI KOUPIL 9 MM RUGER MADE IN USA. VŽDY KDYŽ MĚ NĚKDO NASERE NAMÍŘÍM NA NĚJ A ZA CHVÍLI JE KLID. MOŽNÁ MI JEDNOU SEBEROU ZBROJÁK ALE JE TO OPOJENÍ …
A NÁBOJ JE JENOM ZA 4.90 Kč!
Nenápadné hlášky typu „Podívej Aničko, ten ošklivý pán kouří!“ u nás nezabírají, takže se na kuřáky obracím přímo. Párkrát jsem se pohádala, párkrát padla i drsnější slova. Párkrát jsem vyhrožovala přivoláním strážníků. Vždycky jsem uspěla.