Dneska brouk hraje, je to fajn, zrovna mám službu u lístků, těšila se už od rána. Budou spolu víc hodin než obvykle.
Vždycky když trhala lístky a brouk hrál, povyrostla o deset centimetrů a měla pocit, že jí ho všichni závidí.
Po divadle vždy zůstanou v divadelní kavárně, díky němu může sedět mezi herci. Díky němu ji snad i berou.

„Dnes budem zase v divadle spolu!“ Hlásí mu když pootevřel oči.
Vyskočila a šla dělat snídani.

Pomalu se probral, první co udělal, natáhl se po mobilu. Mohlo by tam od NÍ něco být. Zasnil se.
Přinesla mu snídani do postele. Tvářil se vždy tak sladce a zasněně po ránu, začal jíst, nemluvil a opět si nevšiml, že snědl i její půlku, že měli snídat ve dvou.
Tak snad to bude lepší večer a aspoň se navečeří, řekla si.

***************************************

Je večer. Místo trhání lístků nakonec nabízí program.

„ Mohu se do něj podívat?“ Zeptala se jedna blondýna.
„Samozřejmě.“ Odpoví mile, i když ví, že to je známka toho, že si slečna program nekoupí.

Jako by ji četla myšlenky: „Koupím si ho jen, když tam bude vyfocený přítel.“ Vyjednává a listuje.

Kdo by asi mohl být její přítel a dneska tady hrát? Že by nějaká novinka, o které neví, řekla si a přemýšlela, kdo by asi mohl vyměnit partnerku.

„Jéé je tady.“ Zaječí blondýna a vyruší jí od přemýšlení.

„Ukažte.“ Nakoukne zvědavě, blondýna hrdě ukáže, ukáže na brouka. Na jejího brouka.