V úterý 9.12. to bude 50 let od první premiéry v divadle Na zábradlí.
To byl důvod k oslavě. Aby z toho něco měli i diváci, rozhodlo se divadlo uspořádat den otevřených dveří. A jak to vypadá, když divadlo otevře dveře?
Po příchodu jsme si klasicky odložili v šatně, kde jsme dostali informace o tom, co vše můžeme vidět. Hned u šatny nám nabídli svařené víno, vánočky a jiné cukroví. Divadelníci se nám věnovali, ihned jsme se dozvěděli o prohlídkách divadla, o zlevněných lístcích do divadla, či Vánočních dárkových poukázkách a jiných divadelních „suvenýrech“. Lísky na leden nám nabídli za 50 Kč. No nekupto a každý koupil.
Prohlídka divadla trvala více jak půl hodiny. A co vše tam asi tak můžeme vidět? Prošli jsme několik pater, dostali se až do podkroví. Interiéry jsou vkusně zařízeny, se dřevěnými trámy a ochozy. Probíhalo zde natáčení Filmu Alice Nellis – Tajnosti. Paní průvodkyně na nás několikrát zakřičela: Držte se zábradlí! Jeden by řekl, že jde jen o slogan divadla na Zábradlí, ale ono jde opravdu o praktickou radu, protože schodů zde je opravdu hodně, a některé se kloužou.
Dále jsme viděli ubytování pro vzácné hosty, sklad kostýmů, navštívili jsme švadleny kostymérky, viděli šatny herců i kanceláře ostatních zaměstnanců.
Nakonec jsme nahlídli do sálu, kde právě probíhala divadelní zkouška.
Nutno podotknout, že vše probíhalo za běžného chodu divadla. Tedy herci zkoušeli, na dvorku se stavěly kulisy, šičky šily,… Průvodkyně i personál vyhověli všem přáním, zodpověděli dotazy a myslím, že v dnešní době, když si divadla stěžují na nedostatek financí, to byl docela dobrý marketingový tah. Kontaktnímu oddělení Na zábradlí se to opravdu povedlo.
Skoro jako Lufa v mekáčí :)
OT: Koukam na navstevnost a vypadavaji mi oci.