28 října, 2008 
Klára Nedávno jsem na ČT 2 náhodně viděla dokument a fotografovi Miroslavu Tichém – Tarzan v důchodě.
Díla pana Tichého vystavuje Frankfurtské muzeum moderního umění. Dá se tedy říci, že se jedná o slavného českého fotografa.
Jemu je to ale úplně jedno, dvaaosdesátiletý fotograf žije v malé moravské více, v polorozpadlém domě, v neuvěřitelném bordelu. Je mu jedno vše. Zaujala mě jeho myšlenka, definice blázna: Blázni jsou Ti, kterých je míň. Jak prosté.
Tichý fotil ženy, zachytil hodně fotek žen, které fotil přes plot plovárny, či přímo tam. Jedna z nich se dokonce v dokumentu objevila. Na fotografii se poznala, a zavzpomínala na podivína, co postával za plotem a fotil je.
V dokumentu byly vidět i jeho fotoaparáty, které si vyrobil sám, bohužel, vše naprosto neopečovávané. Včetně pana umělce. Místní říkají, že kdysi hodně pil, svého vzhledu nikdy nedbal, a zůstal sám, protože tak zůstat chtěl. „Protože je blázen…. pro mnohé.
Pro některé je to ale génius, umělec a asi i boháč. Některé jeho fotografie ve Frankfurtu dosáhly ceny 12 000 EUR.
Další Tichého výroky:
* „Já zvířata nejím! Poněvadž, podle mého názoru, zvíře je jako já. Má hlavu, má srdce, má nohy. Ještě bych k tomu přidal, že my se tomu zvířeti nemůžeme vyrovnat, protože my se tomu zvířeti nemůžeme vyrovnat, protože člověk má jenom dvě nohy a zvíře má čtyři! Lidi ty superexistence zabíjejí, aby se najedli, ale správně by si zasloužily ctihodný pohřeb se všemi poctami.“
* Myši jsou mé sestry. Jestli je zabiješ, zabiješ i mě! – reakce na sousedčin nápad nalíčit v domě pastičky
* „Žena je pro mě motiv. Nic jiného mě nezajímá. Se ženami jsem se nespustil. I když vidím ženu, která se mi líbí – a možná bych se mohl pokusit o nějaký kontakt – uvědomím si, že mě to vlastně nezajímá. Namísto toho si vezmu tužku a nakreslím ji. Erotika, to je stejně jenom sen. Svět, to je jenom zdání, to je naše iluze.“
* „Nožem jsem z plexiskla vykrojil čočku a pak jsem ji vyšmirgloval. … Samozřejmě že to fungovalo, když já něco dělám, tak to musí být přesný. Ovšem fungovalo to nepřesně a to bylo třeba právě to umění. … Pak tu čočku brousím na různých šmirglpapírech: nejdřív na hrubo, jemnější, jemnější… Až přes to bylo krásně vidět. No a co dál? Potřebuje se to vyleštit. To není problém: vezmeš si zubní pastu, mícháš to s cigaretovým popílkem, a teď to leštíš. No a s tím jsem fotografoval.“
* Odpověď na otázku, podle čeho vybírá fotografie: „Já jsem nic nevybíral. Já jsem to dal do zvětšováku, a teď jsem s tím jel a co se mi zdálo trochu podobný světu, tak jsem otisknul, to bylo všechno.“ Co znamená „podobné světu“? „Všechno, co je, to je svět. Co tam bylo trochu rozeznat, to jsem otiskl.“
* Reakce na skvrnu na fotografii: „To dělá tu poésii, tu malířskou kvalitu. Filosofie myslí abstraktně, ale fotografie je něco konkrétního, to je vjem. Oko, to, co vidíš. To musíš mít v první řadě špatný aparát! Jestli chceš být slavný, musíš něco dělat tak blbě, že tak blbě to na světě nikdo neudělá! Ne tak pěkně, krásně vypiplaný, to nikoho nezajímá.“
Zveřejněno v
Já viděla kdysi dávno (snad v pořadu Na vlastní oči to bylo) taky reportáž o tomhle podivínovi. Pamatuju si, že měl doma neuvěřitelný binec a že se o něj starala jakási sousedka. „Slavný šmírák“ jsme mu tenkrát doma po skouknutí dokumentu říkali. Je fakt, že takhle asi vypadají géniové (nebo blázni) – on prý valnou většinu své práce zničil. Díky za připomenutí!
Pana Tichého potkávám od svých dětských let, žijeme v jednom městě. Ale teď už několik let nevychází ze svého domu, pokud vím. V našem městě bydlel i slavný (hladovkář) Mareček, který nedávno zemřel. Přitom jsme takové typické moravské maloměsto… (nikoli víska… to bych si vyprošovala..!!)
Ale s žádným z těch slavných pánů jsem osobně nikdy nemluvila…(Ona ta „sláva“ fakt není zadarmo!! Aspoň co se týče těchto dvou případů. Podivíni…ale proč ne?!)