29 ledna, 2008 
Klára Jak děti rostou, musím se s nimi dělit o počítač. Zatím zažívám boj jen se starší, má e-mail na to, aby si mohla se spolužáky přeposílat takové ty řetězové dopisy, používá icq, hraje on-line hry. Když už je na „návštěvě u PC“ dlouho, tak ji bez problémů vyhodím. Vypadá to, že ji to doma neprochází tak jako u nás.
Jenže včera byl obsazen PC zas, ale tou malou. Prvňáčkem, který čte slabikováním a vlastně neumí ani všechna písmenka. Sedí křížem, levou ruku má na myši, která je vpravo, ale monitor je zase vlevo. Tak tam sedí jakoby měl každou chvíli spadnout a soustředěně tam kliká.
O Vánocích mi říkala, že ji počítač nezajmá a že ho neumí ani zapnout. Tehdy jsem přemýšlela, zda to je dobře, nebo špatně.
„Co to je? Jak to že je už i ona u PC?“ Ptám se té starší.
Ta po ženském vzoru celou věc značně zdramatizuje:“No to je příšerný, ona je gambler, včera jsme ji museli odrhnout, hrála tam skoro 2 hodiny.“
Malej gambler nás vůbec nevnímá a kliká dál.
*************
„Kde to seš? Jak ses tam dostala?“ Řve její sestra.
„Vona se nabourala tátoj do pošty!!!“ Běží nám říci.
Jdu se podívat a opravdu. Je u svého táty v poště, na seznamu. Jak je to možný? Říkám si.
„Ty víš jeho heslo?“ Ptám se.
„Ne…“ Odpoví v klidu prvňáček a dál si mu tam listuje v poště.
„Tohle má od mamky.“ Hlásí.
Vyhazuju ji od PC, zavírám okno, protože mám strach, že to vše bude na mě, jako na nejstarší z přítomných. Přemýšlím, jak se tam mohlo dítě, které nemá svůj e-mail, tudíš předpokládám že ani neví co to je, dostat. Navíc neumí psát a umí jen málo číst.
„Jak ses tam dostala?“ Ptám se znovu.
„Normálně, klikla jsem na domeček.“ Vysvětluje mi stylem jako učitel žákovi.
„No a pak jsi napsala tátovo jméno? A heslo se Ti doplnilo?“ Dochází mi, že její táta má asi uloženo heslo na tomto počítači.
„Ne, říká udiveně, stačilo napsat jen první písmeno, zmáčkla jsem r, odklikla a byla jsem tam.“
Aha, takže ještě zafungovalo zapnuté automatické doplňování.
„Ty to máš taky takhle uložené?“ Ptám se té starší, abych jí poučila a vysvětlila, kde nastala chyba.
„Ne, nejsem debil, my s mámou to tak nemáme a hesla si měníme, aby to táta nevěděl…“ Ťuká si na čelo.
Dívám se na našeho malého hackříka, už zase sedí zkřížen u pc a „paří“ hru. Naprosto spokojen.
Zveřejněno v
Hezká příhoda Klárko. Automatické doplňování je na první pohled velmi pohodlné, na druhý pohled pak velmi zrádné, zvlášť když uživatel počítač nepoužívá sám. U nás doma toto řešíme oddělenými účty a tak si jeden druhému, jak se lidově říká, nelezeme do zelí.
Kláro ten tvůj prvňáček měl prostě jen hodně štěstí a ty tady z toho děláš příběh o nejmenším hackerovi na světě.
Vorel: Ale v tom je právě ta „poezie“…
„Vyhazuju ji od PC, zavírám okno“ lol, první představa byla o tom, že zavíráš okno, protože na Tebe a malou táhlo… Miluji děti, ale záleží na tom, kdo vaří :-D
No já nevím… sdílené účty? Myslím si, že je to mnohem lepší možnost.
A ty taky na PC asi moc neumis co?
– uživatelské účty nejsou na pc pro srandu, uživatelé je mohou znát minimálně od win nt4 (1995 – ano, minulé století).
– když přesto celá rodina dodnes používá jediné přihlášení, a pak se diví, jaké položky automaticky prohlížeč doplňuje z historie…
– hackerem je v tomto případě webový prohlížeč, a pokud nemá úmyslně zatrženo mazání těchto privátních informací při ukončení, je celkem jedno zda mají nainstalován ie nebo ff
– no a protože tento jediný společný účet má zajisté administrátorská práva, není důvod proč nenechat prcka ať si trochu zakliká a zabaví se :)
Abych se přiznal, v uživatelských účtech ve Windows se moc nevyznám, ale i tak bych zde řekl, zlatý Linux ;-).
Mno, tady je jedno, zda jsou to Widle nebo tučňák. Pokud účty nepoužíváš a všichni používají roota, tak je to to samé jako jeden účet Administrátora na widlích. Pravda je ovšem taková, že neznám nikoho, kdo by na tuxech jel přímo pod rootem, ale znám hafo lidí, kteří jedou pod Administrátorem ve widlích :-)
hehe ten prvňáček má něco do sebe, myslím že by normálního hackera nenapadlo kliknout na domeček ,)