Klára:
Denně čteme v novinách, že je nejnižší nezaměstnanost za posledních několik let, průměrné mzdy stoupají, zaměstnavatelé si přetahují zaměstnance, zaměstnanci toho zneužívají a střídají práci za účelem navýšení mzdy.
Jak je to s absolventy
Jak je to s platy
…Tak to vše mi připadá jako zprávy z Marsu, říká mi spolubydlící.
Žije v Praze, má vystudovanou ekonomii, státnice z francouzštiny a němčiny, za sebou 3 roky práce v IT firmě. Práci hledá třetí měsíc a dá se říci, že marně. Její cena na trhu práce klesá, každým přibývajícím měsícem o tisíce korun. Na pohovorech si s ní hezky promluví, proplesknou ze všech jazyků, a už od nich nikdy neslyší.
Denisa:
Když to vezmu z toho „ženského pohledu“, je to pro nás v tomhle ohledu určitě o něco složitější. U mladý holky se zaměstnavatelé bojí, že otěhotní a u těch, co už děti mají, že zas budou s nemocnýma prckama doma. Taky jsem po návratu z mateřský pár pohovorů absolvovala…. Někteří zaměstnavatelé se bojí zeptat na děti přímo (ze zákona to nesmějí), ale z menších firem s tím moc cavyky nedělají a zeptají se na rovinu…
Nedá mi to, abych nenapsala jeden průběh pohovoru…. Byla jsem vybavená teoretickýma znalostma, jak se ustrojit (jednalo se o velkou firmu v Praze), jak se chovat, co říkat na notoricky známý otázky. Jenže se to potom nějak zvrtlo. Začala jsem odpovídat podle pravdy. Takže tady je výsledek:
Přišla paní, která byla tak o půl metru vyšší než já, takže už cestou do její kanceláře jsem si připadala jako vedle ní cupitající dítě…
No, a pak už to na mě valila: jakým bych pro jejich firmu byla přínosem, moje vlastnosti, co vím o firmě, jestli mam obchodní zkušenosti…..
Tak sem ji popravdě odpovídala, že obchodní zkušenosti nemám, že mezi moje záporný vlastnosti patří, že moc neuznávám autority, že to si musí u mě člověk zasloužit…Paní na mě nechápavě koukala a pak přišla další otázka.
Paní: sportujete?
Já: ne
Paní: to neděláte vůbec žádný sport?!
Já: jo, vlastně jo, v létě plavu.
Paní: a ještě něco? (paní se snažila)
(já taky): ne….vlastně jo, ještě sáňkuju.
Takhle pěkně jsme si povídaly přes půl hodiny. Po 3 týdnech mi přišel dopis, že jsem neprošla do druhého kola.
To bylo jen tak pro zasmání, pak jsem pochopila, že u dalších pohovorů mám odpovídat tak, jak se má.
Ale vážně, pohovory jsou dost psychicky náročná věc. Nevím, jaké mají zkušenosti ostatní, ale po jejich několika absolvování se člověk cítí jak vymačkanej citrón…
A co teprve ty osobní otázky týkající se mateřství…
Klára:
Tak to jednoho dne přijde třeba další zpráva z Marsu, zaměstnavatelé budou podávat ženám pilulky, jako se podávají kočkám. Budou na ní stát frontu v práci, jako jsme stávali ve škole na celaskony. Když kočka pilulku odmítne, vylítne…
Diky za post. Pekne napsane a vystizne, bohuzel …
Po takovém rozhovoru bych se s Vámi rozloučil už na místě. Prokázala jste totiž, že pro firmu nebudete zrovna přínosem.
Jak byste s takovým pasivním přístupem např. prosazovala projekt za x milionů, když v komisi budou další, kteří mají své projekty a Vy jim budete „ukrajovat“ z koláče?
Pohovor je tu právě proto, aby Vás vymačkal. Jinak by neměl smysl a vše by se odehrálo prostřednictvím pošty.
Bohu(žel/dík) :-) nejsem holka, tak to nemohu korektně posoudit. Pravdou ale uřčitě bude, že se vrůstajícím věkem bezdětné svobodné ženy šance na přijetí klesá. A to právě díky zmíněnému strachu z otěhotnění. Myslím, že dále se pak toto dá stáhnout i na druh pracovní smlouvy, kdy se v mnoha případech uzavírá pouze na dobu určitou.
David: Ono tam u té pozice moc nešlo o prosazování se a získávání projektů, to jsme tam možná mohly zmínit. Že už i na obyčejné pozice, kde není třeba prosazovat se, obchodovat, atd se dějou pohovory v tomto „vysokém“ stylu.Když to zveličím, tak požadavky jsou vysoké a člověk tam pak své kvality ani neuplatní.
Druhá věc je, že se všude ptaj, jestli sportuješ, a každej tvrdí jak strašně rád sportuje, hlavně kolektivní sporty mu dělaj radost…..a přitom doma prdí do gauče.Strašně málo lidí sportuje,hlavně v Praze, tam se o tom jen mluví, občas se projdou po kanclu s raketou a jdou zas domů.
A zase, na dost pozic je jedno, zda sportuješ, stejně Ti to každej odkejve, pak Ti je ta otázka jako personalistovi k prdu. Ba naopak by mě zaujalo, kdyby mi někdo řekl, že nesportuje a tečka:-)Řekla bych si že je čestnej a nekecá.
1) O jakou pozici tedy jde, prosím?
2) Asi mám štěstí, že dělám v Praze ve firmě, kde spoustu lidí potkávám na kole, na squashi apod.
Moc bych to nezobecňoval. ;-)
David: 1)Zdravotnickou:-)
2)No a potkavas je jak říkám, v práci s kolem, raketou na squash. Když jsem pracovala mimo Phu, opravdu hodně lidí sportovalo. V Pze neznám nikoho, kdo PRAVIDELNE sportuje, predevsim – kolektivni sporty.
Pro ostatní: Sport – Je to personalická otázka na to, aby zjistili, zda je člověk týmový hráč. Takže každej tvrdí, že je.
1) Tak to je skupina sama pro sebe…
2) Fajn, tak už jednoho znáš. I když ne osobně. Seznámím Tě s dalšími ;)
David: Ok, tak přijdte dnes do YMKY na aquaerobic, od 17ti.
:) Dobrý. Od pěti tu mám jednoho dodavatele. Ale na squash nebo zaběhat bych si rád zašel. Víc raději mailem, OK?
Já chodím na sqaush a s lidmi z práce na kola, lyže (pravidelně jen sqaushuji). Kolegyně chodí na volejbal… Spíš mi přijde, že jsou tady v menšině lidi, kteří „prdí do gauče“.
Klárka, David:
No, jsem zvědavá, kdo zvítězí:)
Musím se ale nás „kolektivních nesportovců“ zastat!
Davide, víš kolik se vejde na sáňky lidí? – Dva…někdy i tři:) A když je hodně sněhu, tak i pravidelně :)
Klárka: co je to aquaerobic? Cvičení v bazénu? V YMCA mají bazén?
LuFa: V YMCA Na Poříčí je bazén s prima čistou vodou.
Denisa: Vím, vozím na nich manželku a dceru. :o)
David: Díky, nejsem z Prahy. U nás v HK je YMCA jen taková malá ;-). Tak mě bazén trošku překvapil.
Nejlepší je prdět do židle u PC s legálním SW.
Kolektivní sporty jsou o ničem, protože je problém splašit prostory a rozumný lidi, kteří se nese… ehm nečertí, když to nejde někomu dle jejich představ. Samozřejmě, když to zkazí oni, tak je vše OK. Proto jsem pro individuální sportování.
I kolektivní sporty se daj dělat sobecky… jeden náš vysokej kamarád se vždycky při volejbale postavil k síti, ruku daj jak při hajlování a už se nikdo k míči nedostal. Toho by měla vidět pani personální po tom, co by jí odpověděl (pravdivě), že hraje volejbal a basket ;-)
Jinak jsem se na pohovoru s otázkou na sportování nesetkala, ale může to bejt tím, že mam v životopise nějaký svý oblíbený sporty uvedený v zájmech…
hmm, jak to tak čtu, nejlepší je prdět do hlíny.