5 prosince, 2007 
Klára Deny článek (Místo dětských perel: Perly mojí babičky (když budou ty Vánoce) a následná diskuze mě inspirovaly napsat jednu ze vzpomínek na svou babičku.
Dolení babička byla vesnická žena, jediná holka ze čtyř dětí, takže možná trochu rozmazlená, možná trošku klukovatá, když vyrůstala ve výhradně klukovském kolektivu. Každopádně byla svá.
Když jsem byla malá, mohlo se mi zdát, a zdálo se mi, že je strašně zlá, až necitlivá a přísná, klasicky dětským rozumem shrnuto: „Neměla mě ráda.“
Jako děti jsme se vždy těšily až bude mít její kočka koťata. Ale nedočkaly jsme se jich. S přibývajícím věkem se nám začlo zdát divné, že kočka každé jaro čekala koťata, jejího rostoucího břicha se nedalo nevšimnout. Avšak koťata nikdy neměla. Jak to?
Jednoho dne jsem se babičky zeptala:
„Babíí, jak to že nemá kočka koťata, když je měla v bříšku ještě minulý týden?“
„No to víš, musela jsem je dát pryč, co bych s nima dělala?!?“ Vysvětluje docela mile babička.
„Kam pryč?“ Nedala jsem se odbýt doufala, že mi řekne, že je najdu někde u sousedů.
A tady nastupuje ta drsnější stránka mé babičky, drsnější z dnešního pohledu a z pohledu holky z města.
„No dala jsem je do pytle, a tamhle v kůlně s nima párkrát práskla o zem a hodila je do potoka.“ Čestně se přiznala.
Po tomhle výroku jsem si byla jista, že moje dolení babička je zlá a bylo mi divné, jak mě tam vůbec může moje máma u ní nechat, bez dozoru, co když mě taky jednoho dne dá do pytle a párkrát se mnou práskne o zem?
Zveřejněno v
Teda Klárko taky síla. Docela by mě zajímalo, kdy jsi babičce odpustila, nebo pochopila co to babička uděla. Život je bohužel někdy až moc krátký a krutý :-(.
Na druhou stranu, pro lidi z vesnice toto chování bylo kdysi naprosto normální, takže je vcelku pochopitelné.
Tohle je přesné, pohled z města. Víte jak to vypadá na jatkách? Víte jak se zabíjí třeba kuřata, nebo jak myslíte, že chovatel zabije myš pro dejmetomu hada a co teprve potkana či morče? No nic ale překvapuje mne to dodnes, když vidím některé lidi jak si myslí, že řízky rostou na stromech :-)) Doufám, že ti ten pohled na babičku nezůstal dodnes.
LuFa: Imho je u lidí z vesnice podobné chování normální stále…
2LuFa> Bylo normální? pokud vím, podobné jednání je na vesnicích normální stále.
Bohužel, ale zabíjet koťata je celkem nutnost. Co s nimi? Na vesnici má každá druhá rodina kočku, některé rodiny i více. Každá z nich má 2x ročně cca 3-6 koťat. Pokud by se koťata prostě nechali vyrůstat někde ve stodole pravděpodobně by to skončilo přemnožením (o rok později by tato koťata měla vlastní koťata) a epidemí, která by je pozabíjela – ovšem včetně kočičích domácích mazlíčků.
Je to kruté, ale (pomineme-li nepříliš často využívanou možnost sterilizace) jinak to dělat nejde.
Postupem času jsem pochopila jak je pro nás babička „zabiják“ důležitá. Zvládla zabít a vykuchat pstruhy, co sme nachytali, zabít králíka, slepici, husu, krůtu….když už neměla moc sil, stáli jsme opravdu před velkým problémem: “ Kdo to ted bude dělat?!?“
Po revoluci jsme dvakrát do roka zainvestovali a koupili kočce pilulku – u veterináře. Jen jednou jsme ji jí asi nedali ve správný čas, jinak to vždy fungovalo, bez problému a můžu doporučit.
Hoření babička koťata kvůli nám občas nezabíjela, a pak je nabízela kde se dalo. Nakonec je děda odvezl např. do vedlejší vesnice do kravína – v kravínech se uživilo vždy spousty koček. A asi tak za 14 dní si děda vyšel na dvorek a tam na něj koukala všechna 3 koťata. Našla cestu domů.
Lot: musím Ti odporovat. No jo, zase jedna ochránkyně. Ale i na vesnici už došla zpráva o tom, že existují antikoncepce pro kočky. Je to jedna tableta na rok a stojí 30 Kč. Chápu, že tohle dřív nebylo…dnes je ale víc možností.
Klárko, tahle zkušenost s babičkou Tě musela poznamenat a překvapuje mě, že někdo může tak necitlivě říct dítěti, co se s nimi stalo.
Petra: Jenže kdybych pak zjistila, že mi babička lhala, štvalo by mě to taky. Prostě mi řekla pravdu, realitu života. Neměla jsem se ptát, to jsem tím chtěla říci, nemusíme vždy vše vědět…
Taky máme doma kočku a ta má koťata asi 3x ročně, buď to můj otec musí taky vybít, nebo to kočka někde ztratí sama, sami se divíme, kam jí to zmizí. Jinak bysme měli za barákem překočkováno. A s tím návratem koťat domů, tak někde jsem četl zajímavou větu: „Pes se drží pána, kočka domu“.
hmm, že by alespoň pár lidí žilo taky tady dole na zemi? Už jsem ani nedoufal. Milá Petro, děti jsou mnohem chytřejší a vydrží mnohem víc než předpokládáš. Taková babička je sice poznamená, ale hlavně v tom dobrém slova smyslu. Zato život v paneláku odříznutý od reality to je nářez. Zaplať pán Bůh, že jsme prakticky všichni měli nějakou tu babičku na vesnici. „…že je pár pravdivých slov poznamená…“? z takových řečí mi vždy naskakuje husí kůže. Vidím totiž dnešní „moderní“ rodiče, kteří matlácky vychovávají děti v úzkostlivé čistotě a to i duševní. Až se tyhle citově přešlechtěné děti poprvé setkají s realitou, může to pro ně být taková pecka, že se z toho už neseberou. Tak přeju hezké pořízení.
Forrest: v něčem máš jistě pravdu. Mluvím ovšem pouze ze své zkušennosti. Nás v dětství nikdo nešetřil. Vyrůstaly jsme se sestrou taky na vesnici v baráku s králíkárnou, slepicemi a jinou domácí zvěří. Nemyslím si, že nás někdo šetřil a bohužel si dodnes vzpomínám na několik nocí, které jsem se sestrou probděla, protože byla vyděšená z podobné srandy jako popisuje tady Klárka. Ani jedna jsme netrávily chvilku na dvoře, když se táta chystal zabíjet králíky. Štěňata? ty jsme ořvaly taky vždycky. Takže nesouhlasím s názorem, že na tohle existuje pohled měšťáka a vesničáka.
A co si myslíte o tomto? :
Štěňata nikdo nechtěl, tak měla zemřít hlady u kanálu
Lufa: Že měli napsat jaká to je rasa a že by si je určo někdo vzal, možná, já, možná petra….
Lufa:že to ještě naštěstí dopadlo dobře. Psy se dostanou do útulků a možná, při troše štěstí i ke svým novým pánům. Ale JEN 30 tis pokutu?