Minulý týden jsem zahlédla „lákavý“ titulek MF Dnes, který zněl nějak jako:“Vše co nevíte o myších“.
Začala jsem přemýšlet o čem by tam asi tak mohli psát, přišlo mi to trošku absurdní, v Praze, kolik pražanů by asi tak mohlo mít problémy s myšima (nebo myšma?!).

Já se s myšima setkala poprvé v životě na chalupě. Setkávala jsem se s nima celkem pravidelně a vždy bylo naše setkání doprovázeno obrovským křikem.

Úplně první pohled na myš se mi naskytl, když jsem se jednoho dne hrnula ke svému kočárku pro panenky. V krajkových peřinkách ležela místo panenky myš. Ležela přesně uprostřed, půlkou těla na polštářku, druhou půlku těla měla dokonce pod peřinkou, přikrytou.

Běžela jsem za maminkou, s pláčem i jekotem. Maminka přiběhla a konstatovala, že „chudák myš“ je mrtvá. Neví zda ji to tenkrát bylo tak divné jako mě, ale dodnes nevím, jak se tam myš dostala. Neumím si představit, jak myš šplhá po kovové konstrukci kočárku, tam si obrovském prostoru lehne přesně doprostřed, přikreje se a umře.

Tenkrát jsem nabyla názoru, že asi spadla někde zeshora. Proto jsem se v noci šíleně bála, že na mě přiletí myš. Myši jsem opravdu v noci slyšela, jak se jim to smekalo po lině, dokonce jak některá z nich skončila svůj život v pastičce. Naše pastičky, když chytily myš, tak tím pohybem zklapnutí se vymrštily a skončily o pár metrů dál. V noci nám tedy po ložnici skákaly pastičky.

O několik let později jsem zase přijeli na chalupu a já uslyšela mámu, že tam cejtí myšinu. Začala mnou pojímat hrůza.
Sedla jsem si na židli, dala si nohy nahoru, kdyby náhodou….
A tu kouknu do kredence a z kredence na mě koukají dvě korálkové oči.

„Mýýýšššš, mamí, vona na mě kouká, mamí!!!!!!!!!“ Začla jsem ječet stojíce na židli.

Samozřejmě myš zalezla a já jsem byla nařknuta z vymejšlení si. Jelikož jsem na svém trvala velmi dlouho, máma šla kredenc prohledat a myš opravdu z kredence vyběhla. Nedoběhla daleko, běžela přímo naproti dědovi, který měl v ruce lopatku na uhlí.

Tehdy už i máma připustila, že já ty myší pohledy něčím přitahuji.

Letos v létě, jsem šla do sklepa pro okurku, ano chodím tam tak jednou do roka a zrovna, když šahám na okurku, všimnu si, že je nakousaná a v mžiku se opět setkávám s korálkovýma očima. Koukáme na sebe, já si v duchu říkám, že se mi to asi zdá.
Nekřičím, okurku neberu a jdu to nahlásit nahoru.

„Prosimtě, letos tam ještě myš nebyla, proč by jedla vokurku, myši vokurky nejedí.“ Říkal děda, ale nedalo mu to a šel se tam podívat. Vrátil se z okousanou vokurkou a kroutil hlavou: „ Myš bláznivá, bude ji to tlačit v břiše, dám tam pastičku, ať se netrápí.“

Myslím, že myši ze mě mají dodneška jakési préééé, že cítí ten můj strach a respekt. Všude kde jsou, se mnou naváží oční kontakt.

A víte jak si myslím, že to bylo s tou myší v kočárku? Mám staršího bratra……………..