25 září, 2007 
Klára O workoholicích se píše už dlouho a často. Dříve to byla vlastnost (označení) pozitivní, nyní si už nejsem tak jista.
O lidech, kteří pracovali a navrcholu své kariéry se najednou zastavili, zamysleli a odešli do pastušky bez elektriky, a spokojeně tam žijí bez mobilu a notebooku dodnes, se taktéž píše častěji a častěji.
Ale co řádoví běžní „fasádníci“? Co ten průměr? Řešíme to dnes a denně a vy možná taky. Když přijdem z práce, už je tak pozdě, už se nikam nevykopem, nic jiného než práci tedy ten den nezažijem. Člověk se pak stává jakýmsi naprogramovaným robotem.
Když se do toho přidá odpovědnost, které je moc, stane se, že za rok ani neodjedeme na dovolenou. Nemusí se jednat jen o manažery a podnikatele. Stane se to i řadovému zaměstnanci.
„A to takhle bude celý život? To znamená ještě 35 let?“ Ptáme se.
„ Furt to samý?“
Jednoho dne se dostaneme do bodu, kdy je nám volný čas dražší než vydělané peníze. Je nám jedno kolik si vyděláme, protože to o čem sníme si za ně nekoupíme. Odpovědnost nám nedovolí zabalit to a odjet na 3 týdny třeba za Fidelem na Kubu. Odpovědnost nám dovolí odjet s mobilem a notebookem na chalupu a bejt na příjmu. Pokud máme chalupu bez signálu, pak nám zbejvá jen koupit chalupu se signálem.
Věk nabití tohoto skeptického dojmu se snižuje. Zdá se mi nyní velmi nízko, dokonce je v mém okolí několik vrstevníků, kteří už se na to „vyprdli“. Ekonomové, překladatelé, ba i ajťáci se kolem třicítky obrací k duchovnu a esoterice. Zajímají se o astrologii, magii, reiki, auru a jiné. Jelikož se pak dostanou ať už přes internet, nebo přes různé kurzy k sobě, je to ideální startovací pozice pro změnu života. Spolužačka ekonomka to už dotáhla na cvičitelku jogy na plný úvazek, spolubydlící ajťák drží každý týden jednodenní půst. Brzo už ajťákem nebude. Odjíždí meditovat, kamsi na východ, cítí kam ho to táhne. Na jak dlouho, neví….
Dřív bych řekla: „ Blázni“
Dnes si říkám: „ Nemají pravdu? Nepřijde na to někdo dřív a jiný později?“
„ K čemu mi jsou peníze, když je nemohu využít?
Co řeknu za rok?
To už budu třeba v Africe, vysvětlovat malým i velkým afričánkům jak a proč si čistit zuby, jak se pěstuje mrkev a proč je třeba si zavázat boty. A tou nejkrásnější odměnou bude pro mě bude jejich úsměv, s nudlí u nosu:-)
Zveřejněno v
Velmi rozumný postřeh Klárko, taktéž se domnívám, že v práci by člověk neměl trávit většinu svého života.
V ekonomii se tomu co popisuješ říká důchodový efekt. Tj. při vyšší mzdě člověk nabízí méně práce. Peníze ho již tolik nezajímají a víc si cení volné času.
S čím tak trochu ale nesouhlasím je extrém „úniku z reality“ a obrácení se na 100% k východním praktikám.
Myslím si, že člověk by měl v jistém životním období založit rodinu a splodit děti a těm předat část své genetické výbavy a věnovat jim svůj volný čas.
„Život po práci“, to znie ako nejaká knižka od Moodyho. („Existuje život po práci? Ľudia, ktorí údajne sami zažili túto neuveriteľnú skúsenosť, sa o ňu teraz podelia s našimi čitateľmi…“)
Mám tesne po tridsiatke, no a predstava, že by som takto mal stráviť nasledujúcich tridsať rokov, to je… určitý druh pekla. Mám pocit, že by v živote malo byť aj „niečo viac“. A to teraz nemyslím na žiadne ezoterickosti, skôr niečo ako viac času na svoje hobby. Rád by som sa dočkal dňa, keď sa ráno budem rozhodovať podľa toho, na čo mám práve chuť; s vedomím, že danú aktivitu nemusím prerušiť s príchodom najbližšieho pondelka alebo konca dovolenky. Aby sa život neskladal iba z prestávok počas pracovného procesu.
Viliam:
Hej, vela pekny prispevok. Tak to som presne myslela, že bych se chcela rozhodovat že si budu dělat kdy chci co chci. Prostě chybí ta svoboda. Nechali jsme se lapit do pasti.
LuFa: No ono plodit děti není až zas tak jednoduché, to je taky vo držku:-)
Klára: LOL, ale vážně Klárko, co je na plození dětí vo držku?
ahoj Kláro,
je to přesně tak jak píšeš,všude kolem nás je zběsilý tempo a je třeba se zastavit a zvážit hodnoty.Pokud se je člověk rozhodne přehodnotit /někdy z donucení – já už po klinické smrti jedu na druhej lístek…/ je to OK a přestává se honit za pochybnými věcmi jako je kariéra,moc prachů atd. Pro mě se stala nejdůležitějším má rodina,nestrádající nefetující a dobře a k samostatnosti vychovaný děti, přátelé , a třeba obyčejná rozkvetlá luční kytka………………………….