Není to tak dávno, pár let nazpátek, kdy jsem pro cestování na delší vzdálenosti používal výhradně vlak. Pohodlí, které osobní železniční doprava nabízí, je proti cestování běžným autobusem bezkonkurenční. Prostorné vagóny, toaleta, umývárna, jídelní vůz, … prostě vše, co člověku v autobuse chybí.

Bohužel časy se mění, a mě se zdá, že České dráhy na zákazníky vymýšlejí čím dál víc fint a hloupostí, jen aby je nečestným způsobem připravily o nějakou tu korunu navíc. Z toho důvodu, dnes, více než vlak, používám o dost méně pohodlnější autobus.

Občas však dám, ještě vlaku šanci. Letos jsem to udělal pětkrát a jen dvakrát jsem byl spokojen. Ve třech případech, což je nadpoloviční většina, jsem spokojen bohužel nebyl a to je myslím si na pováženou. Zvlášť když výhody železniční dopravy oceňuji a rozhodně bych uvítal, kdyby vlakem jezdilo více lidí, než dnes.

A při tom k mé spokojenosti zákazníka stačí tak málo. Odbourat pár z principu nesmyslných postupů, které mě svým způsobem letos velmi naštvali.



Neumožní vám České dráhy koupit si na nádraží jízdenku? Nevadí, kupte si ho jednoduše s přirážkou ve vlaku.

Poslední případ, který mě vlastně k sepsání tohoto příspěvku vyprovokoval se mi přihodil včera, když jsem se rozhodl použít pro cestu z Prahy do Hradce Králové vlak. A to mi nic nebránilo použít autobus, kterým bych byl doma levněji a dřív. No, ale stalo se a já se opět utvrdil v tom, že mi něco u Českých drah smrdí.

Co se vlastně stalo? Jako obvykle přijdu na nádraží zhruba čtvrt hodiny před odjezdem vlaku. Myslím, že tato doba by měla být dostatečná k tomu, abych si pohodlně zašel k pokladně, nebo vystál menší frontu a během deseti minut si zakoupil jízdenku. Bohužel v Praze tomu včera tak nebylo. O velikosti front se můžete přesvědčit z pořízeného snímku objektivem mobilního telefonu.

Jak je z obrázku vidět, fronty u pokladen byly úděsné. Ne každý z cestujících si tak mohl zakoupit jízdenku. Co jsem pozoroval, mnozí cestující ve frontě chvíli stáli a pak ji opouštěli s tím, že si jízdenku zakoupí u vlaku. Frontu ve které jsme stál opustilo „naštěstí“ mnoho lidí, takže jsem si nakonec jízdenku řádně zakoupit stihl. Mnoho cestujících však ty nervy a štěstí nemělo.

A při tom by stačilo tak málo. Otevřít více pokladen. V Praze na nádraží jich zavřený a tak vhodných k otevření bylo dostatek.

Po zakoupení jízdenky jsem byl rád, že jsem jen tak tak stihl vlak.

Někdy může být člověk rád, že vlaky mají zpoždění.

Ve vlaku jsem se pak o problému s obtížností získat lístek u pokladny zmínil průvodčímu a zeptal jsem se ho, zdali je v takovém případě zakoupit si lístek u něj. Řekl, že ano, ale s příplatkem. Když jsem se ho zeptal, proč s příplatkem, když jsem si mnoho lidí lístek koupit chce, ale nemá v rozumné době kde, mi hbitě odpověděl, že toto České dráhy zdůvodňují tím, že zákazník má možnost koupit si lístek 30 dní dopředu, takže na zakoupení jízdenky má tak vlastně víc než dost času.

No, zní to logicky, času je dostatek, ale kdo si měsíc do předu půjde na nádraží zařizovat jízdenku? Já tedy ne. Zvlášť když kolikrát do poslední chvíle nevím, jaký spoj, trasu, k cestování zvolím.

Z hbité odpovědi průvodčího mi bylo jasné, že se s problémem, kdy si zákazník pro velký počet lidí u pokladen nemůže koupit jízdenku setkávají průvodčí asi častěji než je zdrávo. V tom případě bych od Českých drah očekával posílení prodeje jízdenek na vlakových stanicích, nebo zrušení poplatku nákupu jízdenky u průvodčího.

Bohužel, České dráhy s tímto nedělají nic a raději si od cestujících, kterým je na nádraží znemožněno zakoupit si jízdenku, nechávají platit peníze navíc. Toto se mi již z principu nelíbí a raději, pokud se toto nezmění, budu k cestování z Prahy používat autobus, který je levnější, rychlejší a nikdy se mi nestalo, že jsem do něj přímo na místě nesehnal jízdenku.



Myslíte si, že se České dráhy řídí dle kilometrového tarifu? Není tomu tak, když chcete být doma dříve.

Nyní k problému číslo dva. Velmi dlouhou dobu jsem si myslel, že se cestovní tarif Českých drah řídí dle počtu ujetých kilometrů. Zhruba před měsícem, když jsem se vlakem vracel z Keltské noci, jsem byl ale z tohoto vyveden a zjistil jsem, že ne vždy se České dráhy počtem kilometrů řídí.

Situace byla následující. Potřeboval jsem dostat z bodu A do bodu B. Možnosti jak toto provést byly dvě.

První možnost. Z bodu A pojedu s přestupem v bodě E do bodu C, který leží před bodem B. V bodě B počkám delší čas na vlak, kterým dojedu do bodu B.

Druhá možnost. Z bodu A pojedu s přestupem v bodě E do bodu D, který leží za bodem B. V bodě D přestoupím na vlak, kterým se pár kilometrů vrátím do bodu B.

Druhá možnost, s vracením byla pro mě z časových důvodů výhodnější. Protože se v bodě D téměř nečekalo, byl jsem doma o půl hodiny dřív, než kdybych použil první variantu.

Kilometrově se obě varianty vlezly do stejného kilometrového tarifu, takže bych očekával stejnou cenu. Nebo lépe řečeno, neočekával bych žádné potíže.

Stanice v místě A, kde jsem nastupoval, neměla otevřenou pokladnu, tak jsem byl nucen koupit si lístek ve vlaku. Pokud není pokladna otevřena, je koupě jízdenky od průvodčího zadarmo. Průvodčí jsem tedy vysvětlil, jak a kam se chci dostat. Jenže ouha, přístroj, který dnes průvodčí používají ji variantu s vracením odmítl vydat. Asi deset minut se s tím chudák průvodčí trápila a pak mi sdělila, že mi prodá lístek pouze s první variantou, přestupem v bodě C a že mám použít druhou variantu, dojet do bodu D a tam se na ni vymluvit. Prý mi to vychází za stejné peníze. No, skvělé, řekl jsem si, abych se ještě někomu vymlouval na někoho. Mám to zapotřebí, když jsem ochoten zakoupit si řádně jízdenku. Už tento fakt mě tedy docela naštval.

V druhem vlaku, po přestupu v bodě E, mě průvodčí upozornila na přestup v bodě C. Řekl jsem ji, že v bodě C přestupovat nehodlám, ale pojedu až do bodu D, odkud se vrátím do cílového bodu B. Na toto mi průvodčí řekla, že na to nemám jízdenku a že musím v bodě C vystoupit. Na to jsem ji odpověděl, o trablích z průvodčí v minulém vlaku, která mi jízdenku jak jsem chtěl nevydala a místo toho mi dala jízdenku s tím, ať se na ni vymluvím. Bylo mi tedy vysvětleno, že paní průvodčí z minulého vlaku zřejmě nikdy neslyšela o lomeném jízdném, které přichází na řadu, když je nastane případ, že je pro zákazníka časově výhodnější o kousek přejet cílovou stanici a pak se do ní obratem vrátit. Nakonec jsem si tedy nějaké peníze u druhé průvodčí připlatil. To znamená, musel jsem si koupit jízdenku ze stanice D do stanice B. Možná jsem ještě musel doplatit rozdíl mezi stanicí B a D, ale toto s jistotou nevím. Prostě ač jsem se kilometry do tarifu vešel, platil jsem v konečném důsledku více.

Zde nechápu, proč je pravidlo lomeného jízdného zavedeno. Proč se i u lomeného jízdného dráhy neřídí kilometrovým tarifem. Možná, že v nějakých situacích může být lomené jízdné pro zákazníky výhodnější, ale jestli tomu tak skutečně je, nebo není, nevím. Pro mě to výhodnější rozhodně nebylo a fakt, že první průvodčí měla s vydáním první jízdenky na celé situaci také mnoho nepřidal.

I zde by tedy stačilo, kdyby se české dráhy řídily průhledným tarifem, dle počtu ujetých kilometrů a nezaváděli další neprůhledné výjimky.

Mimo těchto dvou popsaných případů, jsou u Českých drah, další věci, které se mi nelíbí. Potřeba zákaznické karty, bez které se jednosměrné cestování v jednom člověku na delší vzdálenost téměř nevyplatí. „Tisíce“ slev a výhod, v kterých se ne tak úplně snadno orientuje. Ale tyto věci už tak nějak přecházím. Dokonce vlastním i zákaznickou kartu. Pře to mě České dráhy svým přístupem k zákazníkům rozčilují.

Jsem ale optimista a doufám, že nastane doba, kdy „neschopní“ lidé z Českých drah odejdou a jednání směrem k zákazníkům se zlepší. Do té doby, než se tak stane, budu víc a víc používat místo vlaku autobus.