Udělalo se opět hezky, slunce svítí, vítr pofukuje, teplo je tak akorát, toho musím využít, řekla jsem si. Kam ale tady v Praze vypadnout? Kde tady najít kousek přírody, která není plná pražanů a turistů? Přemýšlím. Kunratický les? Je malinký a jsou tam prý infikovaná klíšťata, minule to tam bylo jak na Prvního máje.

Zasním se a vzpomenu si na klid v malinké zahradě magické (zahradě pana Hrušky v Plzni. Pan Hruška byl politický vězeň, když trpěl ve vězení, slíbil sám sobě, že jestli to přežije, založí zahradu. Jmenuje se meditační zahrada pana Hrušky. Je malinká, ale moc lidí tam nebejvá, takže může opravdu býti meditační. Pan Hruška nedávno zemřel.

Proberu se a vracím se znovu k původní myšlence, vyrazit někam ven, když je tak krásně. Zkusím botanickou v Tróji . Začala tam výstava zimbwabských soch, a určitě tam bude spousta květeny. Vstup pro dospělého je 40 Kč, to jde, říkám si. Po chvíli vidím na trávníku rozmístěno opravdu hodně soch, mezi nimi docela dost lidí, s fotoaparáty.

V samotné zahradě slyším dost angličtiny a jiných neidentifikovatelných jazyků, kytičky si ještě prohlíží pár starších lidí. Je zde i japonská zahrada, která vypadá tak trochu jako ta meditační v mém snu. Ale lehnout si tam na trávník se nesmí. O kousek dál je rybníček s japonskými kapry, nikdo tam není, ale zas si není kam sednout. Vracím se k sochám a zjištuji,že mladí sem šli očividně kvůli sochám, staří kvůli kytičkám. Celkem tam moc návštěvníků nebylo, za to v sousední ZOO je hlava na hlavě, při zpáteční cestě se lidé ze ZOO ani nemohli vejít do busu, který tam jezdí každých 15 minut. Nejvíc návštěvníků tam je ale klasicky – auty.