Čas se neúprosně rychlostí hnané gazely nachýlil k sedmé hodině. „Ještě pár řádek a končím,“ říkal si pro sebe Patrik, píšící mail své počítačové lásce Kamile.

Seznámili se spolu před necelým měsícem na xchatu. V místnosti „Láska po netu“ se toho tenkrát moc nedělo a tak s radostí uvítal, když ho oslovila neznámá dívka s přezdívkou Pomněnka. Říkala, že je na netu teprve krátce a xchat má spuštěn podruhé v životě. Zeptala se, jestli má čas a byl by ji ochoten vysvětlit některé věci ohledně xchatu. Patrik přikývl a u Pomněnky setrval. Časem se dozvěděl i dívčino pravé jméno a adresu. Byla z Berouna. On z Chebu.

Deset minut po sedmé vypnul Patrik počítač. Ve spěchu se oblékl a bez snídaně uháněl do školy. Začínal o půl osmé biologií. Předmětem, který i s účou tasemnicí, jak jí přezdívali, nenáviděl. Dnes psali test z mutačních změn genotypu. Nic mu to neříkalo. Viděl sice Ostrov doktora Moreaua podle Wellse a dosud mu živě do mysli vstupovala zmutovaná zvířata, ale zmiňovat se o nich v písemce by se neodvážil. Příště bude muset na hodinách dávat lepší pozor.

Test dopadl vcelku dobře. Jestliže z toho, co opsal bude správně alespoň polovina, dostane za tři. Ještě, že má tak chytré spolužáky. Však jim to v matice nebo fyzice oplatí.

Domů ze školy přišel ve tři. Celé dopoledne se nemohl dočkat, až zas spustí počítač a bude si moci s Kamilkou promluvit. Domluveni byli na půl čtvrtou. Nahodil počítač a otráveně pozoroval pomalu nabíhající WINDOWS XP. Firefox naběhl podstatně rychleji. Do schůzky zbývá dvacet minut. Co bude dělat? Horká těla z Inspirace nikdy nezklamala, zabrousil tedy tam.

„Tak která z nich má postavu jak Kamča?“ Ptal se sám sebe. Kamilu nikdy neviděl.

Za minutu půl čtvrté čekal nažhavený Patrik v předem smluvené privátní místnosti ‚Miláčkovi‘ na Kamilu. Byla přesná, jak švýcarské hodinky Swatch.


‚Ahoj Patriku :-))))), dík za ranní mail. Moc mě potěšil.‘

‚Přijeď. Prosím ……..‘

Celý večer Patrik na Kamilin návrh myslel. Chce vůbec svou fyzicky idealizovanou lásku vidět? Duši a srdce má čisté, ale co postava? Co jeden považuje za štíhlé děvče, může druhý považovat za obézní ošklivou brécu. Je pravda, že se navzájem popisovali snad stokrát, ale nepřidal si on tu a tam něco k lepšímu? A ona se mu přeci hned přiznala, že má malinko nadváhy. Je skutečně tak upřímná?

Vzpomněl si, jak mluvila o svých vlasech. „Zkoušela jsem je nosit dlouhé, ale nemůžu. Třepí se mi a jsou stále mastné. Má pokoušet štěstí a rozbíjet tak krásný virtuální vztah? Jak by pak bez ní mohl žít? A ona bez něho?

Vzpomněl si na Veroniku. Byla pro něj donedávna, než poznal Kamilu, vším. Zemí i nebem. Vodou i ohněm. A to jen pro svou krásu. Myšlení měla na úrovni patnáctileté puberťačky. Po týdnu známosti s duchaplnou Kamčou se s ní rozešel.

Kamilinu postavu jednoduše přizpůsoboval svým niterným představám s tím, že duch té božské postavy k němu promlouvá skrz internet. Byla inteligentní, vtipná, laskavá, obětavá a dokázala vždy v pravý okamžik potěšit. Ale řekněme si to upřímně, není postava někdy to nejdůležitější? Ráno se Patrik vzbudil v šest. Za pět minut seděl u počítače a psal Kamile mail.

Ahoj Kamčo, celý večer jsem o tvém návrhu přemýšlel. Myslím, že by bylo dobré se setkat. Čím dříve, tím lépe. Pokud se ti to hodí, mohl bych přijet za čtrnáct dní. Nevím ale, kde v Berouně bydlíš? Musíš mi to vysvětlit, abych se u vás neztratil. Beroun sice není velké město, ale nikdy nevíš co se může přihodit. Za chvíli jdu do školy a tak budu muset končit.

P.S.P.S. Nezapomeň dnes o půl čtvrté.

Ve škole se Patrikovi, až na malý incident se svou bývalou láskou Veronikou, nic zajímavého nepřihodilo. Na Veroničiny nepřátelské výpady si za těch pár týdnů po rozchodu zvykl. Jak ji vůbec mohl kdysi tak zaslepeně milovat? A kde ona po tom všem, co společně krásného prožili, bere sílu mu neustále ubližovat. Jako by nestačilo, že před týdnem na diskotéce proti němu postavila svého dvacetiletého kamaráda Zdeňka, karatistu, který mu pak přestavěl ciferník. Kdy s tím Veronika konečně přestane?

O půl čtvrté měl Patrik puštěný xchat a čekal na Kamilu.

‚Nazdar Patriku :-))))).‘

‚Fajn. Bude to………‘

Následujících necelých čtrnáct dní se táhlo pomalu. Čím rychleji se blížilo sobotní setkání, tím déle seděli Patrik s Kamilou u počítačů a vzájemně spolu hovořili. Patrik byl v sedmém nebi a Kamila jakbysmet. Bez rozmyšlení by každý z nich v setině sekundy přísahal, že větší lásky, krom jejich na světě není. Patrik si dokonce nad postel vyvěsil čtvrtku s čárkami, které indikovaly, kolik dní zbývá do setkání. Každé ráno jednu škrtl. Dnes na něj ze čtvrtky vzhlížela jediná nepřeškrtnutá čárka. Na stolku vedle postele stála váza s růžemi.

Večer si natáhl budík na půl šestou. Po čtvrt hodině zařezával jak špalek. Zdál se mu sen. Moře. Pohled shora na pláž. Po pláži kráčí muž s ženou držící se za ruce. Přiblížení. Poznává tvář muže. Je to jeho tvář. Ženu nezná. Zastaví se a chvíli hledí na klidné moře. Svlékají se. Jaká nádhera. Tu tu tu tu tu tu.

Patrik se s nevolí probral. Zamáčkl budík. Mrknul na hodinky. Pět čtyřicet. Ustrojil se, posnídal, vytáhl z vázy pugét růží a vyrazil k vlaku. Na nádraží si zakoupil jízdenku, nastoupil do vagónu a začal s výběrem kupé. Na sobotní ráno byl vlak nepochopitelně plný. U čtvrtého kupé se Patrik společně se svým srdcem zastavil. Seděla v něm krásná štíhlá tmavovláska s modrýma očima ,pevným poprsím a oblými boky. Otevřel kupé.

„Mohu si k vám přisednout slečno?“, otázal se mile.

„Klidně.“ Odpověděla kráska.

Chvíli mlčeli. Vlak se rozjel.

„Jmenuji se Patrik“

Dívka zvedla hlavu a zpříma si Patrika prohlédla. „Lucka.“ Podala mu ruku.

„Těší mě. Kam jedeš, Lucko?“ snažil se nepřerušit nevázanou konverzaci Patrik.

„Do Berouna. A ty?“

„To je náhoda, já taky. V Berouně mám nemocnou babičku.“ Zalhal.

„A já zase dědečka. To je neuvěřitelné…..“

Patrik se cítil, jako by seděl na dvou židlích. Nemůže zradit Kamilu. Ale co s Luckou? Je taky tak milá a krásná. Navíc je z Chebu. Co jen bude dělat? Kamilu zná dlouho. Ví, že je stálá. Zůstane u ní. Kam to jen dal srdce?

S Luckou si vydrželi bez delších pauz povídat až do Berouna. Cesta utekla rychle.

„Za chvíli bude Beroun,“ oznámila Patrikovi Lucka.

„Díky. Škoda, že jsme spolu nemohli strávit delší čas.“

„Vracím se z Berouna v neděli ve tři. Jestli mě chceš vidět,“ řekla Lucka Patrikovi tak, jako by jí na něm přeci jenom trochu záleželo.

„Beru to na vědomí.“

Vlak zastavil. Patrik jako gentleman vystoupil první. Lucka za ním. Rozloučili se.

Patrik vstoupil z nástupiště do nádražní haly. U východu se postavil a začal vyhlížet Kamilu. Krom malé, tlusté, uhrovité dívky, držící kytici růží, nikoho jiného neviděl. Oklepal se. Že by tato dívka byla jeho Kamča? Puget růží strčil pod kabát.

Vyběhl z nádraží a začal pátrat po Lucce. Třeba ji ještě někde před nádražím zahlédne.