Autorka: Klára Antošová

Je opět úterý, spolubydlící se ptá:” Budeš uklízet?” A myslí tím:”Měla bys uklidit, je řada na tobě.” Odpovídám, že mohu rychle setřít a pak jdu do hospody. Reakce je rychlá:”Bakterie jsou všude, nemusí být vidět špína, ale je to tu všude…..”. Koukám na ní, zda mluví vážně a zjišťuji, že mluví….

A joo, dochází mi to, zítra je středa…je ho tam třeba, domyslím si automaticky a uvědomuji si, že tentokrát je rýmovačka na místě. Spolubydlící je asistentka se vším všudy, asistuje řediteli jedné sice malinké firmičky, ale firemní kultura tam jde s dobou a drží krok s velkými firmami. Spolubydlící a pan ředitel jsou si blízcí.Velmi blízcí.

Ze starých filmů vím, že k nevěře docházelo na pracovišti vždy, nebo lépe řečeno je to oblíbené téma, které se objevuje už léta ve filmech, či knížkách. Jenže v těch filmech se tak děje na služebních cestách, v hotelích, na chatách. Zkrátka daleko.. Dnes se tak děje doma, anonymita dnešního světa a života ve městě udělala z nevěrníků lenochy. Nemusí se o nic starat.

U nás doma se každé úterý uklízí a ve středu ráno se provádí tříhodinová ranní hygiena, sprchování, holení, hlava, nehty, líčení a zase vlasy, vonění, převlékání, vlasy,……Když se vrátím z práce, v odpadkovém koši je spousta kostí od grilovaného kuřete, a to i přesto, že ani jedna nejíme maso. V ledničce máme džus, kyselé okurky, olivy, ve dřezu jsou talíře, skleničky, vše po dvou kusech. Na stole je bílý chleba, který taky nejíme. Moje spolubydlící má super náladu a chuť na pivo, kde po druhém hlásí své obavy, aby nebyla těhotná, že by to byl FAKT průser.

Jako na jiná témata, i zde pasuje teze:”Je jiná doba.” Ano, i zálety mají svůj vývoj, dříve se musel snažit a dobývat, vymýšlet, plánovat, připravovat, získávat přízeň, …muž. Nyní je “emancipace” tak daleko, že se jedná o další z povinností úspešné moderní ženy. Dřív se tak dělo v noci, dnes jde o součást pracovního dne, možná i pracovních povinností.

Nyní čtete tyto řádky a říkáte si:”Ještě že to u nás není, to mám štestí“, jenže, milá paní, možná jste to právě vy, ta, které se ve středu večer vrací váš manžel, s dobrou náladou hlásíce, že k večeři stačí něco malého, protože měl pozdní oběd – kuře.