Krásná žena, příjemná svěží muzika, “tajemný” prášek a k tomu velmi vtipné zakončení (vydržte do úplného konce). Co si přát od reklamy více.
Společnosti CWS tímto za její odvážnou reklamu děkuji. Pustil jsem si ji víc než jednou :-). A ke všemu ještě navštívil jejich domovské stránky.
Flexi bar je název cvičebního náčiní, ale i cvičební lekce s flexi barem.
Flexi bar je pružná tyč, která má uprostřed držátko, na okrajích má malinké zátěží. Délka tyče je cca 150 cm. Cena této tyče je přes 2000 Kč, ale pokud se rozhodnete jít na lekci cvičení, flexi bar Vám tam půjčí. Lekce probíhají ve fit centrech, v sálech na aerobic.
Celé cvičení je o rozkmitání tyče, v různých polohách. Můžeme tyč držet v obou rukách před sebou, v jedné ruce, v obou rukách za zády. S flexi barem se cvičí i v leže, nebo v sedě, například na míči.
Cvičení není náročné, tím myslím, že je vhodné i pro začátečníky a ne příliž aktivní sportovce. Už ke konci první hodiny se naučíte správně „kmitat“. Jedná to pomalejší rehabilitačně zdravotní cvičení, které posiluje zádové svaly, paže, břišní svaly i svaly o kterých vůbec nevíte. Tyč je pružná, takže jakmile ji rozkmitáte, musíte zpevnit veškeré svalstvo, abyste ji tzv. udrželi v poloze, v které máte. Jedná se o balanční cvičení, podobné cvičení na balonech, trampolínkách, pilates i aquaerobicu.
Určitě mohu doporučit pro ty z vás, kteří nesnáší složité taneční kreace na hodinách aerobicu, či pro ty, kteří mají problémy se zády, nebo mají takovou nadváhu, že jim klasický aerobic není doporučován.
Související článek:Aquaerobic - zkusili jste všichni
Nejprve Tux porazil ukecané MSN:
Hned poté se s úspěchem střetl s vtíravým panem Sponkou:
Tento víkend se v Bedřichově konal 41.ročník Jizerské padesátky. Málo se ví, jak tento běžecký závod vlastně vznikl. První ročník sloužil jako testovací závod horolezců TJ Lokomotiva Liberec, účastnilo se ho 52 závodníků.
V současnosti se jedná o proslulý závod, jak pro profesionály, tak amatéry. Trať i závodníci jsou zahlceni v reklamách sponzorů, závod je i silně medializován. Málokdo ale ví co byl ten historicky největší zlom, který proslavil Jizerskou padesátku. Jakým způsobem vzrostl počet závodníků z 52 na několik tisíc? (Letošního závodu se účastnilo přes 4000 závodníků a zhruba stejný počet diváků.) Jizerský Bedřichov tedy dostává zabrat.
Několik dní jsem se rozmýšlel, mám-li zde pro pobavení čtenářů zveřejnit jedno z nejsledovanějších českých videí na YouTube – Šílenýho Otu. Nyní po zhlédnutí článku, Viral: Najpopulárnejšie slovenské a české videá na YouTube v tom mám jasno. Ano, sedmi sekundové video za zveřejnění stojí a to proto, že zmiňovaná videa v odkazovaném článku nesahají Šílenému Otovi ani po pás.
Nejsledovanější video uvedené v odkazovaném článku má „pouhých“ 673,079 zhlédnutí, zatím co kousek Šíleného Oty celých 1,523,141. Ano, více jak jednou tolik. Pro mnoho lidí se pak Otův kousek stal nakolik inspirativní, že neodolali a museli ho napodobit.
Šílený Ota – originál
Inspirovaná videa
Sofistikovaný Šílený Ota
Ačkoli jsem se ve svém článku O vánočních přáních poněkud rozčilovala nad vánočními sms a email spamem, musím říci, že mě přece jen jeden potěšil a hlavně něco nového přinesl.
Loni touto dobou jsem navštěvovala Kurz tvůrčího psaní, nejprve on-line a pak “opravdově”. Nyní právě o Vánocích některý z účastníků poslal své přání na úplně všechny kurzisty, současné i bývalé. Nevadilo mi to, alespoň mě to přivedlo k zamyšlení a zavzpomínání. V zápětí přišla na všechny kurzisty nabídka s novými kurzy, která opravdu stojí za zamyšlení. A třetím obohacením byl následující e-mail od taktéž neznámé kurzistky.
Zdravím všechny
a troufale (leč s malou dušičkou…) připojuji odkaz na stránky, kde je uveřejněný můj literární pokus - deník, který jsem začala psát na Letní škole v Makarské. Jde o prvních deset stran A4, celkově toho mám asi sedmdesát stránek. Jmenuje se to Letní škola tvůrčího psaní…..
Jsou to internetové stránky nakladatelství Motto, rubrika Příběhy čtenářů, takže by to možná mohla být i inspirace pro ty, kteří o této možnosti prezentovat svoje psaní nevědí.
Čtení se mi zdálo zajímavé. Jedná se o velice milé, roztomilé, něžné, počtení. I když se jednalo o deníček z Letní školy, viditelně autorka vzpomíná na dětství, mládí a členy své rodiny. Text taktéž přibližuje, jak taková letní škola tvůrčího psaní probíhá. Myslím tím samotná škola - výuka, ale i čas po škole. Vše je protkáno upřímným otevřeným humorem.
I vy můžete vyjádřit svůj názor na výtvor paní Renaty, přímo pod její příspěvek. Bude vám za to vděčná.
Je Štědrý den dopoledne, se správným tušením jsem si vypla zvuk svého milého mobilu už včera v noci. Věděla jsem proč. Už od rána na něj chodí sms básničky - někdy opakující se, přání, pozdravy…Během dopoledne sms ustaly, jelikož jsem na jednu chtěla odpovědět, zjistila jsem, proč už sms nechodí. Síť je přetížena…….
Zamyslela jsem se nad tím, jak se za dob mého života vánoční přání měnila. Ještě před mým životem chodily vánoční pohledy do chalupy, kde občas bydlíme. Tato přání, adresovaná buď mým předkům, nebo lidem, pro mě úplně cizím, tak tato přání si pročítám a prohlížím dodnes. Lidé, co tato přání psali, asi vůbec netušili, že si je ještě o téměř sto let později, někdo bude číst, natož o nich psát, napadá mě s úsměvem.
Pokračovát dále ve čtení příspěvku »
…jen jste nevěděli, že to ráchánání, cákání a blbnutí ve vodě je aquarobic.
Co je aquarobic
Pod vedením vyškolené instruktorky proniknete do tajů vodního prostředí, kurz je vhodný pro mladé, starší i staré, muže i ženy, cvičení při hudbě ve vodě má posilovací, protahovací a hubnoucí efekt, zatěžuje rovnoměrně všechny svalové partie a omezuje zatížení kloubů.
Zacvičí si i ti, kteří mají různé pohybové omezení a cvičení na souši je pro ně obtížné, nebo nemožné.
Aquarobic mi připomněl “blbnutí” ve vodě, na které jsme v základní škole dostávali 10 minut vždy na konci hodiny plavání. Těšili jsme se na to nejvíce a na mé základní škole to tak funguje dodnes. Jedná se o skákání, skotačení ve vodě, s destičkami, hady, ale i za pomoci držení se se spolužáky.
Zmatení jazyků aneb Bruselský cestopis, tak se jmenuje knížka od Veroniky Valentové.
Knížka vyšla již v minulém roce v edici Albatros plus (Ukázka). Už tenkrát jsem si knihy všimla, ve stejné edici vyšla kniha češky, paní Parkánové – Whitton, která popisovala svůj život v Anglii, kam se vdala.
Minulý měsíc jsem po dlouhé době zavítala do Levných knih, v Hradci a ejhle. Knížka mi tam padla do oka a nekup to za 29 Kč. Zajásala jsem. Musím říci, že knížka za to stojí, stojí i za víc, nevím proč se ocitla v levných knihách.
Jedná se o první román Veroniky Valentové, stážistky v úřadu EU. Knížka je napsána velmi nápaditě, humorně a hlavně, je bez cenzury.
Všichni si myslíme, že pracovat v EU je nějaké terno. Když se tam student dostane na stáž, je to považováno za nejvyšší možný start. Jak říká Veronika:“ Stážista už se vidí na vysokém postu v Bruselu.“
Hláška, vyšitá jak ze života:
Prostě, když něco funguje, je to podezřelé a musí se to hlásit, nebo alespoň dát patřičně najevo :-D.
Hlášku mi nyní generoval program K3B.
