„Kolik ti vyšlo?“, ptali jsme se dnes v rodinném kruhu jeden druhého, když nám Davídek ukázal, co počítali dnes ve škole. Počítali jsme a počítali. Výsledky nám vycházely různě. Počet obdélníků se nám v obrazci postupně zvyšoval, až dosáhl konečné úrovně. Správnou odpověď neznáme, i když se domníváme, že jsem k ní došli.
Úkolem bylo spočítat počet obdélníků v tomto obrazci.
Schválně, zkuste si to a napište, kolik obdélníků jste napočítali.
Jak to tak vypadá, máme doma matematika a fyzika. Davídek řeší co jde i nejde. Občas se tak dostáváme k zajímavým úlohám.
Dnes například k tomuto zadání:
Cihla váží 1 kg a půl cihly. Kolik váží dvě cihly.
Zadání prosté, výsledek také, jen ne na první pohled zřejmý. Schválně kolik to je?
Pokud znáte matematické úlohy pro menší děti, napište mi ji prosím do komentáře, nebo pošlete na mail. Zkusíme s Dádou pořešit. Díky.
Odpověď na minulou hádanku je asi opravdu správná. Autorem je pan Čapek.
Dnes se ptám, kde si poklidně žijí tyto dvě labutě? Poznáte jezírko?
Nápověda: Nad jezírkem je keška:-)
Minulá foto hádanka – Nedělní hádanka – poznejte vysílač – vám moc práce nedala. Ano, skutečně se jedná o vysílač Černá hora.
Dnešní hádankou je úryvek z jedné české velmi známe pohádkové knížky. Pohádka se pod stejným názvem dočkala i své filmové podoby. Znáte knihu, pohádku, z které úryvek pochází?
Tak vám měl král v paláci dva psy, jeden se jmenoval Buffo a druhý Buffino. Když uviděli poprvé Jůru dřímat na zápraží, koukli se na sebe, jako by si chtěli říci: Poslouchej, kolego, tohleto není našinec. A jako by se smluvili, hnali se na ubohou Jůru. Kočka jen couvla ke zdi a naježila ocas, že byl tlustý jako koštiště. Kdyby byli Buffo a Buffino chytřejší, věděli by, co tím kočka míní, když tak naježí ocas; ale že byli hloupí, chtěli si k ní nejdříve čuchnout. Napřed Buffo, ale jen si čuchnul, už dostal takovou přes nos, že zakviknul, stáhl ocas a dal se na útěk, že se po celou hodinu nemohl zastavit a ještě pak dva dny se třásl leknutím.
Když to Buffino viděl, trochu se zarazil, ale myslel si, že musí dělat hrdinu. “Poslouchej, zmetku,” povídá Jůře, “se mnou si nezačínej; já dovedu štěkat tak, že se mne i měsíc na nebi bojí.” A na důkaz toho zaštěkal tak silně, že na míli cesty popraskaly tabulky ve všech oknech.
Ale Jůra ani nemrkla očima, a když Buffino doštěkal, řekla: “No, křičet trochu dovedeš; ale když já zasyčím, i hadovi stydne strachem v žilách krev.” A přitom zasyčela tak hrozně, že Buffinovi se strachem zježil každý vlas.
Když se trochu vzpamatoval, začal znovu: “No co, syčet ještě není hrdinství; ale koukej, jak já dovedu utíkat!” A než se kočka nadála, oběhl kolem dokola celý palác tak rychle, že se z toho samotnému paláci zatočila hlava.
Jůra se tomu tuze podivila, ale dělala jakoby nic. “No,” povídá, “aspoň vím, jak budeš přede mnou utíkat; ale kdyby na mne přišel někdo stotisíckrát silnější než ty, já bych mu utekla takhle.” A třemi skoky byla nahoře v koruně vysokého stromu – tak vysoko, že z toho Buffino dostal hroznou závrať.
Když zase přišel k sobě, řekl: “No víš, pořádný pes po stromech ani neleze; ale chceš-li už vědět, co já dovedu, dej pozor: čichám, čichám, že královna v sousední říši peče k obědu holoubata, a my že budeme mít zítra v poledne pečenou husu.”
Kočka si potajmu čichla také, ale nic necítila; podivila se tedy nesmírně, jaký má pes náramný čich, ale nedala na sobě nic znát. “No,” řekla, “to nic není proti mému sluchu; já například slyším, že právě teď naší královně spadla na zem jehla a že v sousední říši budou za čtvrt hodiny zvonit poledne.”
Nad tím zase žasl Buffino, ale aby se jen tak nepoddal, řekl: “No tak víš co? Nebudeme už na sebe štěkat. Neboj se mne a slez dolů.”
“Já,” povídá na to Jůra, “se tě ovšem nebojím. Ale víš co? Neboj se mne ty a vylez sem ke mně na strom.”
“Já,” povídá Buffino, “bych hnedle vylezl; ale dřív musíš na důkaz přátelství vrtět takhle ocasem, jako to děláme my psi.” Přitom začal vrtět ocasem tak rychle, že to svištělo.
Jůra to zkouší, zkouší, ale nějak jí to nešlo; no bodejť, když tomu pánbůh naučil jenom psy! Ale přece, aby si nezadala nějakou bázlivostí, slezla ze stromu a šla k Buffinovi. “My kočky,” povídá, “když nemyslíme na nic zlého, takhle předeme. Mohl bys to maličko zkusit z přátelství ke mně.”
Buffino tedy zkusil trochu příst, ale kdežpak! vyšlo z něho takové zavrčení, že se sám zastyděl. “Pojď,” řekl honem, “půjdeme raději před vrata štěkat na lidi; to ti je, člověče, báječná psina!”
“Myslím,” namítala Jůra skromně, “že bych to hrubě nedovedla; ale nemáš-li nic proti tomu, půjdeme si sednout na kraj střechy a dívat se na všechno hodně zvysoka.”
“Odpusť,” řekl Buffino rozpačitě, “ale když jsem vysoko, tak ti mám takovou jakousi závrať. Nejlepší by bylo, kdybychom šli spolu honit zajíce.”
“Zajíce,” povídá kočka, “bych honit nedovedla; já nemám, hochu, takové nohy. Ale kdybys šel se mnou, ukázala bych ti strom, kde bychom mohli spolu chytat ptáčky.”
Buffino smutně přemýšlel. “Jářku, Jůro,” povídá konečně, “takhle by to nešlo dohromady. Víš ty co? Já zůstanu psem v lese a na ulici, a ty zůstaneš kočkou na stromech a na střeše. Ale tady v paláci a na dvoře a v zahradě nebudeme pes a kočka, ale dva kamarádi.”
Odpověď na minulou netradiční hádanku – Poznejte které halušky jsou z kantýny a které z restaurace, nám snad Lufa brzo řekne. [Edit LuFa říká: Foto 1, restaurace, Foto 2 - kantýna.]
Dnes opět hádáme řeku. Jaká je to řeka, případně město?
Kdo ve městě byl, pozná jednu z neobvyklých dominant, která se tyčí nad řekou.
U řeky žijí srnky, most nepoužívají, na druhý břeh si prostě přeplavou.
Jelikož se Lufovi asi nedaří dostat na net, což je vlastně dobře, když má dovolenou, dávám odpověď na minulou hádanku.
Poznali jste hospital? Pokud jste z východních Čech, tak určitě. Možná je znám spíš pod názvem zámek Kuks.
Je vidět ze silnice HK – Trutnov. Proslul taky sochami Matyáše Brauna. Nedaleko je ještě možno vidět Betlém v Žirči. Dalším tipem by mohla být nová křížová cesta, která se u Kuksu nachází.Ta je zase pro změnu vidět z vlaku, trať Jaroměř – Stará Paka.
A co bude dnes? Zamíříme do sousedního kraje, je léto, tak odbočíme k vodě. Rybník, někde to nazývají jezerem nebo lomem je z velké většiny obklopen lesem. U něj se nachází typický rekreační areál.
Nápověda: Ten kopec na obzoru, to je kopec, o kterém jsme tu už hodně psali, odehrával se tam děj filmu „o lidech mezi mraky“ (z roku 2006).
Správnou odpovědí na minulou hádanku: Nedělní fotohádanka – poznejte řeku je Labe. Pokud jste to nepoznali, nic si z toho nedělejte, také jsem to nevěděl ;-).
Dnešní hádanka by pro mnohé z vás mohla být jednodušší. Na dno čeho se to díváte? Nápovědou budiž, že foto bylo pořízeno v Moravském krasu.
A je to tady ;-), odhalení „tajemné“ věci připomínající Zippo zapalovač (Poznejte věc na obrázku). Tipy byly velmi zajímavé. Velmi se mi líbil tip na flash disk. Skutečně to tak dle obrázku může vypadat. Dále pak pouzdro na brýle pro slepce. To si naopak neumím představit vůbec.
Správnou odpovědí je fajfka. Nejlépe na hašiš, nebo trávu. Amsterdamu je obojí zcela legálně k dostání.
Dnešní hádanka je opět cestopisná. K mohyle, která leží na trase Jihlava – Hradec Králové nás dnes zavedl geocaching. Jako nápověda by vám měly posloužit fotografie níže. Poznáte, nebo si tipnete, kde mohyla leží. Kdo na jejím místě zemřel?
Vypadá to, že odpověď na hádanku Poznejte bodlák bude mnou „citovaný“ artyčok.
Dnes je vyjímečně nedělní hádanka v pondělí, protože dnešní pondělí je takovou druhou nedělí.
Poznáte co je to za rostlinu?
Nápověda: Nyní jsou jich plný háje.
Jak se v minulém týdnu ukázalo, poznat budovu (Fotohádanka- co je to za budovu?) byla pro většinu z Vás hračka. Ano, jde skutečně o divadlo v Plzni.
Dnešní hádanka bude tak trochu z jiného soudku. Úkol spočívá v poznání jména bodláku. Doma jsme na něj narazili v dětské hře fruit or vegetable a název nedokázali lehce určit.
Věřím, že vy budete znalejší. Tak schválně víte, jak se „bodlák“ jehož část je na obrázku česky jmenuje? Název můžete nějak opsat, přidat nějakou zajímavost, tak abyste se správný název hned neprozradil.
