„Kolik ti vyšlo?“, ptali jsme se dnes v rodinném kruhu jeden druhého, když nám Davídek ukázal, co počítali dnes ve škole. Počítali jsme a počítali. Výsledky nám vycházely různě. Počet obdélníků se nám v obrazci postupně zvyšoval, až dosáhl konečné úrovně. Správnou odpověď neznáme, i když se domníváme, že jsem k ní došli.
Úkolem bylo spočítat počet obdélníků v tomto obrazci.
Schválně, zkuste si to a napište, kolik obdélníků jste napočítali.
Jak to tak vypadá, máme doma matematika a fyzika. Davídek řeší co jde i nejde. Občas se tak dostáváme k zajímavým úlohám.
Dnes například k tomuto zadání:
Cihla váží 1 kg a půl cihly. Kolik váží dvě cihly.
Zadání prosté, výsledek také, jen ne na první pohled zřejmý. Schválně kolik to je?
Pokud znáte matematické úlohy pro menší děti, napište mi ji prosím do komentáře, nebo pošlete na mail. Zkusíme s Dádou pořešit. Díky.
Tentokrát bude hádanka se správnou odpovědí pro každého.
Co vám ten obrazec připomíná?
Zapojte fantazii, obracejte monitorem a podělte se s vašimi asociacemi.
Poznali jste rotundu?
Nejstarší zachovalá rotunda na území Prahy, Rotunda Sv. Martina. Najdete ji na Vyšehradě.
Dnes jsem zvědavá, zda poznáte zámek, případně odkud je focen.
Nápověda: U zámku je bludiště, za bludištěm řeka, za řekou park,…
Kde žijí tyto labutě? Tak zněla nedělní hádanka z pondělka.
Bohužel nevím, zda Merencin uhodl či ne, když mluvil o točení Pelíšků. Pravdou je, že je to nedaleko Barandova a filmy se tam prý nějaké natočily. Každopádně labutě žijí v Praze, v Prokopském údolí. Jezírko je vlastně vápencový lom. Dalejský háj a Prokopský park se nachází na západě Prahy, jedná se o přírodní rezervaci, kde najdete potoky, kopce, jeskyně a vzácné rostliny. V jezírku prý žije i okoun. Z kopců jsou krásné výhledy na Prahu.
Dnes se ptáme na rotundu, kde ji najdeme a komu je zasvěcena?
Odpověď na minulou hádanku je asi opravdu správná. Autorem je pan Čapek.
Dnes se ptám, kde si poklidně žijí tyto dvě labutě? Poznáte jezírko?
Nápověda: Nad jezírkem je keška:-)
Minulá foto hádanka – Nedělní hádanka – poznejte vysílač – vám moc práce nedala. Ano, skutečně se jedná o vysílač Černá hora.
Dnešní hádankou je úryvek z jedné české velmi známe pohádkové knížky. Pohádka se pod stejným názvem dočkala i své filmové podoby. Znáte knihu, pohádku, z které úryvek pochází?
Tak vám měl král v paláci dva psy, jeden se jmenoval Buffo a druhý Buffino. Když uviděli poprvé Jůru dřímat na zápraží, koukli se na sebe, jako by si chtěli říci: Poslouchej, kolego, tohleto není našinec. A jako by se smluvili, hnali se na ubohou Jůru. Kočka jen couvla ke zdi a naježila ocas, že byl tlustý jako koštiště. Kdyby byli Buffo a Buffino chytřejší, věděli by, co tím kočka míní, když tak naježí ocas; ale že byli hloupí, chtěli si k ní nejdříve čuchnout. Napřed Buffo, ale jen si čuchnul, už dostal takovou přes nos, že zakviknul, stáhl ocas a dal se na útěk, že se po celou hodinu nemohl zastavit a ještě pak dva dny se třásl leknutím.
Když to Buffino viděl, trochu se zarazil, ale myslel si, že musí dělat hrdinu. “Poslouchej, zmetku,” povídá Jůře, “se mnou si nezačínej; já dovedu štěkat tak, že se mne i měsíc na nebi bojí.” A na důkaz toho zaštěkal tak silně, že na míli cesty popraskaly tabulky ve všech oknech.
Ale Jůra ani nemrkla očima, a když Buffino doštěkal, řekla: “No, křičet trochu dovedeš; ale když já zasyčím, i hadovi stydne strachem v žilách krev.” A přitom zasyčela tak hrozně, že Buffinovi se strachem zježil každý vlas.
Když se trochu vzpamatoval, začal znovu: “No co, syčet ještě není hrdinství; ale koukej, jak já dovedu utíkat!” A než se kočka nadála, oběhl kolem dokola celý palác tak rychle, že se z toho samotnému paláci zatočila hlava.
Jůra se tomu tuze podivila, ale dělala jakoby nic. “No,” povídá, “aspoň vím, jak budeš přede mnou utíkat; ale kdyby na mne přišel někdo stotisíckrát silnější než ty, já bych mu utekla takhle.” A třemi skoky byla nahoře v koruně vysokého stromu – tak vysoko, že z toho Buffino dostal hroznou závrať.
Když zase přišel k sobě, řekl: “No víš, pořádný pes po stromech ani neleze; ale chceš-li už vědět, co já dovedu, dej pozor: čichám, čichám, že královna v sousední říši peče k obědu holoubata, a my že budeme mít zítra v poledne pečenou husu.”
Kočka si potajmu čichla také, ale nic necítila; podivila se tedy nesmírně, jaký má pes náramný čich, ale nedala na sobě nic znát. “No,” řekla, “to nic není proti mému sluchu; já například slyším, že právě teď naší královně spadla na zem jehla a že v sousední říši budou za čtvrt hodiny zvonit poledne.”
Nad tím zase žasl Buffino, ale aby se jen tak nepoddal, řekl: “No tak víš co? Nebudeme už na sebe štěkat. Neboj se mne a slez dolů.”
“Já,” povídá na to Jůra, “se tě ovšem nebojím. Ale víš co? Neboj se mne ty a vylez sem ke mně na strom.”
“Já,” povídá Buffino, “bych hnedle vylezl; ale dřív musíš na důkaz přátelství vrtět takhle ocasem, jako to děláme my psi.” Přitom začal vrtět ocasem tak rychle, že to svištělo.
Jůra to zkouší, zkouší, ale nějak jí to nešlo; no bodejť, když tomu pánbůh naučil jenom psy! Ale přece, aby si nezadala nějakou bázlivostí, slezla ze stromu a šla k Buffinovi. “My kočky,” povídá, “když nemyslíme na nic zlého, takhle předeme. Mohl bys to maličko zkusit z přátelství ke mně.”
Buffino tedy zkusil trochu příst, ale kdežpak! vyšlo z něho takové zavrčení, že se sám zastyděl. “Pojď,” řekl honem, “půjdeme raději před vrata štěkat na lidi; to ti je, člověče, báječná psina!”
“Myslím,” namítala Jůra skromně, “že bych to hrubě nedovedla; ale nemáš-li nic proti tomu, půjdeme si sednout na kraj střechy a dívat se na všechno hodně zvysoka.”
“Odpusť,” řekl Buffino rozpačitě, “ale když jsem vysoko, tak ti mám takovou jakousi závrať. Nejlepší by bylo, kdybychom šli spolu honit zajíce.”
“Zajíce,” povídá kočka, “bych honit nedovedla; já nemám, hochu, takové nohy. Ale kdybys šel se mnou, ukázala bych ti strom, kde bychom mohli spolu chytat ptáčky.”
Buffino smutně přemýšlel. “Jářku, Jůro,” povídá konečně, “takhle by to nešlo dohromady. Víš ty co? Já zůstanu psem v lese a na ulici, a ty zůstaneš kočkou na stromech a na střeše. Ale tady v paláci a na dvoře a v zahradě nebudeme pes a kočka, ale dva kamarádi.”
Odpověď na hádanku z minulé nedělo uhodlo celkem 6 lidí. Kdo měl v neděli svátek?
Lukáš
Jméno je odvozeno z latinského názvu Lukanie, což byla oblast na jihu Itálie.
Kdo tam bydlel se nazýval Lukáš:-)
Sv.Lukáš – uměl prý hezky malovat Panenku Marii.
Narodil se na počátku letopočtu v Antiochii na dnešním území Sýrie. Původním povoláním byl lékař a malíř. Dle svých slov se nikdy nesetkal s Ježíšem. Až později jej oslovilo Kristovo učení a humanismus křesťanství. Z vědeckých poznatků vyplývá, že byl robustní postavy, vysoký 163 cm – 165 cm a měl krevní skupinu 0. Okolo roku 50 se připojil k apoštolu Pavlovi, kterého 17 let doprovázel. Působil jako zvěstovatel víry zejména v achajské Boiotii. Zemřel stářím ve věku 84 let a pohřben je v Thébách.
Dnes se ptáme na vysílač, kde se nachází?
Nápověda: Dnes tam asi je pár čísel sněhu.
Odpověď na hádanku z minula, je tady. Úsporná žárovka je ta pravá, s pavučinkou, což byl možná pro mnohé chyták, ale Lufovi neničí ani pavučiny ani pavoučky, pář přináší štěstí.
Dnes se zase ptám na Lázně.Nápovědou může být třeba ta hrozná slepovaná silnice, takže Karlovy Vary to asi nebudou.
Víc než kdy jindy, se pár posledních let píše o tsunami a napáchaných škodách. Zkuste se vžít do role obyvatele pobřeží a zabránit tsunami, aby zničilo vaše obydlí.
Ovládání hry je velmi intuitivní a jednoduché. Obtížnost vyšší.
