Noc z 30. dubna na 1. května bylo pokládána za magickou. Svátek se původně pravděpodobně slavil o úplňku, jenž byl nejblíže dnu, nacházejícímu se přesně mezi jarní rovnodeností a letním slunovratem. Lidé věřili, že tuto noc se čarodějnice slétají na čarodějnický sabat a skutečně je tato noc jedním z největších pohanských svátků. Lidé také věřili například v otevírání různých jeskyní a podzemních slují, ve kterých se daly nalézt poklady. Hlavním úkolem tohoto starého lidového svátku byla oslava plodnosti.
(zdroj: wikipedia.org.)

Ani my, ostatně jako celá naše vesnice, včetně mnoha spoluvesničanů, jsme nezůstali pozadu a šli se účastnit jednoho z největších pohanských svátků. Děti se těšily na soutěže.

My dospělí především na dobré klobásky, prasátko a pivo. Všichni pak na zapálení hranice s čarodějnicí.

Jedna čarodějnice již byla připravena na hranici. Druhou pak přinesly učitelky z místní mateřské školky, kterou společně s dětma v minulých týdnech vyráběli.

Čarodějnice Máňa, jak byla během akce nazývána si nejprve s dětmi během soutěží zaskotačila.

Poté byla vhozena na hranici. Nakonec se hranice zapálila a spolu s čarodějnicemi shořela.

Nakonec jsem vyfotil naši čarodějnou rodinku a ve zdraví, bez upálení, jsme se všichni dostali domů.