Kent – zahrada Anglie (1999)

(OpÄ›t jeden starší článek, z doby kdy analogové fotoaparáty mÄ›ly své místo na tomto svÄ›tÄ› – pro vás tedy dnes bez fotek)

Představa strávení celého léta v Anglii v mnohých vyvolává husí kůži. Už od dob školních lavic slýcháme a čteme o Anglii jako o zemi, kde je mlha, déšť, vítr. Buď se rapidně mění klimatické podmínky, nebo jsou to mýty a nebo je Jihovýchod Anglie výjimka.
Na vlastní kůži jsem zažila, že léto v Kentu (hrabství na JV od Londýna) je příjemnější než léto v Čechách. Kent má totiž moře a s ním i spoustu pláží. Podotýkám, že jsem čistotou a teplotou moře byla příjemně překvapena.

Hrabství je bohaté svou minulostí, díky potřebě obrany před nájezdy z Evropy je zde mnoho hradů a románských opevnění. Podnebí i krajina bývá srovnávána s Francií. Oblast je poseta farmami, ovocnými a jahodovými plantážemi, často jsou vidět i větrné mlýny a oaks houses – staré domy věžovitého tvaru, které sloužily k sušení chmele. Při procházce přírodou potkáte pastviny s koňmi a ovcemi. Dokonce odtud pochází ovčí plemeno Romney Marsh, které se chová i u nás. V září, je zde veliká šance velice snadno najít spoustu hub, hřibů, kozáků, křemeňáků, protože jako kdekoli mimo naši vlast ani zde místní lidé houby nesbírají a starostlivě pohlížejí na vás, když vidí, jak s pochutnáváte na smaženici.

Do Kentu jsem přijela na léto jako au pair (pomoc v rodině). Po náročném týdnu jsem se snažila na každý víkend nejen vypadnout z domu, aby mi nehrozilo další zadání práce, ale i využít maximálně možnosti poznat ten kraj, kde je jiný mrav. Bydlela jsem v malé vesničce, kde nebyla veřejná doprava příliš rozšířená a navíc byla na české poměry jak jinak – drahá. K trávení víkendů jsem měla po ruce podobně založeného krajana, který byl au pair nedaleko ode mě. Vše výše zmíněné nás dovedlo k nápadu zkusit, jak to je se stopem v Anglii, zda se tzv. dá nebo nedá. První pokus se mi nezdál moc úspěšný, to hlavně ve srovnání s Čechami, ale nevzdávali jsme to a postupně si zvykli a taky trošku zjistili jak na to, lépe řečeno na ně. I zde platí, že nejrychlejší stop je u motorestů, benzínek, odpočívadel. Ale i sem se musí stopař nějak dostat, to býval největší problém. Většinou jsme šli k takovémuto místu asi hodinku a přitom to zkoušeli na místních úzkých a vesnických silničkách. Zde je ale nejvyšší frekvence těch, kteří jen přejíždí mezi svými farmami a také těch, kteří stopaře vůbec neznají. Ti však většinou zastaví, protože si myslí, že jste v nouzi, že potřebujete pomoct, což vlastně potřebujete :-) a zastaví. Buď vás dovezou až kam potřebujete, nebo aspoň kousek. Možná to záleží i na obratnosti při komunikaci a osobních sympatiích. Při stopování na větší vzdálenost, tedy po dálnici se nám osvědčila nejen cedule s cílovou destinací, ale i slovíčko please. (Př.London, please)

Veškeré cestovně stopovací plány, které jsme měli se nám podařilo realizovat, mimo jiné jsme se dozvěděli překvapivé informace o naší zemi, ze které je prý dobře že jsme uprchli, protože se tam válčí. Fakt, že jsme stopovali a následně řekli, že jsme z Čech, což u mnoha asociuje Čečensko, vyvolal u některých takové sociální cítění, že se nás ptali, zda vůbec máme nějaké peníze na jídlo. Těchto situací jsme však nezneužívali. Stop měl výhodu procvičení si běžné konverzace, které se nám v rodinách zas tolik nedostávalo, mnozí řidiči nám dali další podněty kam by se dalo jet a asi v polovině případů se jelo nakonec spíš tam, kam sme potřebovali my, než tam, kam měli původně namířeno oni.

Asi nejznámější a naší vesnici nejbližší městečko byl Rochester. Jako většina městeček v Kentu mu vévodí katedrála i starobylý hrad – spíš ruina hradu. Katedrála je v noci nádherně osvícena, což je vidět i z vlaku. V areálu hradu se v srpnu konal Normanský festival. Šlo o ukázku života normanů, způsobu obživy a odívání, řemeslné zručnosti. Byla možnost i nakouknutí do normanských příbytků. V hradním příkopě proběhlo několik bitev, všichni účastníci nakonec byli schopni posbírat si své štíty a kopí a odejít po svých.

Noční Rochester je celkem živé město, přijíždí lidé z venkova, obzvláště hraje –li se fotbal – Premier League. Pak jsou hospůdky přeplněné pivařů a fanoušků v jednom. V Rochesteru pobýval a psal Charles Dickens. Atmosféra života města se objevuje v jeho dílech. (Kronika Pikwikova klubu).

Dalším pro nás z literárního hlediska známým městem je Canterbury. Geofrey Chaucer napsal své canterburské povídky právě zde. Dominantou města je katedrála, která je označována za první anglickou katedrálu, usadil se zde Sv. Augustin, který se zasloužil založení a rozšíření se církve v Anglii. Stavba katedrál se poté rozšířila v celé zemi, stejně i tak církev. Milým překvapením uvnitř katedrály byly texty i v českém jazyce. I zde je ruina starého hradu a spousta starobylých uliček. V Canterbury bylo hodně turistů, a to i z Čech a Slovenska. Slovenští řidiči zájezdového autobusu nám dokonce prodali pár plechovek Zlatého Bažanta, vychlazeného.

Dost hojně navštěvovaný je Leeds Castle, tady bych řekla, že se jedná spíše o cíl britských turistů. Leeds Castle je rozsáhlý hrad nedaleko městečka Maidstone. Rozkládá se na dvou ostrůvcích, obklopených jezerem a parkem. Součástí expozice je i muzeum psích obojků. Je to místo, kde se pořádají open air koncerty, v době mého pobytu tam koncertoval Elton John. Vstupné do areálu je vysoké (L7 -10 – jen externí část),avšak areál není oplocen, lépe řečeno je obehnán oplůtkami a pastvinami s ovcemi. Není vůbec problém, projít mezi ovečkami do areálu, pokud ale nejste velká skupina.

V parném dni je příjemný výlet k moři (severní pobřeží Kentu). Letovisko Herne Bay je univerzální typické „seaside resort“, které je možno zařadit do kterékoli evropské země a zapadne tam. Pláže, promenády, mola, stánky s občerstvením. Odtuď je v dálce vidět Reculver Castle. Pohled je zrádný, vypadá to, jako půlhodinová procházka po pláži a jste tam, ale skutečnost je značně jiná. Tříhodinová túra po pobřeží, avšak už bez turistů, pláže se změní v divoké pobřeží. Reculver Castle (Reculver Towers) je zřícenina, které dominují dvě stejné věže. Stavba je z Románského období, je situována na útesu,v průběhu staletí byla značně erodována mořem. Věže byly zachovány jako znamení pro námořníky.
Příjemné pobřeží a pokoupání je taktéž pobřeží na jižním cípu Kentu. (Dover, Folkestone, Hythe)

V Kentu se také nachází pár rodinných vinic (bílé víno, cider). Některé umožňují prohlídky jak vinohradu, tak i prostředí výroby. Někdy je požadováno vstupné. Samozřejmě je tam pestrá nabídka vín k prodeji. My jsme navštívili vinici (údajně ta nejstarší v Kentu) v Biddendenu, prošli vinohrad, ochutnali pár hroznů a zase šli dál. Vesnička Biddenden má genia loci, staré hrázděné domy, hospůdky, ulice, vesnička, kde se jakoby zastavil čas.

You can skip to the end and leave a response. Pinging is currently not allowed.

8 komentářů k “Kent – zahrada Anglie (1999)”

  1. hurri napsal:

    Fotky lze jednoduše digitalizovat. Zeptej se Lufy, jistě o tom rád napíše článek na blog.
    ÄŒlánek jsem četl jen zběžnÄ› a chybÄ›l mi tam nÄ›jaký ten závÄ›r. NÄ›co ve stylu: „Víno bylo tak dobrý, že už do Anglie nikdy nepojedu!“
    Pak se mi nelíbí, že jste lezli na Castle a neplatili vstupné (já bych si to nedovolil ani u nás ani v Anglii) a nerozumím kódu „L7 -10“.
    Končím svůj oblíbený a vtipný komentář.

  2. mv napsal:

    A je tam minimálnÄ› jedna hrubka „Podnebí i krajina bývá srovnáváno s Francií.“

    Končím svůj prázdný komentář.

  3. Gabča napsal:

    Hurri myslím, že tebou nepochopený kód L7 -10 zřejmě znamená 7-10liber, teda pokud se nepletu, v Anglii jsem nebyla, ale Klárce se povedlo nalákat mě na nový cíl cesty. Hurri netlačí tě svatozář, i když na druhou stranu oceňuju tvou čestnost a jestli si nikdy nejel na černo a pod. máš můj obdiv.

  4. hurri napsal:

    Gabča: Obdivu není třeba, slušné chování, respekt k soukromému vlastnictví a úcta k cizí práci je pro mě normální.

  5. Forrest napsal:

    Hmm, mÄ› docela často lidi říkaj „Pane Bože“, nejdřív jsem jim to vymlouval, jako že má poctivost a čest zdaleka není tak pÅ™eveliká. Ale pak mÄ› to pÅ™estalo bavit, jejich volba, jen jsem to jeÅ¡tÄ› nedokázal zpeněžit :-( To je normální tento ateistický národ potÅ™ebuje své nové alternativní vzory …

  6. Klára napsal:

    Klukům z vedlejšího kanclu:díky za komentáře a pozorné čtení mých příspÄ›vků. L10 je opravdu libra, L s vlnovkou, veÅ¡keré ceny v librách se píší takto, napÅ™. i kyperské. Hurri asi jeÅ¡tÄ› tak daleko nebyl a anglické učebnice nečte. ZávÄ›r není – z celého článku je závÄ›rem ta pointa, že si každý myslí že v Anglii prší a fouká a není žádné léto a ono je tam krásnÄ› se vším vÅ¡udy. Dnes už bych zadarmo do areálu castlu taky neÅ¡la.

  7. hurri napsal:

    Díky za vysvětlení, i když jsem si myslel, že L10 je deset liber. V zemích, kde se platí librami jsem nebyl.
    Vzhledem k tomu, že v současné době nečtu ani české učebnice, tak nevidím důvod, proč bych měl číst anglické. S tím závěrem to byl jen můj subjektivní feeling.

  8. Marcela napsal:

    Klárka: Díky za pÄ›kný příspÄ›vek. Syn byl se Å¡kolou vloni v tÄ›chto místech, já dosud nikoli… ale doufám, že se tam v dohledné dobÄ› (horizontu nÄ›kolika let) také podívám.
    O Velikonocích ses vydala do Brna… možná jsme se mohly sejít, i když my slavíme Velikonoce velmi tradičnÄ› – a doma.
    Je fajn, že se „se Å¡kolou “ dnes jezdí tÅ™eba i do Anglie… Když jsem pÅ™ed lety na gymplu psala v angličtinÄ› na závÄ›r své práce o LondýnÄ› „PÅ™ijeďte a uvidíte!“ znÄ›lo to skoro provokativnÄ› ( a velmi neskutečnÄ›…) PÅ™esto „osvícená“ profesorka moji práci pÅ™ed třídou pÅ™ečetla… :-) (Psal se rok 1983…)

Napište prosím komentář

You must be logged in to post a comment.