Lukáš Faltýnek a autoři

Nedávno mi zazvonil telefon, volala jedná dávná bývalá kolegyně, která pracuje na Ministerstvu práce a sociálních věcí. Kdysi jsem ji požádala o radu v oblasti problematiky cizinců a teď se na mě hezky diskriminačně vyřádila, jako správná úřednice:

„Hele, to neděláte dobře, že tu pomáháte hledat práci cizincům, vždyť je spousta Čechů co nemaj práci. Víš jak nám stoupaj náklady na nezaměstnanost? Ať si jdou domů….
Vláda to vůbec nepodporuje a pokud vy budete pokračovat, tak vás systematicky oddělá…“

Já:“ Kdo mě oddělá?“

„Nová vláda, už dnes nikdo nesnáší cizince, teď o to víc, dělají bordel a navíc berou práci, ty to nechápeš? Přestaňte s tím….

Už na mě skoro řvala. Na to že jsme spolu nemluvily dva roky do mě začala dost hodně šít a nechtěla nic slyšet. V jednu chvíli jsem přemýšlela, jestli třeba není pod vlivem, protože mi strašně nadávala. Jako zaměstnanci státní správy se mi vůbec nepodařilo jí vysvětlit, že já vůbec nic neovlivním a že nechápu proč mi volá. Že by za to dostala nějaké body od socanů? (Nedával bych práci lidem z jiných kultur)

Pokračovát dále ve čtení příspěvku »

Jeden komentář

Tak jsem si procházela Kampou a na jednom mostě je spousta zámečků. Nikdy jsem si jich nevšimla, nikdy jsem o nich nic neslyšela.

Internet je mocná zbraň a nejsem první, kdo se rozhodl sdělit světu kouzlo zámečků na mostě. Dle fotek, počet věřících v kouzla na Kampě opravdu narostl, dnes je záměčků více, než loni touto dobou.

Na stopu vás dovede kolega blogger a jeho článek:Zámky.

7 komentářů

Je plno lidí, kteří nebyli nikdy na Řípu, někteří z nich jsou i přesto v evidenci českého statistického úřadu jako češi.

Pověst praví, že praotec Čech vylezl právě tady na tu horu a prohlásil, že je to jeho země zaslíbená. Od té doby je Říp symbolem vlastnectví.

„Co Mohamedu Mekka, to Čechu Říp“
Dřív než poutník uvidí rotundu, uvidí turistickou chatu, s vlasteneckým nápisem. Přisedám a pomýšlím na to, že tedy teď jsem ta pravá češka, ta která byla tam, tam a dokonce až tam a nebyla nikdy zde.

Pokračovát dále ve čtení příspěvku »

Jeden komentář

Společnost Rynanair zvažuje zavedení tzv. tukového poplatku. Vede je k tomu průzkum zákazníků, většina se domnívá, že nadměrní pasažéři mají platit více.

United Airlines, Delta air a JetBlue už tento poplatek zavedli. ČSA nic takového nezvažuje, jakýkoli pasažer si může dokoupit extra seat dle tarifu. Patrně jim je jedno, jak trpí zákazník vedle nadměrného pasažéra, který sice zaplatil za jedno, ale přesahuje do více sedadel.

Proč jsou ještě poplatky rozumné?
Nejde jen o utlačování pasažérů, ale i o váhu letadla. Každý cestující má možnost učité váhy zavazadla. Co kdyby člověk do určité váhy mohl mít 5 kg zavazadel více, naopak nadměrný méně? Je to diskriminace?

Poplatky i jinde
A co městská hromadná doprava? V tramvajích, které mají řadu sedatel vedle sebe, taktéž rozměrný člověk zabírá více. I když stojí, zabírá více a přitom platí stejně jako „bežný“ cestující. Je to už delší dobu, kdy jsem zaslechla diskuzi, inspirovaným obézním cestujícím rozteklým na sedačkách tak, že ostatní cestující opustili svá místa:
“ Ať platí víc, aspon ho to donutí něco ze sebou dělat!“ Ozvalo se z úst muže, otáčím se a vidím dospělého střízlíka, 164 cm, nohy č. 4 držíce se madla aby ho průvan neodfoukl. Ano, hubení hlasují pro znevýhodnění tlustých, tlustí budou argumentovat, že za to nemohou. Tak by to asi vypadalo, kdyby se to řešilo zde.

Pokračovát dále ve čtení příspěvku »

5 komentářů

…ten debilní hokej, kvůli kterému se může jedna půlka národa p…t a ta druhá se z toho může p…..
Nějakej turnaj v fotbale nebo hokeji…

Zaslechla jsem někde něco takového.

Není to žádná novinka, když jsme byli malí, tak byl problém s televizí, ta bývala v každém bytě jen jedna a navíc, v dobách socialismu bývaly rodiny stejného složení 2:2. Tedy nerozhodně, ale stejně to byla období, kdy se z obývacích pokojů ozýval křik komentátora, pískot rozhodčího a někde i komentáře a rady diváků, jak by to měl ten či onen dělat lépe.

Tento model mohl býval být výhodný pro ženský, jelikož byli páni připoutání k televizi, doma, znamenalo to že pohlídají děti, tedy – ženské mohou vyrazit!

Jak je to o pár desítek let později? Páni mizí večer co večer, někdy i odpoledne do hospody, dívat se na plátno a sdílet komentáře a údajné napětí. Výhodou je, že nemusí pít lahváče, o které si pokaždé museli říkat manželce, ale dostávají bez ptaní jeden orosený půllitr za druhým, přímo podnos. Kuřáci si můžou většinou i zapálit, aniž by přestali sledovat plátno.

Jeden by řekl, že je to super řešení, ženský seděj doma, můžou se dívat na připitomělé seriály a nikdo jim do toho nekecá. Jenže na ženských večer co večer, odpoledne co odpoledne zůstávají ty děti. Takže konec s fitkem, konec s jazykovkou, konec s kavárnama, konec s milencema, alespoň na pár týdnů, protože už to zase začíná….

Leda že by naši brzy vypadli….:-)

3 komentářů

Poštěstilo, nebo nedejbože poštěstilo se mi před Vánoci zamotat se do jedné párty, nejprve jsem si myslela, že šlo o oslavu něčích narozenin. Ano, šlo – jen o předběžnou oslavu narození Ježíška.
Ježíšku, tak kdybys to nevěděl, tak Tě lidé vítají v Potrefený huse a né v Betlémě, či chlívě, kde ses prý narodil. Z Potrefený husy do chlíva cesta daleká je a bez alkoholu dnes ani ránu.

A kdo Tě takto předčasně vítal na světě? I já jsem se ptala, odkud se ty lidi znají a co mají společného. Zkrátka co jsou zač.

“No, ten co klečí na stole, s tou holou prdelí, to je ředitel nadnárodní společnosti.” Uvozuje mě do situace jeden z klidnějších.
“A jak se znáte?” Snažím se zjistit, co dalo tuto bujarou skupinu lidí dohromady.
“No a támhleto je šéfka něčeho nevímčeho v ááčkách.” Neslyší mě a vykládá dál.
“Tyhle dva jsou manželé, chirurg a neuroložka, ty moc peněz nemaj…” Dozvídám se.

Nevím vůbec jak se kdo jmenoval, patrně to nevěděl ani ten, kdo tam s nima Ježíškův příchod slavil, ale co bezpečně věděl bylo kdo kde co dělá. A světe div se, všichni něco vlastnili, něčemu šéfovali nebo podnikali.

Jsem ráda, že se lidé dnes již nepředstavují se svými tituly, jenže to jsem ještě netušila, co přichází právě teď na scénu:
“Kdo nešéfuje, není in.”

Už se nedozvíš, že se ty dva na základce nesnášeli, na vejšce si pomáhali a nakonec se vzali. Dozvíš se jen, že je to chirurg a neuroložka a že mají málo peněz, protože nešéfují, nýbrž jen zachraňují životy ožralým šéfům nadnárodních společností.

P.S.:Šéf s holou zadnicí si po odchodu z Husy rozrazil hlavu.
„A toho debila, co mi sem dal ty schody do cesty nechám hned v pondělí vyhodit..,“ Řekl na rozloučenou.

4 komentářů

Probouzím se, ty jo, teprv půl šestý, tak to ještě musím počkat.

Sedím si tak ráno u PC, je 8h, snídám a odpovídám na ranní služební i soukromé mejly.
Je 8:15 a uvědomím si, že je čas činnost i byt opustit, abych stihla být včas, v 9:00 v práci.

Něco takového sdělím na chatu Marcele.
„Tak to nejsi zrovna ranní ptáče, to máš flexibilní pracovní dobu.“ Odpoví mi v okamihu.

V tu chvíli je mi jasné, že Marcela žije někde kde se vstává v 5, jde se na vlak a v 6 jsi v práci jako na koni. Ve dvě se jde na vlak a ve tři jsi doma.

Marcely vzkaz ve mě vzbudil stud, o to větší, když každé ráno nemohu dospat a otevírám a odkodovávám celou firmu, protože tam mezi 8 a 9 tou jsem první.

Ne nevyhovuje mi to, jsem duší tovární typ. Marcela asi ani neví, že tu chodí lidé do roboty kolem 10h a odchází kolem 18 té. Když přijdu v 8, stejně nesmím nikam volat, ani klientům, ani kandidátům, ofiko start byznysu je až v 10.Takže na to myslete, když komunikujete s hlavním městem, můžete až od 10, ale máte naději, že můžete mít štěstí i v 18 h:-)

3 komentářů

Podařilo se mi o víkendu dostat do krajů, kde pojem světová ekonomická krize znamená, že se nemusí bát, že se jich to netýká, protože svět je od nich daleko, když jsou na jeho konci. Po téměř měsíčním intenzivním bušení informací do hlavy o krizi, cenách bytů, o insolvenci, o nezaměstnanosti, propouštění, krachu společností, exportu cizinců zpátky domů…..jsem zažila den, kdy nikdo nic o „přicházející katastrofě“ neřekl. Podhorského kraje jakoby se to netýkalo. Zádný strach o práci, protože když práci nemáte, nemůžete ji ani ztratit. Žádný strach o splácení hypotéky, protože když ji nemáte, nemusíte nic splácet.
Krachy společností, především textilních, zde probíhají již několik let.
Takže „vyhlášení“ světové ekonomické krize nikoho nezajímá, tedy nevzrušuje.

Pohoda

Napadlo mě, že v tuto chvíli se mají nejlíp právě tam, kde je bída s nouzí už několik let. Ono je totiž už jen tak nic z míry nevyvede a navíc, jsou zvyklí. Žijí z toho co je a ne z toho co není. Proto pokud by se splnil nejčernější scénář médií, život tam půjde dál. A my budeme ještě rádi, že si tam budem moci zajet poprosit o maso, brambory, jablka a vodu.

A můžeme umět javu a .NET sebelíp…

3 komentářů

S kamarádem z dětství, kterýho jsem asi rok neviděla. Takže jsme mluvili a mluvili až jsme zapomněli na čas.

Doma jsem říkala, že přijdu tak kolem desátý – přece jenom druhej den do práce…
Kolem jedný hodiny jsem se připotácela domů. Manžel už na mě číhal.

„Kde seš?! Říkalas, že jsi do desíti doma!“
Na odpověď myslím nečekal a přibouchnul mi před nosem dveře do ložnice. Pochopila jsem, že tam asi dneska spát nebudu a odšourala se i s kočkou do obýváku.

Ráno mi bylo opravdu dost blbě. Ale můj drahej mě nešetřil:
„Matyáše si odvezu do školky sám, beztak máš ještě zbytkáč!“

Tak jsem jela do práce autobusem a pěkně si to tam přetrpěla. Manžel si asi myslel, že odbourávám alkohol dost pomalu, protože mi přišla sms, že malýho ze školky i vyzvedne.

První jsem se chtěla omlouvat – udělat teplou večeři.
Ale když se tak nad tím zamyslím – vy chlapi tohle děláte běžně. V hospodě se zapovídáte, čas nevnímáte. A když vám náhodou přijde esemeska s dotazem kde jste, tak jsme my ženský hned stíhačky, kamarádi na vás významně mrkaj…
Ale když si vyrazíme my, tak máte právo nám zavolat, být na nás naštvaný – protože vy to přece děláte proto, že o nás máte strach.

Před chvílí šel manžel na pivo. Počkám do desíti a pak už na něj bude čekat v obýváku na gauči kočka:-)

9 komentářů

Každý má svého Ubra, zaznělo v recenzi filmu Děti noci. Zaujalo mě, že se to někdo odvážil říci nahlas. Máme někoho kdo přijde, když je nám zle, pokud nepřijde, dokonce si ho zavoláme. Rádi cítíme, že nás ve špatných chvílích má alespoň někdo rád. Zpytujeme-li své svědomí, tak se přistihneme, že Ubra zneužíváme.

Ubra mají otcové i matky. Většinou jde o staré lásky, nebo lásky, které se nestihly uskutečnit, alespoň ve stejný čas.

Nejde jen o Ubry, existují i Ubřice. Jejich funkce se blíží funkci matek. Ubřice často vědí vše o Vás, vašich dětech a partnerech.
Přemýšlím, zda je to sobectví, zda Ubrům a Ubřicím škodíme.

Odvaha je, si to přiznat.

10 komentářů