Lukáš Faltýnek a autoři

V sobotu odjel manžel na noc pryč. Uložila jsem malýho a už jsem se těšila až dorazí Klárka. Na talíř jsem přichystala něco dobrýho k pivku a pak už jsme popíjely a povídaly a povídaly…

Kočka Bětuška se válela na klíně chvíli u jedný, chvíli u druhý. Pak Klárka povídá: „Hele, už bych něco snědla, vem si kočku, jdu si umejt ruce.“

„Co? Proč si jdeš umejt ruce po naší Bětušce?!“ Na to mi Klárka odpověděla, že je zvyklá z chalupy.

„Jenže tady to je kočka domácí, ta ven nechodí, nemá se kde ušpinit!“ Ubezpečovala jsem ji. (Stejně zamířila do koupelny) Tak zatím hladím Bětušku a vysvětluju jí, že je Klára blbá. A najednou koukám:
„Ty jó, tady jí něco leze v kožichu…to není možný..to je snad..blecha!“ Klára mě hned hecuje ať ji chytím, že blechu bezpečně pozná: „Musíš ji rozmáčknout mezi nehtama!“ (No, tak teď navštívím koupelnu i já)

Opravdu to byla blecha. Nechápu, jak se k nám do prvního patra vyšplhala. Pak si vzpomínám, že nás o vánocích navštívil pes Alík.

A pak už se naše původně intelektuální debata stočila na blechy. Kdo kdy měl blechy…i když jsme holky čistotný, tak už jsme – jako pejskařky - ňákou tu blechu odchytly obě.

Na závěr už jen vzkaz pro všechny kamarády a taky pro mrňousovu školku: Nebojte se, dneska jsem zakoupila Frontline, takže bleší likvidace úspěšně započala.

4 komentářů

Jelikož jsem nedávno psala článek Má to smysl - česká pomoc v Keni, mám nyní potřebu informovat vás o dění.

Zatímco my jsme si tady vánočně odpočívali, minulý čtvrtek v Keni proběhly prezidentské volby. Výsledky voleb byly zpochybněny jak opozicí vítěze a stávajícího prezidenta Mwai Kibaki, tak pozorovateli Evropské unie. Mezi obyvateli to vyvolalo nepokoje, jejichž dosavadní bilance je děsivá - přes 300 mrtvých, 75 000 obyvatel přešlo do Ugandy, násilnosti, rabování, přepadávání aut, znásilňování žen. V zemi dochází pohonné hmoty, potraviny a vázne komunikace.

Nepokoje se nevyhnuly ani oblasti Itiba, kde organizace ADRA provozuje zdravotnické zařízení. Vypadá to, že původní plány pro rok 2008 budou pozměněny. Vzhledem k většímu počtu pacientů, bude zvýšená spotřeba zdravotnickýh materiálů a léků, které je třeba koupit na místě (Náklady na dopravu z ČR převyšují cenu materiálu zakoupeného na místě.)

I nadále je možno posílat DMS KENA na číslo 87777, další informace o možné pomoci a vývoji situace v Itibu můžete najít na www.kena.websnadno.cz.

5 komentářů

Sedím v autobuse a kdesi za mnou slyším ženský hlas. „Tak si prosím tě
představ, včera mi ten můj kluk přeinstaloval Windows a už mi to
zas hlásí, že jsem se stala obětí počítačového pirátství. Však já jim
to pirátům nedaruju a rozhodně je nahlásím.”

No, nevím přesně, z jakého důvodu se paní na monitoru hláška objevuje.
Napadají mě dvě možnosti. Paní koupila Windows od pirátů, nebo je
někde zadarmo získal její syn (paní asi klukem myslela syna).
Pravděpodobnější se mi zdá druhá verze. Takže pokud se paní k
nahlášení pirátů odhodlá, může tak nechtěně udat svého syna a to je
smutné.

5 komentářů

Při čtení Klárky článku Štědrý večer nastal, co nám přichystal? jsem se opravdu zasmála. Ne škodolibě. Ale s pochopením. Myslím, že ve většině rodin to je podobné. Neznám snad nikoho, kdo by měl ty krásné, „učebnicové“ svátky. Uznávám… v tu chvíli by se člověk někdy nejraději zakopal pár metrů pod zem…ale pak se na to s úsměvem – smíchem vzpomíná…

Tak jen v rychlosti - na co že se to bude vzpomínat u nás…

Letos začal perlit děda. Babičky odvedly mrňouse do vedlejšího pokoje, a my s manželem jsme rychle vyndávali schované dárky pod stromeček…děda na nás koukal: „Jak dlouho chcete tuhle komedii hrát?“ (Matymu jsou 4 roky) Já jsem málem začala prskat hůř než naše kočka, naštěstí manžel je kliďas a zachraňoval situaci: „Co nejdýl to půjde, dědo“.

Při rozbalování dárků trumfovala dědu babička : „Tak si představte, kdo umřel!“ Po tom, co se na ni mamka zamračila, pokračovala: „Ale já to neříkám jen tak! …Ona byla od nás z vesnice!“ Po dramatický pauze – na kterou nikdo nereagoval, babička znechuceně povídala: „Co to tady hraje? To je z rádia?! (Z CD se linuly „nejkrásnější koledy“)

Všechen ten mumraj pozorovala zpod stromečku kočka Bětuška. Děda při pohledu na ni povídá: „Sousedovic kočky choděj tý naší na žrádlo…“ A pak nám začal vysvětlovat, že je potřeba se jich zbavit a rozvíjel teorie o vyvraždění místních koček.

Když jsme si rozbalili dárky, poseděli, popovídali, tak se chystala babička s dědou domů. Šla jsem jim zamávat z okna a mamka – která s bráškou odjížděli s nimi - se dole prohýbala smíchy:“ Děda nemůže najít klíče od Wartburga!“ Otočila jsem se na manžela, že musíme jít hledat klíče od auta, ale mamka křičela: „Oni jsou někde tady…děda to auto odemknul“. Celá ulice pak slyšela, že klíčky se našly u dědy v kapse…

S manželem jsme potom seděli unavený se skleničkou v ruce na gauči, a říkali si, že to je hezký, ale častějc než 1x za rok by to člověk nezvládnul…

Mrňousek zatím spokojeně spinkal ve spidermanovským oblečku, co mu ušil Ježíšek…J.

2 komentářů

Je třetí adventní neděle roku 2007, sníh nikde, slunce v peřinách a my přesto vyrážíme z Libochovic na zříceninu hradu Hazmburk – na výlet. Před námi je tedy cesta sice jen cca 4 km ale hrad leží na kopci, který se mi zdá nemalý. Zatím vidíme jen dvě věže, jednu menší, druhou větší. Cesta vede po silnici, po poli a mezi sady, kterými je kopec posetý. Nikde ani živáčka, celou dobu, tedy vlastně živáčka jo, sem tam vidíme srnčí zrcátka.

„Myslíš, že nahoře někdo bude?“ Ptám se.
„No měl by být, je tam vstupný.“ Dostane se mi odpovědi.
„Kdo by tam co dělal, takhle sám, vždyt je taky možný že tam za celý den nikdo nepřijde.“ Divím se nahlas.
Pokračovát dále ve čtení příspěvku »

Jeden komentář

Včera jsem využil možnosti navštívit střelnici a tak si trochu zastřílel. Akce se konala na střelnici v Čestlicích

Jako odvedený nevoják pacifista jsem mimo vzduchovky do včera z žádné zbraně nestřílel. Po úvodní instruktáži, kde nám mimo jiné řekli, jak zbraně v žádném případě nedržet, abychom si sobě a ostatním nepřivodili zranění, jsem z blížícího se střílení dostal trochu strach. Holt není to jako ve filmu, či počítačové hře. Člověk má přeci jen pouze jedno zdraví a jeden život. Nakonec jsem strach překonal a terč několika úspěšnými střelami pošimral.

Z jakých zbraní se střílelo je vidět níže na vstupence. Zbraním nerozumím, takže je to vše co k nim mohu napsat.

Pokračovát dále ve čtení příspěvku »

7 komentářů

…říkal prodavač v prodejně zdravé výživy své zákaznici. Pan prodavač je ale úplně jiný prodavač, jakého dnes skoro neznáme. Tento pán, se chová podobně jako pan Bajza z Bylo nás pět.

Zdravou výživu nejen prodává, ale zajímá se i o lidové léčitelství, bylinky,…

„Dobrý den, máte lepicol?“ Přijde zákaznice do obchodu.
„Máme, za 250.“ Odpovídá prodavač.
„To je drahý…“ Reaguje zákaznice.
„Paní, já vám poradím, na střeva je dobrý svařený lněný semínko, nebo aloe vera, sušený švestky.“ Doporučuje prodavač.

Následuje debata o zdravotních potížích zákaznice, jestli by neporadil i něco na to a ono.

Zbystřím až když dojde na něco jako „lékařské vyšetření“.

„Jeden léčitel mi řekl, že to je na kudlu, jinak že umřu a ukazuje něco na krku.“ Odhrnuje si vlasy z krku.
„Vždyt tam nic nemáte.“ Směje se prodavač.

Jsem zvědavá a tak se podívám taky, opravdu tam nic nevidím. Paní si tam nemůže sama vidět vůbec, napadá mě, když nám nevěří, že tam opravdu nic nemá. Paní ale tvrdí, že tam má rozšiřující se mateřské znaménko.

„Uklidněte se, to furt se všichni všeho bojíte, že vás vyhoděj z práce, že umřete…To že vám řekl, že umřete, umře každej, to je jediný co vám s jistotou mohl říci. Kolik si za to řekl?“ Začne se rozčilovat.

„ Po novým roce vás doktoři budou stašit ještě víc a vytahaj z vás peníze a co - stejně umřete.“ Pán je rozčílen.

Pak se podívá na mě.

Pokračovát dále ve čtení příspěvku »

3 komentářů

Minulý pátek se nám kolegyňka svěřovala, že bude muset 4.12. nechat děti samotné doma a že se bojí že to nezvládnou. V jejich základní škole byla totiž ohlášena stávka učitelů.

Den po stávce jsme se ihned ptali: „ Tak to děti zvládly samy doma, už jsou velké ne?“
„No zvládly,no.“ Odpoveděla kolegyňka stroze.

„Tak vidíš, podceňuješ je.“ Hájíme děti.

„Přesně tak, podcenila jsem je. Mohlo mě to napadnout, že se budou nudit a budou hledat dárky.“ Říká skoro s pláčem.

„A našli?“ Zpozorníme všichni.

„To víš že jo, vše jsem našla přehrabané, oblečení nesložené, krabice rozlepené…“ Má slzy v očích.

Učitelé jedni nerozumní, to si to pěkně blbě naplánovali, napadá mě. Mám na ně vztek, i když se mě předtím stávka netýkala. Ani si neuvědomují, co vše tím způsobili, a to nejen rodičům, ale i dětem, mnoho z nich bude na Štědrý den bez překvapení.

******

Důvody, proč učitelé stávkovali – dětský pohled:

• Protože maj tatranku (Nokia 5110), tak aby měli na lepší mobil
• Protože nemaj peníze na oblečení, chodí oblečený jako socky
• Protože učitelky syn hraje hokej a ona nemá na to mu furt kupovat brusle, hokejky, chrániče
• Protože nemaj na auto, do práce jezděj na kole sto let starém
• Protože jsou líný
• Protože jim to říďa nakázal

10 komentářů

Deny článek (Místo dětských perel: Perly mojí babičky (když budou ty Vánoce) a následná diskuze mě inspirovaly napsat jednu ze vzpomínek na svou babičku.

Dolení babička byla vesnická žena, jediná holka ze čtyř dětí, takže možná trochu rozmazlená, možná trošku klukovatá, když vyrůstala ve výhradně klukovském kolektivu. Každopádně byla svá.

Když jsem byla malá, mohlo se mi zdát, a zdálo se mi, že je strašně zlá, až necitlivá a přísná, klasicky dětským rozumem shrnuto: “Neměla mě ráda.”

Jako děti jsme se vždy těšily až bude mít její kočka koťata. Ale nedočkaly jsme se jich. S přibývajícím věkem se nám začlo zdát divné, že kočka každé jaro čekala koťata, jejího rostoucího břicha se nedalo nevšimnout. Avšak koťata nikdy neměla. Jak to?

Jednoho dne jsem se babičky zeptala:
“Babíí, jak to že nemá kočka koťata, když je měla v bříšku ještě minulý týden?”

“No to víš, musela jsem je dát pryč, co bych s nima dělala?!?” Vysvětluje docela mile babička.

“Kam pryč?” Nedala jsem se odbýt doufala, že mi řekne, že je najdu někde u sousedů.

A tady nastupuje ta drsnější stránka mé babičky, drsnější z dnešního pohledu a z pohledu holky z města.

“No dala jsem je do pytle, a tamhle v kůlně s nima párkrát práskla o zem a hodila je do potoka.” Čestně se přiznala.

Po tomhle výroku jsem si byla jista, že moje dolení babička je zlá a bylo mi divné, jak mě tam vůbec může moje máma u ní nechat, bez dozoru, co když mě taky jednoho dne dá do pytle a párkrát se mnou práskne o zem?

13 komentářů

Informace na úvod:

podle zákonů 111/1994 Sb. o silniční dopravě § 18 a 266/1994 Sb. o drahách § 37 se musí cestující na výzvu pověřené osoby prokázat platným jízdním dokladem, pokud chce bez problémů docestovat do zvolené zastávky nebo stanice. V Brně je možné si zakoupit jízdenku pro cestu v MHD, ale teprve označením ve značkovači se z ní stává platný jízdní doklad. Vtip spatřuji v tom, že někteří revizoři vyzývají ke kontrole jízdenek a nikoli platných jízdních dokladů. Dalším platným jizdním dokladem může být též předplatní jízdenka nepřenosná, tvořená průkazkou a kupónem, označovaná brněnsky prostě jako šalinkarta.

Svoji historku mohu též uvést krátkou anekdotou:

Proč si označuješ dvě jízdenky ptá se jeden druhého při nástupu do šaliny. To pro případ, že bych náhodou jednu ztratil. A co když ztratíš i tu druhou? V tom případě to jistí ještě šalinkarta. (Ha Ha Ha)

Při jedné jízdě v brněnské šalině č. 6 mě vytrhl z rozjímání rozruch v přední části vozu v důsledku pronesené věty: “Kontrola jízdenek”. Než kontrolór docupital až ke mně, napadla mě myšlenka na menší výstřel z Aurory. Ač jsem spokojeným držitelem roční šalinkarty, nosím v peněžence ještě štůsek jízdenek pro nebrňáky, kteří se mnou někdy v MHD cestují a jsem schopen jim jednoduše jízdenku poskytnout z vlastních zásob bez zdržování se jejím nákupem. Na výzvu: “Kontrola jízdenek!” jsem právě tento štůsek neoznačených jízdenek podal ke kontrole se slovy: “Nevím, co na nich chcete kontrolovat, zdají se mi v naprostém pořádku”. Revizor probral jednu po druhé a když viděl, že ani jedna není označená téměř zajásal. Jednu neoznačenou jízdenku si ponechal v ruce a ostatní mi vrátil se slovy: ” Nemáte označenou jízdenku, zaplatíte pokutu 500 Kč!” S ledovým klidem jsem ho požádal o vrácení mé zadržené jízdenky a též jsem se zeptal, proč bych tu jízdenku měl mít označenou, že to absolutně nechápu. Odpověděl jen, že mi jízdenku nevrátí.

Myslel si patrně, že zadržel jedinečný důkaz svědčící proti mně, že jedu bez platného jízdního dokladu. To mi dalo možnost dále v tomto rozhovoru pokračovat, a protože mě jednání revizora, že mi zadržuje jízdenku, naštvalo, řekl jsem si v duchu, že nechám záležitost vyostřit, co to dá.

Pokračovát dále ve čtení příspěvku »

72 komentářů