Lukáš Faltýnek a autoři

Bumerang je jednoduchý dřevěný nástroj užívaný k různým účelům. Je prvotně spojován s původními obyvateli Austrálie, i když ho lze najít i v různých oblastech Afriky či u některých indiánských kmenů v Americe. Na polské straně Tater byl nalezen dosud nejstarší bumerang, jehož stáří je odhadováno na zhruba 20 000 let.[1] Podle účelu bumerangu se liší i jeho tvar, nejznámější je vracející se bumerang, který v případě, že je správně odhozen, letí na zakřivené dráze a vrací se na místo vypuštění.
(zdroj: Wikipedia - Bumerang)

A především vracení na místo vypuštění musím potvrdit. Je to tak čtrnáct dní, co jsem si doma dělal pořádek ve skříni a úplně dole objevil bumerang s kterým jsem si za svobodna za bezvětrných dnů házel.

Touto cestou se tedy Bumerang ke mě po letech vrátil a teď bylo na mě, abych si ho vzal ven a alespoň chvíli si s ním zaházel. Učinil jsem tak dnes a musím říct, že i po těch letech se bezvadně vrací :-). A to přesně do ruky. Jednou jsem se dnes dokonce nemusel hnout z místa.

Pokračovát dále ve čtení příspěvku »

4 komentářů

Noc z 30. dubna na 1. května bylo pokládána za magickou. Svátek se původně pravděpodobně slavil o úplňku, jenž byl nejblíže dnu, nacházejícímu se přesně mezi jarní rovnodeností a letním slunovratem. Lidé věřili, že tuto noc se čarodějnice slétají na čarodějnický sabat a skutečně je tato noc jedním z největších pohanských svátků. Lidé také věřili například v otevírání různých jeskyní a podzemních slují, ve kterých se daly nalézt poklady. Hlavním úkolem tohoto starého lidového svátku byla oslava plodnosti.
(zdroj: wikipedia.org.)

Ani my, ostatně jako celá naše vesnice, včetně mnoha spoluvesničanů, jsme nezůstali pozadu a šli se účastnit jednoho z největších pohanských svátků. Děti se těšily na soutěže.

My dospělí především na dobré klobásky, prasátko a pivo. Všichni pak na zapálení hranice s čarodějnicí.

Jedna čarodějnice již byla připravena na hranici. Druhou pak přinesly učitelky z místní mateřské školky, kterou společně s dětma v minulých týdnech vyráběli.

Pokračovát dále ve čtení příspěvku »

4 komentářů

Děti a peníze. Již jsem o tom něco málo napsal v příspěvku “Děti a peníze” a teď o tom napsala i Klárka v příspěvku “Kdo je nejbohatší?” .

Být v konzumní společnosti dítětem bez peněz není holt jednoduché. Takže tuto sobotu jsme jako rodiče (Já, Gabča, Dena a Lukáš) udělali svým dětem radost a pod vedením Klárky jsme se vypravili hledat cenné polodrahokamy.

Naše výprava za drahými kameny začala prohlídkou kamenné dílny u Vorlů v Roztokách u Jílemnice. Nejdříve nám a dětem byly představeny výrobky, které se v dílně vyrábí. A že bylo na co se dívat. Kameny, z kterých jsou okrasné výrobky udělány, pochází nejen z Čech, ale i z jiných koutů naší planety. Ty zelené v pravé horní části fotografie pochází například z dalekého Pakistánu.

Mě osobně se ze všech vystavených věcí líbil kamenný stolek s kamennými pohárky.

Dále mě zaujal kámen, pocházející z karlovarských trubek, kde se 80 let tvořil jako usazenina. Vybroušený vypadá skutečně nádherně.

Pokračovát dále ve čtení příspěvku »

3 komentářů

Tak nám včera Davídek s Lucinkou daly hádanku:

Lucinka: Je to modrý a má to na hlavě klobouk?

Davídek: Má to játra ve skříni?

Lámeme si hlavu. Gabča na Davídkovu hádanku odpovídá lednička. Davídkovi záři očka a říká, jóóó.

S Lucčinou hádankou je to těžší. Modrá houba? Ne. Modrý panáček? Ne. Po chvíli se necháváme poddat.

No přece modřina, usmívá se Lucinka a je šťastná, že její hádanka byla neuhodnuta.

Jeden komentář

Právě jsem dotelefonovala se svou mamkou. Ptala se, co provádíme. Na odpověď, že jdem z cirkusu, opáčila, na co chodíme do cirkusu, když děláme cirkus doma.

Znáte to, není cirkus jako cirkus. Do Hradce Králové zavítal PRVNÍ ČESKÝ NÁRODNÍ CIRKUS Jo-Joo. Pro ty z Vás, kdo jste z blízkého okolí to může být tip k návštěvě. Zavítat můžete až do 13.4. 2008 a to ve všední dny v 17hodin a v sobotu a neděli ve 14hodin na prostranství u Malšovického stadionu. (termíny vystoupení v jiných městech pak naleznete zde: Sezona 2008)

Pokud nepreferujete lóži za 260kč, můžete zakoupit vstupenku do galerie za 200kč pro dospělého a vstupenka pro dítě stojí 160kč. Ve městě nám však nabízeli např. v cukrárně nebo v ZOO EXPO buď vstupenky s 50% slevou na dětskou vstupenku, pokud dítě doprovodí platící dospělý. Jinde např. v OBI nabízeli volné dětské vstupenky, taktéž pokud dítě do 12let doprovodí platící dospělý.

Do cirkusového areálu jsme šly Davídek, Lucinka, já, jejich máma a babička Blanka s velkým nadšením. Nejdříve jsme zamířili na dost stísněné, avšak čistotou ucházející WC v maringotce, pravda dostat se do kabinky s dítětem, je taky tak trochu artistický výkon. Při vstupu do cirkusového šapitó nás obklopili hostesky s košíky nabízející prodej světélkujících tyčinek, vibrujících světelných koulí a podobných magnetů lepících se na děti.

(Zdroj: http://www.narodnicirkus.cz - Faraon)

Pokračovát dále ve čtení příspěvku »

4 komentářů

Jednou přišly děti domů ze školy ihned po obědě a sluply ještě jeden oběd doma.

“Vy jste nebyly na obědě?” Ptám se.
“Byly.” Slyším trojhlasně.

“A co jste měly?”
“Kuřecí stehna” Odpoví.

“A to vám nechutnalo?”
“Jo, ale jedly jsme pomalu a pak už chodila učitelka s pytlíkem a vybírala maso.” Říkaj s klidem.
“Jak, vybírala maso?” Divím se.

“Pro psa.”
“Vona má psa?” Nezdá se mi…

“No nemá.”
“To nosí domů, manželoj a rodičům.”

9 komentářů

Teď když má již Davídek svůj první druhý zub (Dádovi dnes vypadl první zoubek) snažím se mu čas od času připomenout fakt, že o druhé zuby musí pečovat ještě o něco víc, než o ty první, protože třetí mu už nikdy nenarostou.

“Ale tatínku,” usmívá se na mě Davídek při čištění zoubků, “třetí zuby budu mít přece vyndávací, jako má babička.”

Myslím, že se už docela těší.

Jeden komentář

Tak a máme po koledě. Čas od osmé do dvanácté byl dnes náročný. Zatímco Gabča s Lucinkou v klidu teplého domova vítaly příchozí koledníky, já s Davídkem jsme víc než tvrdě makali.

(kresba: Klárka Mikolášková)

Davídek koledoval vajíčka a bonbóny. Já panáky a panáky :-). Však to znáte, jak to na vesnici chodí.

Skutečně se nám vydařilo. Davídka při „práci“ si můžete prohlédnout na pořízeném videu.

Pokračovát dále ve čtení příspěvku »

2 komentářů

Dlouhodobě, téměř šest let co s rodinkou bydlíme ve vlastním, sleduji, jak nám doma relativně často praskají žárovky.

Nikdy jsem doma životnost žárovek neměřil, ale zdá se mi, že při dobré konstalaci hvězd vydrží maximálně pár měsíců. Při špatné pak týdnů :-(. Takže nakonec není měsíc, abych nebyl rodinou pověřen měnit žárovku.

Poslední tři žárovky, s garancí jednoho roku životnosti vytištěným na obalu, jsem kupoval v sobotu. Byly pro světlo do kuchyně viz. výše, kde nám v pátek praskla poslední.

Pokračovát dále ve čtení příspěvku »

16 komentářů

Začátkem týdne se mě Gabča zeptala, zdali bych si s Davídkem nezahrál piškvorky. Nápad jsem přivítal všemi deseti a Gabče poděkoval, že si na piškvorky vzpomněla. Co jsem se v myšlenkách vrátil do minulosti, piškvorky jsem naposledy hrál někdy ve věku základní školy. Po jejím ukončení pak již mnoho ne. Poslední léta vůbec.

S Davídkem jsme našli čtverečkovaný papír. Přinesli si tužku a já mu začal vysvětlovat pravidla. Jeden z nás bude dělat křížky, druhý pak kolečka. Smysl hry je získat pět koleček vedle sebe. Platí i šikmo. Každou situaci při které se vyhrává jsem mu nakreslil. Poté jsem Davídkovi ještě vysvětlit, že se snaží vyhrát oba hráči, tak je jasné, že se i navzájem blokují. Zkušebně jsme si pár her zahráli. Toto je pár našich her z následujícího dne (kdo měl kolečka a kdo křížky nemusím vysvětlovat):

Nyní se snažíme hrát piškvorky denně a tak to již Dáda dotáhl na pár vítězství. Samozřejmě, trochu jsem zatím musel přimhouřit oči a trochu mu k tomu dopomoci :-). O to víc ho to ale nyní baví.

Nyní jsem se ohledně piškvorek díval na internet, kde jsem našel dva zajímavé zdroje k této hře. Výukové centrum piškvorek a renju a piškvorky :: online.

Pokračovát dále ve čtení příspěvku »

Jeden komentář