Smalltalk - výtečný programovací jazyk, který předběhl svou dobu
Často si říkám - čím to, že většina nadčasových počinů zůstává mnohdy bez povšimnutí. A to i přesto, že nás mohou v mnohém obohatit a výborně posloužit. Ve světě programovacích jazyků lze za takový nadčasový počin označit čistě objektový jazyk Smalltalk. Přestože v následujících řádcích nestihnu přiblížit všechny jeho rysy a možnosti, budu se vás snažit pro Smalltalk alespoň pozitivně naladit. Zájemci o hlubší poznání Smalltalku pak na konci článku naleznou vhodně zvolené odkazy, které jim pomohou k jeho dalšímu již podrobnějšímu poznání.
Proč se Smalltalk jmenuje Smalltalk, vysvětluje jeho tvůrce Alan C. Kay následovně. Za prvé vyjadřuje pojmenování snahu dosáhnout takového jazyka, v němž by práce co nejvíce připomínala nenáročný rozhovor. Za druhé je toto pojmenování vzdorující reakcí dobovému zvyku, kdy se pro jména systémů volila božská velkolepá jména jako Zeus, Odin, nebo Thor, přičemž samo o sobě tyto systémy toho moc neuměly. Pojmenování Smalltalk se zdálo být natolik neškodné, že pokud by skutečně něco hezkého udělal, mohli být uživatelé jen příjemně potěšeni.
Historicky hledejme počátky Smalltalku na počátku sedmdesátých let. Tehdy si v Palo Alto Research Center (PARC) firmy XEROX pohrávala Learning Research Group (LRG) pod vedením Alana Kaye s myšlenkou vyvinout levný a malý počítač. Jeho ovládání mělo být řešeno perem nebo dotykem prstů. Používat se pak měl jako dynamická kniha, která by mimo jiného, jak autoři uvádějí, nahradila školní učebnice. Od toho název Dynabook.
