Je libo něco na čtení?

Vždy si ráda přečtu recenze a doporučení knih, jak už v sobotních novinách, tak na netu. Už jen málokdy se dostanu k tomu, že by mi někdo osobně doporučil “nějakou dobrou” knížku.

Ze čtenářského deníku

Záměrně nepíši recenze, mám strach, že bych mohla prozradit poentu, nebo až příliž. Sama to nemám ráda, když se dočtu až moc o nějakém filmu. Věřím, že jste už o některých knihách slyšeli, nebo si vygooglíte recenze sami.

Paulo Coehlo – Vítěz je sám
Doporučuji, kniha z dnešní doby, vede k zamyšlení. Nakonec se líbí i lidem, kteří až tak tohoto autora nemusí. Je z prostředí modelingu, obchodu a chudých a bohatých.

Pavel Rankov – Stalo se prvního září a něbo někdy jindy
Jedná se klasický román, rok pro roce se probírá dění, osudy tří přátel. Kniha poučně popisuje historický vývoj v oblasti Slovenska a Maďarska.

Lubomír Smatana – Jánošíci s těžkou hlavou
Postřehy české reportéra radiožurnálu, který se ocitl na praxi na Slovensku. Zábavně popsáno, historicky vysvětleno. Kéž by někdo napsal takovou knihu z českého prostředí. To by bylo překvapení.

Petra Hůlová – Strážci občanského dobra

První kniha, kterou jsem od ní dočetla dokonce. Takže asi jiná než její ostatní, někdo to označuje za fikci, scifi atd. Já si toho skoro nevšimla. Opět se jedno o vykresení historických událostí.

Co ještě zvažuji
Paulo Coehlo – Valkýry
Zde mě odrazují negativní recenze, ale zase nechci dát jen na “marketing”, takže asi zajdu do knihovny.

Eva Hauserová – Rybí hry
Paní Hauserovou znám a vím, že vždy psala scifi, a nyní to vypadá, že je to kniha ze života třicátnice, která premýšlí o smyslu života, hlavně poté, co se dozví více informací o své diagnoze.

Věra Nosková – Chraňme muže
Paní Noskovou znám a taktéž myslím, že kniha vybočuje z jejího repertoáru. Možná znáte její triologii a hrdince Pavle a jejím životě v komunismu. Nyní se zastává chlapů, tedy dalo by se říci “antifeministická” knížka.

Jiří Žáček – Krysáci
Dívám se na večerníčky a jsou mi sympatičtí, jen se děsím faktu, zda děti vycítí jak hodně protipražácky je knížka koncipována, nebo ty narážky cítíme jen my, dospělí?

Zdeněk Svěrák – Pan Buřtík a pan Špejlička
Svěrák je Svěrák a proto mě to zajímá.

A jelikož píši sem, nemohu opomenout knihu, která čeká na mé přečtení. Kniha byla inspirována tímto blogem. Jedná se o První cenu za samotu, od Jaroslava Kuťáka.

Budu ráda, když do komentů doporučí někdo jiný něco jiného.

You can skip to the end and leave a response. Pinging is currently not allowed.

5 komentářů k “Je libo něco na čtení?”

  1. kobliha napsal:

    Na nadpis odpovídám ANO. A díky za tipy :)

  2. LuFa napsal:

    Díky Klárko za zajímavé tipy. Teď v zimě se hodí víc, než kdykoliv jindy.

    Velmi mě zaujalo:

    - Věra Nosková – Chraňme muže – minimálně souhlasím ;-). Rád si přečtu.

    Dále pak Krysáci a Pan Buřtík a pan Špejlička.

    Na Coehla se podívám též. Zatím mi od něj sedl pouze Alchymista.

    Teď čtu Cit slečny Smilly pro sníh. Zajímavý detektivní příběh. Brzy o něm napíši.

  3. Lenka H. napsal:

    Loni mě zaujalo víc knížek, třeba thriller Nikdo neunikne nebo Tisíce planoucích sluncí (na tuhle druhou knížku jsem pak myslela opravdu dlouho).

    Letos jsem ještě nečetla nic, co by mě úplně uzemnilo, a to jsem při kojení přečetla hooodně knížek.

    “Cit slečny Šmíry” jsem taky přečetla, ale zdálo se mi to spíš zvláštní, než úplně dobré. Navíc jsme usoudili, že slečna Smilla je asi chlap:))

    p.S. Klári, mohla bys, prosím, opravdit v textu chyby? aspoň to “příliž”…

  4. Lenka H. napsal:

    Jinak díky za tipy! – z tvého výběru jsem nečetla zatím asi nic.

Napište prosím komentář

Zaškrtněte v případě, že chcete emailem dostávat upozornění na nové komentáře.