Přesně tak se stalo i v mém případě. Mamča mi odněkud přinesla vosí úl, oděný do hávu tučňáka (foto viz. níže) Fantazii se meze nekladou. Skutečně hezké.
Takže pokud máte doma uživatele Linuxu, máte tip, jak ho cukrovím potěšit.
A pokud vaši blízcí používají Windows … hmm … hmm … okno je skutečně suché :-(, tak mu alespoň zkuste uplácat nějakého vypečeného vira :-). Snad alespoň v cukrové formě potěší.
Při dnešním serfování na YouTube a kocháním se vánočními klipy jsem narazil na výbornou vánoční předělávku jedné z nejslavnější písně skvělého Freddie Mercuryho – Bohemian Rhapsody.
Zde je vánoční předělávka:
A pro ty co by si chtěli osvěžit původní verzi je zde originál:
Minulý rok jsem se přes vánoční svátky vyblbnul a myslím, že nejen já, u hry Winterbeells. Níže. Protože jsem si na hru, teď když mám už dovču znovu vzpomněl a hraní mě chytlo stejnou měrou jako vloni, dávám ji sem znovu. Kdo mě překoná?
Díky Helze a jejímu blogu mashishka jsem se dnes v příspěvku Winterbells dozvěděl o parádní stejnojmenné flashové hře Winterbells, které je příspěvek věnován. V závěru příspěvku je pak pobídka k překonání. No neodolal jsem, a překonat jsem musel :-).
Takže teď je řada na vás. Kdo mě v této velmi milé zimní hře překoná? Jak je z obrázku vidět, mé nejvyšší skóre je 7 338 960.
Hra se ovládá myší. Hlavním hrdinou hry je malý králíček, který skáče po zvonečkách. S každým následným skokem na zvoneček se k aktualnímu počtu bodů za skok na zvonek přičte 10. Po skoku na ptáčka se celkový dosažený počet bodů zdvojnásobí. Postupem hry vám tedy body budou narůstat rychleji, než na počátku.
Odkaz na hru: Winterbells
Probouzím se, ty jo, teprv půl šestý, tak to ještě musím počkat.
Sedím si tak ráno u PC, je 8h, snídám a odpovídám na ranní služební i soukromé mejly.
Je 8:15 a uvědomím si, že je čas činnost i byt opustit, abych stihla být včas, v 9:00 v práci.
Něco takového sdělím na chatu Marcele.
„Tak to nejsi zrovna ranní ptáče, to máš flexibilní pracovní dobu.“ Odpoví mi v okamihu.
V tu chvíli je mi jasné, že Marcela žije někde kde se vstává v 5, jde se na vlak a v 6 jsi v práci jako na koni. Ve dvě se jde na vlak a ve tři jsi doma.
Marcely vzkaz ve mě vzbudil stud, o to větší, když každé ráno nemohu dospat a otevírám a odkodovávám celou firmu, protože tam mezi 8 a 9 tou jsem první.
Ne nevyhovuje mi to, jsem duší tovární typ. Marcela asi ani neví, že tu chodí lidé do roboty kolem 10h a odchází kolem 18 té. Když přijdu v 8, stejně nesmím nikam volat, ani klientům, ani kandidátům, ofiko start byznysu je až v 10.Takže na to myslete, když komunikujete s hlavním městem, můžete až od 10, ale máte naději, že můžete mít štěstí i v 18 h:-)
Tak nějak se stále vedou debaty o existenci, či neexistenci globálního oteplování. S přihlédnutím ke svému dětství, kdy se mi zdá, že sněhu bylo každý rok o moc víc než dnes, se k teorii globálního oteplování přikláním. Bohužel, do včerejška mi pro to chyběl důkaz. Dnes už ho mám.
Pár dní před Štědrým dnem se u nás začaly za celkem levný peníz 13 Kč za kilo prodávat melouny. Holt začíná sezóna. V půlce ledna budou třeba ještě levnější. No, nechám se překvapit.
(Zakoupený meloun, večer uvidím, jak bude štavnatý.)
Nikdy jsem si nemyslel, že se u nás s melouny na Štědrovečerním stole setkám. Díky globálnímu oteplování ale setkám. Dnes jsou tyto melouny ještě z dovozu. Za pár let ale možná budou z vlastní zahrádky.
No, a procházet se na nový rok v parku pod palmami má také něco do sebe. Novou lyžařskou výbavu již nekupuji a začínám se těšit na nadcházející zimy zbavené roky.
Těšíte se také?
Myslím, že všem klavírním příznivcům hudební srdce zaplesá, když nyní upozorním, že Rob Costlow zdarma zveřejnil další skvělé album s názvem Contemporary Piano.
Pokud jsem o Robu Costlowovi ještě neslyšeli a jeho tvorbu neznáte, doporučuji k přečtení příspěvek Zázračný klavír Roba Costlowa (.mp3, .ogg zdarma).
Album si můžete stáhnout z tohoto odkazu:
http://www.jamendo.com/en/album/36218
Nebo si poslechnout přímo zde:
Tak nám včera Davídek domů přinesl pár výrobků z keramické dílny, kterou při škole prvním rokem navštěvuje. Musím říct, že mě výrobky velmi potěšil. Tak nějak vypadají jako některé z těch, které trhovci nabízí utrácení chtivým zákazníkům na vánočních trzích. No, posuďte sami, mohl by se tím živit:
(Vánoční kapřík se svíčkou)
(Sněhulák, kapříci, mističky)
Bylo krátce před víkendem, pár dní a kamarádka avizovala příjezd do Prahy s přáním kulturním, navštívit divadlo.
Inu, po pár letech jsem se zase podívala na programy divadel, moc výběr již nebyl, protože hodně kousků bylo úplně vyprodáno. Před Vánoci.
„Tak lidi do divadel přece jen chodí.“ Řekla jsem si, a trochu se zastyděla.
Přece jen mě to táhlo k divadlům, která důvěrně znám, tedy která jsem před pár lety docela často navštěvovala. Divadla, za kterými jsem do Prahy dojížděla.
Volba padla chtě nechtě na Divadlo na zábradlí. Podle popisu mě hra až tak nezaujala, o to víc jsem pak byla mile překvapena.
Milan Uhde: Zázrak v černém domě
Hra byla v roce 2007 nominována na cenu Alfréda Radoka.
V rodinném domě bydlí staří rodiče s dospělou, nervově labilní dcerou, kterou opustil manžel. Jednoho červencového sobotního rána k nim přijíždějí i jejich synové s rodinami, aby společně vyřešili dědictví – komu připadne dům. Otec na něm velmi lpí, s úporností sobě vlastní ho stále neodborně opravuje, i když je ta stavba jakýmsi rodinným prokletím. Groteskně tragikomický příběh odkrývá nejen rodinné animozity (např. bratři mají diametrálně odlišnou politickou minulost), ale také značnou část československé historie od 30. do 90. let minulého století. Opravdový zázrak se v černém domě nestane, ale aspoň – jak praví stará židovská anekdota – jsou všichni při tom.
Tak mi nyní do mailu poslal kolega převánoční vtip, který se mi natolik líbí, že se o něj s vámi podělím. Snad se tedy zasmějete i vy ;-).
Rodiče mají dvě děti – jednoho pesimistu a druhého velkého optimistu. Na
vánoce si rodiče chtějí děti vyzkoušet. Pesimistovi vykoupí obchod s hračkami a
optimistovi dovezou do pokoje kopu koňskéh hnoje. Zazvoní na zvonec a děti
běží do pokoje podívat se na dárky. Z pokoje pesimisty se ozývá pláč.
„Tolik dárků, všichni mi budo závidět, hračky se budou porouchávat a tolik baterek do
nich…!“
Z pokoje optimisty se ozývá smích. Když přijdou do pokoje, optimista se přehrabuje v hnoji a říká: „Tolik hnoje, to tu musí být někde koník…!“
Podařilo se mi o víkendu dostat do krajů, kde pojem světová ekonomická krize znamená, že se nemusí bát, že se jich to netýká, protože svět je od nich daleko, když jsou na jeho konci. Po téměř měsíčním intenzivním bušení informací do hlavy o krizi, cenách bytů, o insolvenci, o nezaměstnanosti, propouštění, krachu společností, exportu cizinců zpátky domů…..jsem zažila den, kdy nikdo nic o „přicházející katastrofě“ neřekl. Podhorského kraje jakoby se to netýkalo. Zádný strach o práci, protože když práci nemáte, nemůžete ji ani ztratit. Žádný strach o splácení hypotéky, protože když ji nemáte, nemusíte nic splácet.
Krachy společností, především textilních, zde probíhají již několik let.
Takže „vyhlášení“ světové ekonomické krize nikoho nezajímá, tedy nevzrušuje.
Pohoda
Napadlo mě, že v tuto chvíli se mají nejlíp právě tam, kde je bída s nouzí už několik let. Ono je totiž už jen tak nic z míry nevyvede a navíc, jsou zvyklí. Žijí z toho co je a ne z toho co není. Proto pokud by se splnil nejčernější scénář médií, život tam půjde dál. A my budeme ještě rádi, že si tam budem moci zajet poprosit o maso, brambory, jablka a vodu.
A můžeme umět javu a .NET sebelíp…
