Lukáš Faltýnek a autoři

Dnes jsem si v matce měst okusila, jaké to je, když se pejsek rozhodne místo nasednout do metra, proběhnout trasu po svejch, po kolejích, tunelem. Pejsek se tak rozhodl na cestě z práce, po 18té hodině. Mezi Strašnicemi a nám. Míru.

Jak se to líbilo pejskovi nevím, ještě ted ho prý honí policajti v kolejišti. Jak se to ale líbilo Praze, vím.

“Vážení cestující, vlak končí ve stanici náměstí Míru, z důvodů psa v kolejišti.”
Musela jsem se smát. Ostatní lidé brblali, hlavně starší, méně pohybliví. Jenže jsem nečekala, co takový pes v kolejišti, alias zastavení vlaku ve špičce může prakticky znamenat.

Nástupiště na náměstí Míru praská ve švech, lidem nahoře nikdo neřekl, že nemají kam odjet, a tak sjíždí dolů. Stejně jako lidé co přijeli vlakem z města, cpou se všichni na eskalátory. Jedny jedou dolů, druhé nahoru a třetí stojí. Dolů stále jezdí lidé. Na eskalátory nahoru čeká celé nástupiště. Když se tam dostanu, schody se zastaví. Bud nějaký vtipálek (na to je expert Dáda Faltýnků) vypnul nahoře schody, nebo se vyply přetížením. Jenže co? Lidé na schodech stojí, koukají. Vůbec je nenapadne jít po svých.

“Pražáci líný.” Napadá mě.
Jenže se dav nehejbe. Lidé čekají, až se schody rozjedou, a na přecpané nástupiště stále přijíždějí lidé ze shora. Mladší páni přeskakují a jsou po prostředních schodech, ale dav na schodech stále stojí. Lidé křičí, posílají se do řití, řvou a dav začíná být v panice. Nikdo nic nedělá, není pomoc, ani pán v rozhlase už nehlásá pokyny pro cestující. Kdyby tu pak byla moje těhotná kolegyně, tak by se pooooo, říkám si. Vidím pár starších lidí, nenadávají, ale nevypadají dobře. Myslím na to, že kdyby se něco stalo, tak vůbec jako národ nejsme na nic připravení, ničeho schopní. Zdravý rozum již vymřel.

A pejsek si dál vesele běhá v kolejišti, a ostatní psi mu to závidějí.

8 komentářů

Pomalu tu máme léto, i když to nějaký den už nevypadá, a já pár týdnu zpět vytáhl z botníku na zimu odložené sandále. Čím dál víc nyní zjišťuji o jak výborné a univerzální obuv jde, takže mi to úspěchu s doporučováním zimní obuvi nedá (Boty s rodokmenem, Lukáši, už mám nové boty!) a musím se o nich zmínit.

Sandále jsem s chutí začal nosit zhruba před sedmi lety a to po úžasné zkušenosti s kamarádkou Jitkou, která v nich bez nejmenších potížích zvládla téměř měsíční pobyt ve Francii. Nevadilo ji slunce ani déšť. Zatímco my jsme po vydatném dešti své klasické boty sušily, Jitka byla v pohodě. Zatím co my jsme byli po celodenním chození rádi za nějaký čas bez bot, Jitka byla opět v pohodě.

Po této zkušenosti neuběhlo mnoho času a já si koupil první své první pořádné sandále (Před tím jsem měl pár prapodivných od rodičů. Vzhledově byly pěkné, chodit se v nich však nedalo). Dal jsem za ně víc jak tisíc korun, což se mi za podrážku s pár řemínky zdálo moc, ale nelitoval jsem. V těchto sandálech jsem prochodil celých pět lét a kousek až na výjimečné situace, kdy se v sandálech chodit nesluší, jsem je téměř nesundal z nohy. I používání přezůvek v práci odpadlo :-).

Poté mi sandále odešly, suchý zip přestal zipovat, řemínky se začali párat a podrážka praskat. Vypravil jsem se tedy koupit nové sandále. Hned v obchodě mi do očí padl model Tera FI (k vidění zatím třeba zde:
Men’s Terra Fi). Za cenu kolem dvou tisíc jsem si je koupil a musím říct, zatím jsem víc než spokojený.

O tom, že i sandály, jak já říkám podrážka a pár řemínku, jsou věda, svědčí popis, na webu http://sewerout.cz/, v jehož kamenném obchodě jsem boty kupoval.

Pokračovát dále ve čtení příspěvku »

27 komentářů

Je deštivé otravné pracovní odpoledne, úplněk k tomu a ještě zvoní telefon.

“Hele, nechceš do kina? Na U mě dobrý, nebo Bobule? U mě dobrý prej má strašně malou návštěvnost a špatné recenze, tak mám za úkol zjistit proč. Radši bych ale Bobule….” Chrlí na mě známý hlas.

Jako vždy, odcházím od tématu, protože mě zaujala zpráva, že film U mě dobrý asi není až zas tak dobrý.
” Jak malou návštěvnost?” Reaguji.
“No šel první víkend a nic moc, ale víš co, bylo venku hezky, lidi byli radši venku….” Říká mediální expert do telefonu.
“A taky byl ten debilní fotbal nebo hokej nebo něco takovýho, blbě to načasovali.” Dodávám s tváří rádoby profíka.

“Tak v osm tam.” Ukončujem hovor.
Je osm a expert nikde. Volám, expert se diví že už je osm a přibíhá, protože se těsně před cílem zakecal.

Jdu k pokladně: ” Dvakrát teď na U mě dobrý, někam dozadu, doprostřed.”

Jdeme do sálu, kde má film být, je uzavřen. Divíme se ale otvíráme a na plátně už něco běží.
“Reklamy a upoutávky, to jsou Karamazovi….vo nic jsme nepřišli.” Říká expert.

Sedáme a po pár minutách zjištujeme že už je to ten film, přišli jsme asi o víc pozdě.

Celý děj filmu je o dvou partách lidí, jedni se živí jako skořápkáři a druzí je chtějí ošulit. Celé je to ze sociálně slabého prostředí, jde o porevoluční léta, kdy skořápky přišly na český trh. Všichni herci (Vladyka, Polívka,…), které znám od malička jsou děsně staří, strhaní, strašně oblečení a na pokraji společnosti. Ve filmu se nezapomíná ani na policajty, je zde znázorněna nejen jejich “přirozená” blbost, ale i zkorumpovanost. Porevoluční léta se vším všudy……a film končí.

Pokračovát dále ve čtení příspěvku »

5 komentářů

Ač znám výbornou flashovou hru Bloons již delší čas, nikdy jsem ji nedohrál. Maximálně jsem se dostal tak do dvacáteho kola. Doufám, že umístěním sem se to změní a Bloons konečně dohraji :-). Taktéž doufám, že mé nové PSP nebude žárlit ;-). Jen ať se nebojí, zatím jsem z něho nadšený. Jinak co jsem si stačil zjistit, náročnější flash hry na něm nechodí, takže musím alespoň pro flashovky zůstat věrný počítači :-).

Pokud vás Bloons chytnou, tak přeji hezké hraní.

Pokračovát dále ve čtení příspěvku »

9 komentářů

Pondělí 19. května

Kaleidoskop (TV Film) - edice časopisu Blesk pro ženy „Romance“

Bohatý advokát Arthur Patterson si najme soukromého detektiva Johna, aby pro něj našel tři sestry, o které se měl advokát postarat po smrti jejich rodičů. Okolnostmi byl donucen rozmístit je do různých rodin. Arthur umírá a chce se s nimi ještě vidět, aby mu odpustily a aby jim vysvětlil, proč to udělal. John sestry najde a všichni se setkají. Nejstarší, svobodná Hillary, celou situaci neunese a obviní Arthura ze smrti svých rodičů. Otec zabil matku a v cele se oběsil. Prostřední Alexandra si přitom ujasní své postavení v “úspěšném” manželství a Hillary se sblíží s Johnem. Když Arthur nakonec umírá, je u něj jeho dcera Megan, a na pohřbu se sejdou všechny sestry.

Originální obal k DVD lze stáhnout na www.bleskprozeny.cz.

Hrají: Jaclyn Smith, Perry King, Patricia Kalember, Claudia Christian, Donald Moffat, Terry O’Quinn, Bruce Abbott, Colleen Dewhurst, Penny Johnson

Jazyk: česky, anglicky

Titulky: české

Formát: 4:3

Pozor, vizita! - DVD edice deníku Aha!

Český psychologický film se odehrává v roce 1960 na infekčním oddělení jedné nemocnice, kde je jako bacilonosič břišního tyfu izolován starý Prepsl, tulák bez rodiny, světoběžník s osobitou etikou a pojetím svobody. Právě on je středem veškerého dění, dominantní postavou příběhu. Zpočátku odmítá přizpůsobit se situaci a žít v izolaci od světa za nemocniční zdí, několikrát se pokusí o útěk, ale časem začne navazovat přátelské vztahy nejen s personálem nemocnice, zejména dezinfektorem Kafkou a uklízečkou Katkou, ale také se stejně postiženými pacienty, svým spolubydlícím dědou Bartůňkem a mladičkou Mankou, vychovanou v dětském domově. Začíná se smiřovat s osudem a nalézá nový smysl života.

Pokračovát dále ve čtení příspěvku »

Přidat komentář

“Pojďte s námi za pohádkou,” vyzval nás plakát, a tak jsme šli ;-). Tedy šel jsem jen já a děti. K nám se pak připojily děti s kamarádem, jehož žena se i s Gabčou aktivně zapojila mezi pořadatele a na starost jim bylo přiděleno jedno stanoviště s úkolem. Gabčino stanoviště je níže zachyceno na videu :-).

Na samém počátku pochodu nám mírně sprchlo. Pak se ale vyčasilo, slunce ukázalo své paprsky a my si užívali téměř letního počasí.Jindy, by děti naříkaly, že je bolí nožičky, ale cesta s rozmanitými úkoly nás s nadšením posouvala k cíli.

Naše putování zpestřovaly kromě úkolů i cedule na nichž byl napsán na pokračování příběh o Jeníčkovi a Mařence. Každý kus příběhu v sobě obsahoval červeně podtržené slovo, které bylo potřeba zapsat do tajenky. Za malé děti toto dělali rodiče. V případě naší rodinky já.

Pokračovát dále ve čtení příspěvku »

4 komentářů

Ač se dnes, v době kdy Linux celosvětově používá pouze pár procent počítačových uživatelů, může zdát nadpis přehnaný, není tomu tak. Dle informací uveřejněných v příspěvku A Million Motherboards a Month is a Good Start a v příspěvku Všechny základní desky Asus s Linuxem aneb je vymalováno?, který mě na předchozí příspěvek dovedl, bude se linuxová minidistribuce Splashtop natvrdo pálit do základních desek pro Asus.

Každý kdo si takovou základní desku zakoupí, bude mít hned po zapnutí počítače dostupný internetový prohlížeč Firefox 2.0 a Skype. Více video z Youtube:

Pro začátek se má výroba základních desek s Linuxem pohybovat v množství více než jednoho miliónu kusů za měsíc. Předpokládám-li, že se do budoucna k nápadu pálení Linuxu do základních desek přidají i další společnosti, máme se skutečně na co těšit.

A co na to uživatelé? Myslím, že budou víc než spokojeni. K čemu hloupá černá obrazovka, která vás uvítá, když v počítači nemáte operační systém, nebo vám odchází pevný disk? Dnes k ničemu. Lépe funkční aplikace ;-).

Do budoucna osobně předpokládám, že webový prohlížeč Firefox a Skype rozšíří další užitečné aplikace.

Více informací o linuxové minidistribuci Splashtop naleznete na domovských stránkách: http://www.splashtop.com/.

8 komentářů

Už je to rok, co jsem se ocitla v Pardubicích v Klubu Hanybany na koncertě pro Keňu (Má to smysl - Česká pomoc v Keni).
Letos se podobný koncert koná v Plzni - 26.května od 17. hodin v budově Českého rozhlasu na nám. Míru.
Vstupné je dobrovolné a jde na podporu zdravotnického zařízení v Itibo.

Pokračovát dále ve čtení příspěvku »

3 komentářů

Tuto sobotu jsem navštívil Potštejnskou pouť. Zpravidla na ní přijedou tisíce lidí, je to každý rok veliká událost. Známí, co se dlouho neviděli se tu najednou potkávají, pánové pijí piva a ubývají jim síly, dámy křičí na svoje děti. Stovky korun vám na takovou akci nestačí, je třeba sáhnout do úspor. Všude vládne všeobecné veselí, atrakce duní blbou muzikou jedna přes druhou, stánkaři lákají na svoje cetky. Takhle známe pouť všichni. Ta letošní Potštejnská mi ale z hlavy jen tak nevymizí.

U kostela točí vždycky litovelské a měli jsme tam domluvený sraz s kamarádem. Manželka s dcerami odešli na zmrzlinu. Já pil pivo, odpočíval a hlídal spícího synka v kočárku. Vyslechl jsem trochu neslušně, cizí rozhovory se přeci poslouchat nemají, jeden smutný příběh. Vedle mě na schodech před kostelem seděla nešťastná matka dvou synů, trošinku opilá, podle slov zoufalá z odchodu manžela. Moc se snažila svým synům vynahradit tátu, jeho chybějící přítomnost. Vzala je proto na pouť, kam spolu všichni jezdívali. Vynahradit tatínka není pro opuštěnou ženskou vůbec jednoduché, na poutě jsou na světě právě tátové …

Cítil jsem se tolik vzdálen a přeci tak blízko osudu té paní. Bylo velmi dojemné, jak svým klukům vyprávěla příhody z doby, kdy s jejich otcem na tu pouť za svobodna jezdívala. Dojímalo mě, jak se zmítala mezi odcházející láskou a přicházející nenávistí k muži, jež ji bůhví proč opustil. Mrazila mě slova o tom, že auto si, ach jo, odvezl táta a že nemůžou utratit tolik peněz, protože jich teď mají málo. Přišlo mi té pohublé a uslzené ženy líto. Podobný osud mělo i manželství mých rodičů. Znám chvíle, kdy matky jsou nešťastné a slabé.

Pokračovát dále ve čtení příspěvku »

Jeden komentář

Bumerang je jednoduchý dřevěný nástroj užívaný k různým účelům. Je prvotně spojován s původními obyvateli Austrálie, i když ho lze najít i v různých oblastech Afriky či u některých indiánských kmenů v Americe. Na polské straně Tater byl nalezen dosud nejstarší bumerang, jehož stáří je odhadováno na zhruba 20 000 let.[1] Podle účelu bumerangu se liší i jeho tvar, nejznámější je vracející se bumerang, který v případě, že je správně odhozen, letí na zakřivené dráze a vrací se na místo vypuštění.
(zdroj: Wikipedia - Bumerang)

A především vracení na místo vypuštění musím potvrdit. Je to tak čtrnáct dní, co jsem si doma dělal pořádek ve skříni a úplně dole objevil bumerang s kterým jsem si za svobodna za bezvětrných dnů házel.

Touto cestou se tedy Bumerang ke mě po letech vrátil a teď bylo na mě, abych si ho vzal ven a alespoň chvíli si s ním zaházel. Učinil jsem tak dnes a musím říct, že i po těch letech se bezvadně vrací :-). A to přesně do ruky. Jednou jsem se dnes dokonce nemusel hnout z místa.

Pokračovát dále ve čtení příspěvku »

4 komentářů